Stará škola v Předměřicích nad Labem

Původně byla tato obec přiškolena do Lochenic, ale zřízením železnice podpořený průmyslový boom přinesl Předměřicím nad Labem velký rozvoj, a tudíž chtěli mít místní obyvatelé také vlastní školu. Natož, když viděli to, že Lochenice za nimi postupně zaostávají. O to horlivější pak byli!

Roku 1870 vznikla místní školní rada pro Lochenice a Předměřice, v níž zastupovali obec starosta Jan Morávek, Josef Morávek a radní Josef Doležal. Hned od počátku však nastávaly v radě různé rozepře, protože každá z obcí měla odlišný pohled na věc. O 3 roky později byla svolána valná obecní hromada, na níž se jednalo o tom, zda má být v obci zřízena škola. 51 účastníků podepsalo souhlas v obecním protokolu. Na pokyn okresní školní rady jí mělo být obcí sděleno, zda se část Předměřic, jež je přiškolena k Plotištím, odškolí k budoucí předměřické škole; jestli se Předměřice závažou k placení 50 zlatých ročně učiteli náboženství a kde vezmou potřebné peníze na stavbu školy. Na první 2 otázky odpověděla obec kladně a náklad na vybudování školy se měl podle ní hradit naturálními pracemi; z obecních důchodů (příjem z obecních pozemků, na které by se z hypoteční banky vypůjčily na úrok peníze) a přirážkami. Od té doby se nic ohledně výstavby nové školy úředně nedělo. 16. dubna 1875 se uskutečnila místní komise o zřízení samostatné školy a bylo ustanoveno místo pro ni. 30. června 1875 byla žádost o povolení dvoutřídní obecné školy zamítnuta zemskou školní radou.

16. listopadu 1879 byl ve schůzi obecního výboru přijat návrh, aby byla v obci postavena dvoutřídní škola. Z přítomných 65 členů byl pouze 1 proti (V. Bukovský). Následně byla vyhlédnuta dvojice vhodných míst (pole Jana Bukovského a Matěje Brycha). Počátkem roku 1880 se usneslo obecní zastupitelstvo na tom, aby byla podána nová žádost c. k. okresní školní radě o povolení výstavby samostatné školy a vyloučení obce z povinnosti hradit polovinu nákladů na stavbu školní budovy v Lochenicích. O rok později byla tato žádost opět zamítnuta (stejně tak odvolání na c. k. ministerstvo vyučování), a tak se Předměřičtí shodli na tom, že budou trvat na výstavbě nové lochenické školy na rozhraní obou obcí, aby to zdejší děti neměly tak daleko jako dosud.

Lochenice však trvaly na svém a nechtěly Předměřicím ustoupit (usnesení obecního výboru ze 16. února 1881), proto byl v roce 1882 návrh lochenického obecního výboru ohledně přístavby dosavadní školy odmítnut. Zároveň bylo obcí zakoupeno místo na školu – stavení čp. 89 Matěje Brycha se zahradou 978 m2, jež vyšlo na 3 375 zlatých a je krásně zaznamenáno v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA367018400), když se z původně roubeného statku stával zděný objekt. 7. prosince 1882 se obecní rada opět shodla na tom, aby byla podána další žádost k povolení výstavby nové školy. Ta byla odeslána 23. prosince 1882, ale dopadla stejně jako ty předchozí. Navíc byla lochenická obecná škola roku 1883 rozšířena na čtyřtřídní.

Čtvrtá třída byla zřízena v bývalém špýcharu, což c. k. okresní školní rada neuznala za vhodné a vyzvala lochenickou místní školní radu k nápravě, aby našla jinou a vhodnější místnost k vyučování. Ale ani v jedné z obcí se takové místo nenacházelo. 20. května 1883 podaly Předměřice již čtvrtou žádost o vlastní školu k c. k. zemské školní radě a v případě zamítnutí žádaly o přeložení lochenické školy do Předměřic. Ani jednomu nebylo opět vyhověno.

Následně však přišlo nařízení c. k. okresní školní rady v Hradci Králové, aby Předměřice nalezly ve své obci vhodnou místnost pro 1 třídu, protože v Lochenicích žádná není. Obci přišla tato věc vhod, protože si řekla, že zřízením této třídy se může domoci expozitury a později samostatné školy. Když to nejde rychle a přímo, tak se bude bojovat za vlastní školu pomalu a skrytě. Místnost byla najata v čp. 68 a na žádost c. k. okresní školní rady byl vystěhován hostinec přes dvůr a obec se zavázala k tomu, že bude lochenického faráře jako katechetu do Předměřic dopravovat. Tím splnila vše, co po ní bylo žádáno, takže během prázdnin se první třída přestěhovala z Lochenic do Předměřic.

Předměřice vyzvaly 28. srpna 1883, aby Lochenice dodaly do třídy potřebný nábytek a další vybavení k vyučování. Ty odpověděly, že podali c. k. okresní školní radě zprávu o tom, že mají potřebnou místnost pro onu třídu a dosud jim nepřišla žádná odpověď, takže nic do Předměřic nevydají a nedovezou. Místní školní radě v Lochenicích bylo uloženo, aby do 4 týdnů předložila nástin na stavbu nové budovy c. k. okresní školní radě, jinak se o to postará sama na útratu nebo škodu obce. Předměřickému starostovi Janu Morávkovi navíc přišel přípis, že bylo Lochenicím nařízeno, aby nejdéle do 3 dnů přenesly 1 třídu do Předměřic. Kdyby tak nehodlaly udělat, měly Předměřicím uhradit všechny náklady se zřízením školní místnosti. Skončilo to tak, že Lochenice skutečně potřebnou místnost měly a Předměřicím musely zaplatit 300 zlatých za najmutí oné třídy.

Začalo tak jednání o stavbě nové lochenické školy, které bylo opět zdlouhavé a neúspěšné. Jediné, čeho bylo docíleno, bylo to, že se Předměřice uvolily uvolnit 500 zlatých na opravu školy, pokud započne výstavba školy v Předměřicích. 10. února 1884 byla podána opětovná žádost Předměřic o zřízení vlastní školy. Tentokrát však s vyjádřením Lochenic, že nenamítají nic proti vyškolení Předměřic. Tato snaha však dopadla opět stejně jako všechny předchozí žádosti.

V této chvíli již byly Předměřice přímo rozhořčeny, a tak se obrátily o pomoc na poslance říšského sněmu za zdejší okres Čeňka Heveru a pražského advokáta a člena zemského výboru a zemské školní rady JUDr. Jakuba Škardu. A hle, najednou vše šlo! Oba dotyční totiž hovořili přímo s ministrem vyučování a s mnoha dalšími, jež dokázali přesvědčit o tom, že by si Předměřice vlastní školu zasloužily. Jak vidět, známostí se využívalo i v dávnějších dobách, ne pouze dnes. A výše zmínění to rovněž nedělali zadarmo, protože jim byla za tuto snahu zaplacena odměna, jež byla ukryta v uhrazení všech jejich nákladů.

27. května 1885 byl zaslán c. k. okresní školní radou přípis, že c. k. zemská školní rada povolila vyškolení Předměřic z Lochenic a Plotišť a zřízení samostatné dvojtřídní školy. Obec následně věnovala pozemek při čp. 89 pro výstavbu školní budovy s potřebnými byty pro učitele. Obecní vedení se vypravilo po okolí a nakonec se shodlo na tom, že se bude stavět podle školy ve Výravě, takže byl osloven královéhradecký stavitel Červenka, aby vyhotovil 2 návrhy na stavbu školy. Ty však nebyly přijaty a musely být vyhotoveny jiné. Z předložených plánů na stavbu školy byl nakonec přijat plán Josefa Šulce z Hoříněvse, který byl předložen ke schválení c. k. okresní školní radě v Hradci Králové. Nakonec byl schválen až další plán od téhož stavitele, jehož náklad však vzrostl z 9 000 na 10 782,16 zlatých.

Zednická práce byla zadána Josefu Šulcovi (1 900 zlatých, k nimž bylo na spodní zdivo přidáno dalších 45 zlatých), tesařská práce opět Josefu Šulcovi (260,64 zlatých), klempířská práce B. Bartoškovi ze Smiřic (136 zlatých), práce kovářská Václavu Valáškovi ze Správčic (200 zlatých), práce zámečnická Josefu Kubelkovi z Lochenic (275 zlatých), práce truhlářská Hynku Michálkovi z Předměřic (600 zlatých, vedle toho dodal i školní nábytek) a práce sklenářská Josefu Hozovi z Kuklen (215 zlatých). 1. července 1885 byl určen směr stavby a výška podlah, o 4 dny později byl položen základní kámen nové školní budovy a 22. listopadu téhož roku se uskutečnilo její slavnostní svěcení. Ve stejné době vybudoval učitel hospodářské školy v Chrudimi František Vohralík školní zahradu.

Jak vidět, získání povolení a výstavba školy trvala celých 14 let a prvním řídícím učitelem byl jmenován Augustin Mindl. První výraznou změnou bylo vybudování nové školní studny v lednu 1887, kterou vykopal J. Albich z Jeřiček za 42 zlatých. O 2 roky později došlo k úpravě školní zahrady. 21. června 1897 byla škola c. k. zemskou školní radou rozšířena na trojtřídní a 28. prosince 1912 na čtyřtřídní (k 1. září 1913), což si vyžádalo přístavbu školy, kterou provedl královéhradecký zednický mistr Jan Kraus za 25 000 K, přičemž původní rozpočet činil 30 000 K. Stavba byla zahájena 14. dubna 1913 a již 25. září téhož roku došlo k její kolaudaci. V roce 1920 byla obecná škola rozšířena o pátou třídu a o rok později byla při obecné škole zřízena pokračovací škola živnostenská. Pro nedostatek žactva však byla zrušena roku 1924 5. třída a v roce 1925 4. třída. Roku 1926 byla při ní zřízena školní kuchyně, v níž se dívky učily vařit a hospodařit v domácnosti. V tomto stavu sloužila školní budova řadu let, protože došlo jen k drobným opravám, úpravám a maximálně vymalování interiéru.

Po osvobození byla budova školy velmi zdevastována, neboť předtím sloužila německé armádě a od 1. do 3. června 1945 sovětskému mužstvu. Vyučovat se zde nemohlo, protože muselo dojít k úklidu a nutným opravám. Navíc bylo pro školní rok 1945/1946 výměrem zemské školní rady povoleno zřízení měšťanské školy v Předměřicích nad Labem. Provizorně se tedy učilo v zasedací místnosti cukrovaru a žáci měšťanské školy chodili do školy v Plotištích (výuka zahájena 14. května, ve školní budově až od 20. června 1945). 7. ledna 1946 se začalo učit v provizorní dřevěné budově na obecním pozemku u dráhy, zřízené nákladem 300 000 Kčs (získán 3. září 1945 od Škodových závodů v Račicích nad Trotinou), jež byla v roce 1957 předána spolu s pozemkem do správy místního cukrovaru, jenž v ní zřídil ubytovnu pro sezonní dělníky. Zároveň byla schválena stavba nové školy v místě nad Tyršovými sady, která proběhla v letech 1954-1956.

V roce 1956 tak přestala budova sloužit svému účelu a během následujících let začala pustnout a chátrat. Různé stavební zásahy navíc změnily necitlivě její architekturu. Nejprve proběhla její přestavba na zdravotní středisko, a to v místnostech, kde se nacházel původně byt řídícího učitele a poté nějakou dobu mateřská školka (od 1. února 1946 až do roku 1960). Adaptace byla ukončena v roce 1958 a vznikla tak čekárna pro pacienty, 2 ordinační místnosti pro lékaře a místnost pro zubní ambulanci, která zahájila svoji činnost 21. září 1959. Postupně se v ní rovněž nacházela pošta, od roku 1961 místní lidová knihovna i úřadovna SNB a ČSM si tu vybudoval svůj žákovský klub. V roce 1975 byla hodnota objektu vyčíslena na 1 225 105 Kčs. O rok později se odsud odstěhovalo obvodní velitelství Veřejné bezpečnosti, a to do Smiřic. Do těchto prostor se následně přesunula místní lidová knihovna.

Obecní zastupitelstvo, jež bylo zvoleno v roce 1990, se rozhodlo pro kompletní rekonstrukci tohoto objektu. Ta byla zahájena o 3 roky později. Tehdy firma Františka Bečičky provedla izolaci budovy, přestavbu oken do původní podoby, bezbariérové vstupy, kompletní elektro- a vodoinstalace, odpadů a dalších vnitřních stavebních úprav. Po jejich dokončení byla provedena fasáda v původním stylu. Kromě stávající pošty v ní nalezly domov ordinace praktického a zubního lékaře, lékárna a provizorně služebna Policie ČR. V červenci 1995 byla navíc zahájena výstavba půdní vestavby, jež zahrnovala 6 bytových jednotek, které měly sloužit jako sociální bydlení. K jejich kolaudaci došlo 13. června 1996. Celkové náklady na tuto akci dosáhly 3 840 568,40 Kč, z nichž 1 920 000 Kč činila státní dotace, a to z toho důvodu, že musela být opravena rovněž střecha a vyměněny krovy, s čímž se původně nepočítalo. Budova bývalé obecné školy se tak opět stala krásnou i důstojnou ozdobou Předměřic nad Labem a je jí dodnes, kdy prochází dalšími změnami a úpravami.