Pomník padlým v 1. světové válce v Loučné Hoře

O uctění památky padlých spoluobčanů se sice uvažovalo již koncem 1. světové války a opět krátce po vzniku ČSR, ale k praktickému naplnění této myšlenky ještě nedozrál čas. A když k tomu došlo, nevzešla iniciativa z vedení obce, nýbrž od SDO „Havlíček“, resp. od jeho jednatele Josefa Popka a předsedy Františka Bureše.

V roce 1933 tak byl ustaven Odbor pro postavení pomníku padlým za světové války. Jeho předsedou se stal František Bureš, jednatelem Edvard Dršata, pokladníkem František Hrnčíř a do výboru byli zvoleni: Josef Popek, Rudolf Koula, Rudolf Štajer a Stanislav Hušek. Následně byly ostatní místní spolky i vedení obce vyzváni, aby tento úmysl podpořili, jak jen budou moci. Ze všech stran byla projevena ochota k pomoci, ale bez finanční podpory všech obyvatel by nemohl být pomník pořízen, a to zejména z toho důvodu, že umělecky kvalitně provedené dílo bylo vždy finančně nákladnější, ale odměnou se stalo to, že se stalo krásnou dominantou obce a nikdo v Loučné Hoře nechtěl jen nějaký prostý a neumělecky provedený památník, i když peněžní stránka věci byla již od počátku zdrojem mnoha obav, jež byly utvrzovány ještě počátečními problémy s hledáním vhodného místa.

Nakonec byl pořízen pískovcový pomník s názvem „Vítěz“, který byl 4,3 m vysoký a zhotovený v dílně sochaře a kameníka Františka Bílka v Podhorním Újezdě, přičemž jeho návrh vytvořil akademický sochař Josef Bílek z Hořic. K jejímu dovezení z Podhorního Újezda a umístění na své místo došlo 16. května 1935 a jako datum slavnostního odhalení pomníku byl určen 9. červen téhož roku.

Tato slavnost se skutečně uskutečnila v určený den, přičemž jako doprovod pomníku byl předtím ještě zřízen 12 m vysoký stožár se státní vlajkou, před ním upraven správou školy z rozdrobeného bílého písku a červených cihel státní znak, a provedena výsadba stříbrných smrčků a bělolistých javorů. Veřejnou propagaci ohledně vybudování pomníku i slavnosti samé měl Rudolf Kouba, ředitel okresní hospodářské záložny, o finanční základ se staral pokladník, různé přípravné práce provedly ostatní místní spolky a korporace a úpravu místa navrhl okresní zahradník Jan Vondrák.

Sama ceremonie byla zahájena průvodem, který se řadil za státní vlajkou na smidarské silnici. V čele průvodu šly trojstupy školní mládeže; za nimi smidarská „dětská jízda“ v červených kalhotách a bílých košilích v čele s odborným učitelem Václavem Francem; tři čety žáků ze Smidar a okolí v černých krátkých trenkách, bílých rozhalenkách s dlouhými rukávy a vázankami a s černými punčochami pod kolena, jimž velel „kapitán“, žák měšťanské školy na koni a odborný učitel Oldřich Doležal; poté následovaly krojované skupiny: členové jednot Čs. obce legionářské z Nového Bydžova a Chomutic, odbočky Svazu čs. domobrany z Itálie v Novém Bydžově, Národní gardy tamtéž, TJ Sokol ze Smidar a Ohnišťan, odbočky Svazu čs. důstojnictva v Novém Bydžově, místní skupiny republikánského dorostu a zúčastněných hasičských sborů; ty byly následovány obecním zastupitelstvem Loučné Hory a ostatní občanstvo uzavíralo tento průvod, který vešel do obce slavnostní branou za zvuků pochodové hudby.

Proti zahalenému pomníku se seřadily šiky „dětských vojáků“ ze Smidar a okolí a za nimi novobydžovští národní gardisté, po levé straně stáli příbuzní padlých s dětmi a pravá strana byla určena pro slavnostní tribunu, na níž vystoupili: senátor Václav Sehnal z Nového Bydžova, obecní starosta Jan Kazda, předseda komitétu František Bureš a předseda odbočky Svazu čs. důstojnictva v Novém Bydžově Ing. Jaroslav Košťál, štábní kapitán v záloze a ředitel novobydžovského cukrovaru. Nebyli to však jediní významní hosté, neboť okres byl zastoupen komisařem JUDr. Ivanem Javůrkem, okresním školním inspektorem Václavem Polednem, Domovinu reprezentoval Josef Soukup a Josef Hlaváček, předseda župních Domovin. U stožáru navíc stála čestná stráž, která byla složena z člena místního SDH R. Štajera a příslušníka smidarské TJ Sokol.

Po seřazení praporů před pomníkem byly zahrány státní hymny a za mohutné zdravice byla vztyčena státní zástava. Následně uvítal přítomné obecní starosta a po něm se ujal slova senátor Sehnal, který nejen vylíčil význam budování válečných památníků, ale rovněž ocenil oběti všech, jež se zasloužili o pád habsburské monarchie a vznik demokratického státu obou svobodných národů. Po jeho slovech promluvil zástupce legionářů, odborný učitel František Šádek, který vzpomněl na své padlé spolubojovníky. Následně Ing. Košťál položil k pomníku kytici a legionáři odhalili plentu z pomníku, na jehož soklu jsme mohli číst tato slova: „VÍTĚZSTVÍM K SVOBODĚ!“ a na pravé straně text: „NA ROVECH VAŠICH NÁM NOVÝ VZROSTL ŽIVOT HLAVÁČEK VÁCL. HUŠEK VÁCL. KOLÁŘ FRANT. KOSEJK JOS. LUDVÍK JOS. MEČÍŘ FRANT. NYPL JOS. POUR FRANT. SÝKORA JOS. SVĚCENÝ VÁCL. SVĚCENÝ JOS. ŠTAJER ALOIS. ŠTAJER FRANT. ŠTAJER JOS. VACEK FRANT. VRÁNA FRANT.“

Poté předseda komitétu předal pomník veřejnosti a obci do ochrany a péče jako vzpomínku na 1. světovou válku, aby byl nejen ozdobou obce, nýbrž také památkou na nesmírné oběti, jaké pro čs. samostatnost přinesla i loučnohorská obec. Na závěr jeho slov bylo provoláno mohutné „Zdar!“ budoucímu vývoji ČSR a zejména jeho tvůrci T. G. Masarykovi. Po děkovných slovech obecního starosty byla slavnost ukončena. Vedle toho byl v zahradě Jana Kazdy uspořádán koncert, kde většina z hostů zústala až do pozdního večera. Výnosem z obou akcí byly uhrazeny výlohy slavnosti a 5 000 Kč za pomník bylo uhrazeno ve 2 splátkách.

Na závěr ještě dodejme, že po osvobození od německých okupantů byl pomník upraven, pokud nepočítáme jeho „očištění“ od symbolů čs. státnosti během protektorátního období. Hlavní nápis byl změněn na: „PRAVDA VÍTĚZÍ.“ a vlevo se objevil text: „1945. ZA VLAST PADLI. SVOBODY DOBYLI. SVOBODA JOSEF.“ V následujících letech pak byl několikrát očištěn a zrenovován. Zároveň zůstalo proměněno jeho okolí, když byla v roce 2018 skácena čtveřice zdejších stříbrných smrků. Dodnes se tak jedná o překrásnou a reprezentativní dominantu návsi, která zaujme tudy jdoucího či jedoucího pocestného na první pohled.