Rybník Medříč

Pojmenování Medříč patřilo původně celé zdejší lokalitě, a to včetně místního mlýna, jenž má být pozůstatkem zaniklé středověké vsi Meziříčí, která byla již jako pustá prodána před rokem 1496 ke Smidarům, ale první zmínka o ní pochází již z roku 1371, kdy se uvádí Domorad z Meziříčí a v letech 1396-1402 Pašek Herynk z Meziříčí.

Na místě současné vodní plochy téhož pojmenování se měl již od 14. století nacházet rybník (mnohé zdroje však hovoří až o počátku 16. století), který zanikl někdy v 18. století, protože koncem téhož věku byl popisován jako bahnitý, nevhodný pro ryby a kompletně zarostlý olšemi (z toho bylo odvozeno jeho první pojmenování). P. Václav Šrám píše o rybníce v tomto období ve své knize "Paměti městečka Smidar nad Cidlinou" toto: "Medřický rybník ve výměře 70 korců, zkrze nějž šla řeka Javorka na mlýn, byl bahnitý; nebyl rybami osazován, tím méně osíván, ale byla to částečně porostlina, zvláště mnoho olší a proto též již tehdáž "olšiny" zvaná, částečně v místech sušších bbyly pastviny. Voda z tohoto rybníka stáhla se v rybník menší "Netušil" zvaný, mající as 1 jitro výměry." V I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 nebyl zanesen ve své původní velikosti (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c077), z čehož můžeme dovozovat, že tehdy docházelo k jeho zániku, když byla jeho výměra postupně zmenšována.

Že rybník sloužil jako pastvina, to se dozvídáme také z komise krajského úřadu, jež se konala 6. června 1812 na žádost zdejších měšťanů z 29. dubna téhož roku. Jednáno na ní nebylo pouze o úpravě povinností robotních mezi měšťany a vrchností, ale projednáván byl rovněž spor o užívání a držbu pastviště řečeného "za Medříčí", které smidarská obec užívala od nepaměti za 18 zlatých ročního úroku a příspěvek k extraordinariu. Právě pasením dobytka na olšoví se měla vrchnosti dát velká škoda. V následně podepsané smlouvě zůstalo pastviště nadále v užívání obce, ale díl u rybníka zůstal ve vlastnictví vrchnosti. A ta měla povinnost ho posléze důkladně ohradit. Navíc, když by vrchnost chtěla z Medříče nebo jeho okolí vozit dříví, rákos či seno, měla mít volný průjezd obecním pastvištěm. Tato dohoda byla schválena zemským guberniem v Praze 3. června 1813 a do zemských desk vložena 24. prosince 1814.

Důkazem výše zmíněného tvrzení může být rovněž indikační skica stabilního katastru z roku 1842 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BYD368018420) a jeho v roce 1872 zhotovená reambulace (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_6957_3). Přestože tyto pozemky sloužily jako pole a louky, hospodaření zde nebylo jednoduché, neboť byly často pod vodou, např. 12. června 1926 po rozvodnění Javorky. Dalším problémem bylo to, že roku 1925 majitel mlýna Václav Matys zakázal cestu přes Medříč, čímž zamezil cestu na parcelovaná luka. Vlastníci luk od Smidar až po hráz jezdili tudy i nadále, neboť dlouhým užíváním této cesty nabyli práva. Obecní zastupitelstvo se následně usneslo na tom, že podá žalobu pro rušení držby.

K opětovnému zřízení rybníka došlo až po ukončení 2. světové války. Tehdy byl nově plánovaný rybník označován pracovně jako "v Olšinách". Iniciativa vyšla od místního MNV a již v letech 1947-1948 byly vypracovány plány na vybudování této vodní plochy (Ing. Jankovský, Ing. Kučera a Ing. Novotný), přičemž tyto práce měly být provedeny v rámci akce "Z". Po skončení vodoprávního řízení a schválení všech změn bylo přikročeno k vyhloubení rybníka a vybudování hráze, přičemž vše bylo tehdy děláno ručně. Podle obecní kroniky pracovali na vybudování rybníka: Stanislav Mikšovský, Antonín Novotný, Em. Patolánová a Karel Čížek.

Po dokončení byl rybník, jehož výstavba vyšla na více než 250 000 Kčs, napuštěn z Mlýnské Javorky a jeho odpad byl zřízen na jižním břehu směrem k železniční trati. Zatopeny tak byly parcely: Josefa Hlavničky, Ant. Kafkové, Antonína Fialy, Aloisie Urbanové, Josefa Čermáka, Oldřicha Archalouse, Františka Pilaře, Františka Trejbala, Josefa Nezkusila, Václava Jelínka a Josefa Mocka. Nejprve obhospodařoval rybník MNV a po založení místního JZD byl předán právě tomuto družstvu. Po spojení JZD Červeněves, Smidary, Křičov a Loučná Hora v JZD "Nová cesta" v Červeněvsi byl rybník spravován tímto spojeným subjektem.

K chovu ryb sloužil hned od počátku, neboť první násadu třeboňského kapra šupináče pořídil smidarský MNV v Hradci Králové. A byla to opravdu dobrá volba, protože přírůstky byly v prvních letech znamenité. V roce 1962 JZD pronajalo rybník na šestileté období "Klubu rybníkářů z Vysokého Veselí". V té době měl rybník plochu 8,36 ha a jeho maximální hloubka byla 0,9 m. Podle vojenské topografické mapy v měřítku 1 : 10 000 od J. Boreckého a S. Borecké činila maximální hloubka této vodní plochy 1 m. Tato mapa je rovněž dokladem toho, že se z rybníka "v Olšinách" stala "Medříč". Později byl rybník spravován státním rybářstvím. Zajímavé je, že do katastrálních map byl zakreslen až v 70. letech 20. století, kdy došlo k jeho první větší úpravě, jež spočívala v jeho rozšíření a opravě požeráku. V letech 1988-1989 byla provedena další jeho úprava, zejména šlo o jeho odbahnění, protože od 2. světové války vlastně nebyl vyčištěn.

Dnes má tento rybník, obhospodařovaný firmou Rybářství Chlumec nad Cidlinou, a. s., plochu okolo 9,55 ha a nachází se na pozemcích, jež náležejí několika vlastníkům (Rybářství Chlumec nad Cidlinou, a. s., FP majetková a. s., Bohuslav Štoček z Jičína, Věra Zeidlerová z Hradce Králové, Česká republika, Marcela Dvořáková z Prahy, Roman Kubišta z Hradce Králové, PhDr. Michaela Novotná z Dolních Břežan, František Vohnout z Prahy, Igor Urban z Dolní Dobrouče, Karel Blažek z Hradce Králové, Stanislava Tošnerová z Ústí nad Labem, Jaroslav Bartoška z Prahy, Jaroslav Bartoška z Prahy a Václav Bartoška z Prahy). V současné době je veden jako regionální biocentrum č. 991.