Fara ve Smidarech

Smidarská fara je označována za jednu z nejstarších na Novobydžovsku, o čemž píše P. Václav Šrám ve svých "Pamětech městečka Smidar nad Cidlinou" toto:

"Oldřich z Drnholce daroval zboží své smidarské kapitule kostela pražského, a zemřel r. 1276 dne 5. srpna, v kterýžto den z vděčnosti památka jeho v kostele pražském byla připomínána. (1).

Snad již kapitula pražská postarala se o duchovní potřeby svých poddaných a zřídila ve Smidarech faru, neb, jak se tenkráte říkalo, "plebánii" a opatřila ji vlastním farářem či "plebánem", zajistivši mu dostatečné důchody k jeho výživě. Jisto jest alespoň, že fara zdejší jest na Bydžovsku jednou z nejstarších, a v letech pozdějších o nadání fary nikde se nedočítáme. Farářem byl tu Sbramír z rodu vladyk řečených z Chrustoklat. Neboť r. 1332, dne 7. března vyznal před konsistoří pražskou urozený vladyka Zdeslav z Chrustoklat, že otec jeho Zdeslav s bratrem svým Sbramírem, "druhdy" (olim) plebánem ve Smidarech, posledním pořízením odkázali klášteru břevnovskému, kde pohřeb si byli vyvolili a shora udaného roku již v Pánu odpočívali, 170 kop grošů pražských za spásu svých duší, kteréžto peníze ještě za života svého na zboží pana Zdeslava v Chrustoklatech byli pojistili. (2)."

Mnoha prameny, které vycházejí právě z výše zmíněného autora, je tvrzeno, že fara na svém dosavadním místě stojí již od roku 1300 a byla pouze obnovována po požárech, neboť zprvu byla pouze dřevěná. Zda tomu tak opravdu je, tak to se nedá přímo dokázat, neboť situačně lze faru potvrdit v současném umístění až v 18. století.

První zmínka o odvádění papežského desátku je k roku 1362, kdy činil 48 grošů, z čehož můžeme usuzovat, že se tehdy jednalo o bohatou farnost. Již zmíněný, po jménu první známý místní farář, je rovněž nazýván jako Stranimír. Dalším, o němž víme, byl Jiljí, jenž rezignoval a v roce 1360 byl nahrazen Janem ze Žitětína. Ten si o 7 let později směnil faru s Vojslavem z Kostelce. Když plebán Vojslav zemřel, nastoupil na jeho místo roku 1374 kněz Václav. Ten zemřel v roce 1387 a smidarským plebánem se stal kněz Hynek. Ten je nejspíše totožný s děkanem Hynčíkem, jenž je doložen k roku 1408 jako zdejší plebán. Za něj v roce 1401 opsal jakýsi traktát Šimon, toho času vikář ve Smidarech u Hynčíka, plebána a děkana ve Smidarech.

Můžeme uvažovat o tom, že za husitských válek smidarská fara zanikla, neboť o její existenci máme doklady až z následujícího století, kdy zde byli kališničtí faráři, z nichž se dochovalo jméno faráře Matěje, který roku 1573 požádal pražskou utrakvistickou konsistoř o to, aby mu našla novou faru, na níž by byl podán. Odpověď však přišla v tom smyslu, že si ji zajistit musí sám a jeho další osud nám není známý. Na přelomu 16. a 17. století byl smidarským farářem kněz Bohuslav Žatecký, jenž roku 1600 koupil v Jaroměři od tamního děkana Lukáše jakýsi dvorec a o 9 let později ho opět prodal. Kolem roku 1615 byl tento kněz podobojí vypuzen ze Smidar Janem Zylvárem ze Silberšteina, jenž se v roce 1608 stal vlastníkem zdejšího panství. Nový farář musel být stejně jako onen šlechtic kalvínské víry. Z bratrských a kalvínských farářů se dochovala jména kněží Martina a Eliáše.

Předem zmíněný šlechtic nechal chatrnou faru opravit roku 1618, což dokazovala tabulka nad vchodem do kaplanky s letopočtem 1618 a českým nápisem: "Z povolení urozeného a statečného rytíře pana Jana Zylvara". Ta se tu nacházela ještě za faráře P. Jana Františka Koutníka, který tu působil v letech 1770-1783. Po Bílé hoře a Zylvárově odchodu do exilu byla fara osazena polskými katolickými kněžími, neboť o české faráře byla velká nouze a zároveň se jim v mnohém nevěřilo. Mnozí po celém kraji byli v podezření, že minimálně sympatizovali s jinými větvemi českého křesťanství. Prvním z těchto polských kněží byl ve Smidarech P. Jan Romeneicz, jehož jméno bylo dochováno na zvonu z roku 1622. Po něm spravovali místní faru P. Maxmilián Rudolf, svobodný pán ze Schleinitzu, pozdější frýdlantský děkan, a P. Rudolf Roder z Feldsburka, který byl zároveň arcibiskupským okresním vikářem Frýdlantského vévodství a kvůli množství sporů a stížností byl nakonec zastoupen svým předchůdcem.

Kolem roku 1633 byl smidarským farářem P. Václav Hlasivec, jenž administroval rovněž fary ve Starém Bydžově, Petrovicích a Žlunicích a zasloužil se zejména o inventarizaci všech kostelních věcí a jednotlivých far a kostelů ve výše zmíněných kolaturách. O 4 roky později je doložen jako farář ve Smidarech P. Václav Alexius Bernard Kopidlanský, který odtud v roce 1640 odešel do Jaroměře. Jeho nástupcem byl Polák Ludvík Zembovský (psán dokonce i jako Žumbovský), jehož jméno bylo zkomoleno. Nejspíše se správně jmenoval Ludwik Ziębowski, ale dlouho ve Smidarech nepůsobil, protože byl v mnohém "solí v oku" vlastníku panství Janu Gordonovi. A tak byla fara nějakou dobu prázdná, a to v letech 1642-1643. Poté se sem dostal P. Kryštof Vincenc Römer a roku 1649 byl smidarským farářem již P. Valentin Karel Tabernator. Ale již o rok později fara opět osiřela a následně byla přidělena pod správu děkana v Novém Bydžově, aby zde v letech 1651-1652 misionáři obraceli místní obyvatele na římskokatolickou víru.

Z dalších novobydžovských děkanů, kteří spravovali smidarskou faru, jmenujme: P. Jana Jindřicha Jordinu (1654-1655), P. Pavla Petra Abnera Kutnohorského (1655-1658), P. Pavla Pacovského (1658-1661, Polák) a P. Pavla Žáka (1661-1663). Následně byla obnovena zdejší fara a prvním smidarským duchovním správcem se stal P. Matěj Samotulský, jehož v roce 1666 nahradil P. Jan Heinšmidberský, za něhož byla opravena kromě kostela i fara (1667). V letech 1678-1712 byl smidarským farářem P. Kryštof Samuel Bernard Šreiter ze Šreitenthalu, jenž se zasloužil roku 1690 o opravu a rozšíření fary o 1 místnost pro ložnici faráře a příbytek pro kaplana. Krátce administroval faru kaplan P. Samuel Strouhal, a to až do příchodu faráře P. Antonína Jana Drešera, který strávil ve Smidarech léta 1712-1728. Za něj byl k faře přistavěn hostinský pokoj a zvláštní domek pro kaplana před farní zahradou. V letech 1729-1760 působil ve Smidarech P. Matěj Vít Stuchlík. Za něj v roce 1749 vyhořel kostel a fara. O 3 roky zasáhl požár novostavbu chrámu Paně, farské stáje, stodolu a sýpku. Tehdy požáru odolala pouze fara a kaplanovo obydlí. Jeho nástupci byli: v letech 1761-1766 P. František Tobiáš Koutník a v letech 1766-1780 P. Jan František Koutník, za něhož byla fara roku 1772 popisována takto: "Dům farní, ze dřeva vystavený, více obyčejné chalupě než faře podobný, byl velmi sešlý a skrovný; měl jen přízemí se čtyřmi obytnými místnostmi. Hospodářská stavení, stodola, stáj pro koně a hovězí dobytek, byla taktéž dřevěná, slamou krytá, ale ve stavu poněkud lepším než fara." V letech 1780-1784 byl smidarským duchovním správcem P. Martin Tomáš Václav Khol, jenž v roce 1784 zřídil nový hřbitov. Nástupcem faráře Khola se v letech 1784-1802 stal P. Josef Matěj Šeps, jenž se zasloužil o výstavbu nové fary.

V té době byla totiž zdejší fara značně sešlá a zchátralá, střechou zatékalo, zdmi foukalo, prostě se vůbec nejednalo o reprezentativní objekt, natož když měl sloužit k ubytování faráře. Z tohoto důvodu se farář Šeps roku 1789 obrátil s prosbou na patrona Františka hraběte Colloreda, aby se zasadil o postavení nové fary ve Smidarech. Plán a rozpočet byl vyhotoven pražským architektem Josefem Zobelem, stavební materiál a řemeslníky poskytl patronát, osadníci ruční práci a potahy. Základní kámen nové fary byl požehnán 21. října 1794. Ta byla vybudována z kamene a cihel o 1 patře a pokryta šindelem, přičemž z dálky byla vidět její ozdobná fasáda, jež zmizela teprve s přístavbou, kterou nechal provést P. Fiala. Uvnitř po levé straně hlavního vchodu byl byt pro staršího kaplana, spižírna a pod ní sklep, na pravé straně pak čeledník a vedle něho kuchyně, v 1. patře pak byly k jihovýchodní straně 2 pokoje pro faráře a jídelna a severním směrem ještě menší pokoj pro druhého kaplana. K jejímu slavnostnímu posvěcení došlo 20. října 1795 a faráře stála 192 zlatých a 53 krejcarů a k tomu 52 zlatých a 30 krejcarů za 5 sudů a 1 vědro piva, jež bylo určeno farníkům, kteří vykonávali ruční a potažní práce.

V letech 1802-1813 byl smidarským farářem P. František Xaverius Richter, který se zasloužil o to, že v roce 1794 vystavěné stáje pro koně a hovězí dobytek a stodolu nechal pobít šindelem. Do té doby byly tyto objekty kryté pouze slámou. Vedle toho ještě nechal zřídit kolnu pro hospodářské náčiní a dřevník. Po něm působil ve Smidarech v letech 1814-1824 P. Alois Dvorský, jenž v polovině 20. let 19. století provedl úpravy interiéru fary a nechal opravit i hospodářská stavení, na což částečně získal peníze tím, že v dražbě prodal starý dřevěný domek, jenž byl původně vystavěn pro ubytování kaplana. Za nového faráře P. Ignáce Simeona Hanuse (1825-1851) vyhořela při požáru města 17. dubna 1825 fara, do níž předtím investoval své vlastní úspory. Po ohni pak bydlel u koláře Matěje Horáka v čp. 121, odkud se navrátil do fary až 29. září téhož roku. Oprava ho stála 485 zlatých a 54 krejcarů, což byla desetina veškerého nákladu. Toto uhradil jen proto, že požárem přišel o veškerý majetek, jinak by musel zaplatit pětinu nákladu. Kamenná stodola však byla postavena až o 3 roky později, na tu už tehdy peníze nezbyly, neboť přednost měl poničený kostel a nové zvony do něj.

Nástupcem zemřelého faráře Hanuse se v letech 1851-1879 stal P. František Fiala, který hned po svém ustanovení nechal opravit faru, plot okolo farní zahrady a rozšířil i farní stáje. Nebyla to však jediná změna, neboť v roce 1869 nechal rozšířit faru, když severozápadním směrem nechal přistavět k dosavadnímu objektu pokoj a spižírnu a nad nimi dvojici pokojů. Náklad na tuto přístavbu byl královéhradeckým stavebním úřadem rozpočten na 2 334 zlatých a 72 krejcarů, ale c. k. místodržitelství tuto částku navýšilo na 2 778 zlatých a 6 krejcarů. Jeho následník P. Václav Hlína (1880-1882) nechal faru i s hospodářskými budovami hned v roce 1880 opravit, a to za 800 zlatých. V letech 1882-1901 působil jako smidarský farář P. František Malý, jenž se zasloužil zejména o opravy chrámu Páně, ale roku 1900 nechal opravit též faru. Další zásluhy na jejích opravách měl i P. Václav Šrám (1902-1909), P. Josef Červinka (1909-1911, administrátor), P. Jan B. Rameš (1911-1927), P. Karel Aron (1927-1928, administrátor), P. Alois Flesar (1928-1929), P. František Stříbrný (1929-1932) a P. Antonín Vrtička (1933-1955).

Po smrti tohoto duchovního v roce 1955 Smidary ztratily vlastního faráře (od roku 2018 je farnost ve správě novobydžovského děkana, předtím byl jejím správcem vysokoveselský farář) a budova nebyla využívána k žádnému účelu, takže podléhala postupnému chátrání. Počátkem 90. let 20. století o ni projevila zájem obec, že by jí koupila, zařídila v ní byt a kancelář pro faráře a ze zbytku by vznikly obecní byty. Tento obecní plán však byl římskokatolickou církví odmítnut, aby byla fara později prodána do soukromých rukou, aniž by byl dotázán obecní úřad, zda o ní má stále zájem. V roce 2006 ji vlastnila společnost AMBIENTE s. r. o. z Heřmanova Městce, jejíž vlastník Ivo Kvítek ji hodlal v následujících 2 letech zrekonstruovat a zřídit v ní 3-4 bytové jednotky. Z rekonstrukce však byla nakonec zřízena pouze nová střecha, zateplení podkroví a otlučení původní fasády. Pak se budova objevila opět v nabídce na prodej. Později vlastnila čp. 1 Klára Coufalová a v současné době Dr. phil. Tomáš a Mgr. Zuzana Liptákovi. Doufejme, že roky opuštěnému objektu svítají lepší časy a opět bude ozdobou nejen okolí zdejšího kostela sv. Stanislava, nýbrž celého centra obce. Bylo by ho opravdu škoda!