Škola v Dobřenicích

Stejně jako i v jiných obcích, tak rovněž v Dobřenicích se přesně neví, kdy došlo k založení zdejší školy. S jistotou víme to, že koncem 18. století bývala škola ve stavení čp. 4, na jehož místě proti poště později vznikly řízkové jámy. Prvním známým dobřenickým učitelem byl Matěj Klucký, o němž je zmínka ve farní kronice k roku 1786. O rok později je v matrice zapsána svatba zdejšího kantora Josefa Křičenského. V roce 1789 byl zase oddán dobřenický kantor František Pilař. V letech 1793-1939 učil v Dobřenicích Vít Josef Goll, kterého po jeho smrti zastoupil syn Antonín Goll, jenž roku 1872 odešel na trvalý odpočinek. Podle školní fase, což byla hlášení o stavu školy, které byly zasílány českému guberniu, z 29. října 1863 byla škola dvoutřídní, ale měla pouze 1 školní světnici a byt pro učitele o 2 místnostech, kde žil též podučitel. Tehdy se vyučovalo celoročně 5 dní v týdnu, 6 hodin denně. Výjimkou byl měsíc srpen, kdy se neučilo. Kromě toho bývaly děti uvolňovány ze školy po dobu sklizně nebo jiných potřebných prací. To již byl řídícím učitelem Arnošt Skála (1872-1893).

Původní školní stavení bylo dřevěné a stálo na panském pozemku u silnice. Uvnitř se nacházela prostranná třída a byt pro učitele o 2 pokojích, 2 komorách, 1 pokojíčku a 1 velké síni. Když začalo vypadat zchátrale, bylo nahozeno omítkou a původní šindel byl nahrazen pálenými taškami. Svým způsobem se i po těchto opravách jednalo o „Potěmkinovu vesnici“, protože venkovní vzhled každého mátl a nikdo by neřekl, že ve skutečnosti je tento objekt tak chatrný, že mu hrozí sesutí. Zvláště strop nad školní světnicí byl značně shnilý, a tak byl nějakou dobu dokonce podpírán trámy, aby se na děti nezřítil.

Příjem učitele nebyl příliš vysoký a patřil do něj též výnos z polí, jež měl od roku 1793 od vrchnosti k užívání. Jednalo se o 3 korce polí v lokalitě „Ve stráni“ a 10 korců polí od záduše (čís. parc. 666 a 668). Když byla v roce 1811 zřízena na poli „Ve stráni“ panská cihelna, obdržel učitel jako náhradu pole o stejné výměře, ale až u hřbitova. Z panského důchodu dále dostával 4 korce žita, sud piva (za bývalé patoky, z každé várky po půl vědře), od přiškolených obcí od 1. září do 31. ledna 24 chlebů, při sv. Jiří 1 kopu vajec, novoroční koledy z každého stavení po 4 krejcarech. Sobotáles se vybíral podle toho, kolik měl dotčený majetku. Buďto šlo o 1 krejcar, 1,5 krejcaru či 2 krejcary týdně ze žáka. Za čtvrté dítě se již neplatilo a nemajetní byli od těchto plateb osvobozeni. Později byl příjem učitele 320 zlatých, podučitel si přišel na pouhých 120 zlatých.

Roku 1790 měla zdejší škola 71 školou povinných dětí, z nichž 44 mělo zaplatit na sobotálesu 50 zlatých 13 krejcarů. O 3 roky později k ní byla přiškolena obec Pravy. V roce 1863 navštěvovalo dobřenickou školu 200 dětí, z nichž 61 chlapců a 53 děvčat bylo z Dobřenic, 18 chlapců a 15 děvčat z Prav a 23 chlapců a 30 děvčat ze Syrovátky. Úhrnná částka sobotálesu za 47 týdnů činila 332 zlatých 85 krejcarů. Vybírání sobotálesu způsobovalo učitelům řadu sporů a ani vedení obce, natož vrchnost, mu v tomto nepomohli. Roku 1855 si učitel Goll takto stěžoval: „Na nařízení nejvyšší vlády zemské z ohledu zvýšeného platícího sobotálesu velké protivenství a to nejvíce od občanů Dobřenských a Syrováteckých se stalo. V obci Pravské se již sice za měsíc Červenec a za první čtvrtletí dle nařízení sobotáles platil, což ale Dobřenský představený hned zamezil a nyní k žádnému skončení to nepřichází.“ Ještě v témže roce však c. k. místodržitelství zamítlo rekurs dobřenické obce, a tak musel být sobotáles opět placen. Kromě toho dávala ještě vrchnost 5 sáhů, obec Dobřenice 2 sáhy a pardubické panství 1,5 sáhu dříví na vytápění školy.

14. února 1859 navíc během vyučování shořela střecha chléva i školy. Proč se tak stalo, to se nepodařilo zjistit. Pro špatné vztahy učitele s obcí by se dalo předpokládat, že se mohlo jednat o úmyslné zapálení, protože se tak stalo v 10.30 hod. a oheň začal v chlévě za školou. Při tomto požáru přišel učitel Antonín Goll o řadu věcí, neboť co mu na půdě neshořelo, bylo zničeno při hašení, případně zmizelo neznámo kam. Jak nepodobné scénám z filmu „Hoří, má panenko“!

Od té chvíle byla výuka přenesena na faru, kde na učitele dozíral při výuce sám farář, případně kaplan. Teprve v červenci 1859 byla zahájena oprava školy. Veškeré náklady ve výši 1 400 zlatých uhradil ze své pokladny Michal Dobřenský, svobodný pán z Dobřenic. Nedlouho poté se navíc začalo ukazovat, že škola již kapacitně nestačí, a tak byla roku 1869 najata pro 1. třídu místnost ve stavení čp. 29, které se nacházelo naproti škole. Roční nájem této světnice činil 50 zlatých. Navíc se stále více projevoval špatný technický stav školy a stále více se začalo ukazovat, že obavy z pádu stropu nejsou zas tak liché. Z tohoto důvodu byla škola v roce 1872 prodána velkostatku za 800 zlatých.

Vyvstala otázka, kam školu přemístit. Během prázdnin téhož roku se podařilo okresní školní radě a místní školní radě dohodnout s vlastníkem velkostatku Karlem Weinrichem, který pro školní účely pronajal stavení čp. 32, jež získal roku 1870, a to na 6 let za roční nájem ve výši 120 zlatých. Tím obec získala dostatečně dlouhý čas na výstavbu nové školní budovy. Jedinou změnou se tak stalo, že 1. května 1873 se zde začalo učit ženským ručním pracím.

Bohužel dlouhou dobu se nic nedělo a obec byla napomínána i okresní školní radou, aby konečně začala jednat. Dvakrát prohlížela zvláštní komise celou ves a vybírala to nejvhodnější místo pro zamýšlenou novostavbu školní budovy. Nakonec bylo vybráno stavení čp. 42 a zahrada čp. 43. Přestože byly zhotoveny plány i rozpočet, ke stavbě kvůli různým animozitám nakonec nedošlo.

Teprve 15. prosince 1878 se ve schůzi místní školní rady rozhodlo, že bude od velkostatku odkoupeno stavení čp. 32 s potřebnými pozemky, přičemž potřebná cena ve výši 500 zlatých byla uhrazena postoupením obecních pozemků velkostatku. Ale ani to nestačilo, protože tato budova nebyla vhodná na dvoutřídku. Z tohoto důvodu okresní školní rada naléhala, aby byla provedena její přestavba nebo přístavba. Nakonec byla v roce 1879 přistavěna jen 1 třída, v níž se začalo učit 1. ledna 1880. K ní přibyly navíc ještě toalety v rohu školního dvora. Jenže výnosem zemské školní rady z 18. prosince 1879 byla dosavadní dvoutřídka rozšířena na trojtřídní školu. V 3. třídě se začalo učit 5. ledna 1880 a nebylo to nic jednoduché v těchto stísněných prostorech. Nová třída byla přistavěna až roku 1884 a učit se v ní začalo v září téhož roku. Tyto nové 2 učebny v křídle do dvora byly velmi vhodné pro výuku, což se však nedalo říkat o místnostech v původní části čp. 32, protože to mělo jako bývalý hostinec malá okna, nízký rozpraskaný strop a zejména zde byla vysoká vlhkost. Okresní školní radě vadila zejména malá okna, protože se tak dětem kazil zrak, ale dlouhou dobu se nic nedělo a nakonec byla pořízena okna o 3 tabulích, jež však situaci o mnoho nezlepšila.

V roce 1893 byl krátce zastupujícím řídícím učitelem František Ryba, který sem chodil každý den z Roudnice, kde byl učitelem. Po něm nastoupil jako řídící učitel Karel Píč, který v Dobřenicích vydržel až do roku 1916. Počátkem roku 1905 se rozhodla místní školní rada jednat o stavbě nové školy, ale Karel Weinrich starší chtěl odškolit Pravy, že bude stavět školu jen pro své lidi. Návrh na odškolení Pravy byl podán místní školní radě 8. září 1904. Sama obec se rozdělila na 2 tábory, které měly rozdílné názory o budoucnosti dobřenické školy. Farář P. Augustin Novák spolu s řídícím učitelem Karlem Píčem byli pro zbourání přední budovy a výstavbu nového jednopatrového objektu, ale ostatní je přehlasovali a byl schválen plán na prodloužení objektu o 27 m dozadu. Ten však okresní školní rada smetla se stolu, přijala návrh dobřenického faráře a jako výraz dobré vůle svolila s tím, že se může se stavbou počkat 3 roky.

Nová školní budova byla postavena až v roce 1908 královéhradeckým stavitelem Jindřichem Labouťkou, přičemž byla zbourána původní přízemní budova a část zadní přístavby. Protože byla dokončena v období, kdy se slavilo 60 let vlády císaře Františka Josefa I., byl do jejího průčelí dán nápis: „JUBILEJNÍ ŠKOLA“ a na levé zdi vestibulu byla zazděna mramorová deska s bronzovým poprsím císaře a s textem: „K ŠEDESÁTILETÉMU JUBILEU SLAVNÉHO PANOVÁNÍ JEHO VELIČENSTVA CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA I.“, která byla darována velkostatkářem Karlem Weinrichem. Zajímavé je to, že se na desce neobjevil též německý nápis, jak to tehdy bylo obvyklé. K vysvěcení nové školy došlo 30. srpna 1908, a to za účasti c. k. místodržitelského rady Heřmana Steinfelda, c. k. okresního školního inspektora Aloise Krčmáře a okresního starosty v Nechanicích Františka Bednáře.

1. února 1909 byla otevřena pobočka při 3. třídě. Krátce nato se ze starých záchodů v rohu školního dvora stal dřevník a prádelna, k nimž byly přistavěny chlévy a na školní zahradě byla zřízena besídka a dvojice malých rybníčků. Výnosem c. k. zemské školní rady z 28. března 1913 byla zatímní pobočka přeměněna na definitivní postupnou 4. třídu. Za 1. světové války byly ve škole vyučovány děti haličských uprchlíků. V letech 1916-1926 byl řídícím učitelem František Jirsák (za něho došlo v roce 1920 k zavedení elektřiny do první třídy a jeho bytu, o čemž tehdy rozhodla místní školní rada) a po něm v letech 1926-1928 zatímním řídícím učitelem Jan Hoffmann. 1. září 1925 se stala ze čtyřtřídky opět trojtřídní škola, neboť se začal snižovat počet dětí. O 3 roky později došlo k úpravě bytu řídícího učitele a rozšíření dvoru o část školní zahrady. Od 1. září 1928, kdy nastoupil nový řídící učitel Alois Hroneš, byla povolena zatímní pobočka při různých třídách a její existence je zaznamenána ještě v roce 1936. Roku 1929 zemřel řídící učitel Hroneš a zatímním řídícím učitelem byl opět Jan Hoffmann (1929-1930) a tuto funkci vykonával i v letech 1934-1935, když zemřel řídící učitel Josef Nálevka. V letech 1935-1937 tu působil jako řídící učitel František Blabolil a po něm opět osvědčený Jan Hoffmann. Po osvobození vedla školu, v níž se začalo učit pouze do 5. postupného ročníku (děti z vyšších ročníků musely povinně chodit až do roku 1951 do Osic), Ludmila Vaiserová a v roce 1946 byla navíc do přízemí umístěna mateřská školka, kterou řídila Anna Jahelková.

Roku 1951 bylo do školy a do sklepa zavedeno elektrické osvětlení, okna, dveře a lavice byly natřeny a všechny třídy byly vymalovány. V roce 1958 odešla do důchodu ředitelka Ludmila Vaiserová a jejím nástupcem se stal Bohuslav Crha, kterého po 2 letech vystřídal Jaroslav Svoboda. Roku 1959 byl postaven vodovod a sociální zařízení. V roce 1962 byly zřízeny místnosti pro družinu a roku 1966 došlo k vybudování biologického septiku. V letech 1967-1970 byla na školní zahradě vystavěna budova pro MŠ, jež zahájila provoz 1. září 1970. Uvolněné místo bylo použito jako třída pro 16 romských dětí, jejichž rodiče pracovali na výstavbě drůbežárny. Koncem téhož roku vyměnila okna a dveře stavební četa z drůbežárny, a to zásadně ve svém volnu. V roce 1971 zemřel ředitel Jaroslav Svoboda a k 1. září 1972 ho nahradil Zdeněk Mrštík, který odtud odešel do Hradce Králové. Úplně posledním ředitelem školy byl v letech 2003-2010 Mgr. Jan Sommer, neboť k 1. červenci 2010 byla základní škola zrušena pro nedostatečný počet žáků. Od té doby se tu tedy nachází pouze mateřská škola, což je v nejlepším případě osud mnoha venkovských škol. Pro ni byla v roce 2018 zrekonstruována školní zahrada.