Pomník padlým v 1. světové válce ve Smidarech

V naší zemi není snad obce, kde by přinejmenším alespoň 1 místní občan padl na frontách 1. světové války nebo zemřel na následky válečného zranění. O uctění jejich památky se začalo na obecní úrovni hovořit již za tohoto konfliktu, v němž ztratilo své životy 59 místních mužů. Jako příklad uveďme komisi, jež byla ustavena 15. prosince 1916 k uctění památky padlých hrdinů ze Smidar a byla tvořena řídícím učitelem Janem Vackem, soukromníkem Antonínem Kaftanem a poštmistrem Bohumilem Skřivánkem.

Avšak budování pomníku trvalo řadu let, neboť se sbíraly zejména peníze, bez nichž by nemohlo vzniknout umělecky provedené dílo, které by bylo skutečnou ozdobou obce a zároveň výpovědí o tom, že sama obec nikdy nezapomene na oběti svých spoluobčanů. Samozřejmostí bylo, že z každé slavnosti a zábavy bylo pamatováno právě na zřízení pomníku, stejně tak se chovaly rovněž zdejší spolky a korporace, k nimž se přidala také řada místních obyvatel. Původně se však uvažovalo o monumentálnějším pomníku – domu, kde by byli ubytováni místní chudí, ale z tohoto velmi praktického plánu nakonec sešlo, neboť takováto stavba by stála takové prostředky, na něž by Smidary se svým obyvatelstvem, vyčerpaným fyzicky, psychicky i finančně, po válce neměly.

Poté se nějakou dobu nic nedělo, až se ustavilo komité, které mělo za úkol postavit na vhodném místě slušný pomník. Byla vykonána řada přípravných prací, sehnán sochař i návrhy, ale nakonec ze všeho opět sešlo, neboť se členové komité nedokázali dohodnout na vhodném místě, kde by byl pomník zřízen. Zůstal pouze užší výbor, který nechal tento plán téměř 2 roky spát a teprve v roce 1934 ho opět oprášil. Nakonec byla vybrána figurální socha „Vítěze“, smluvena cena, podepsána smlouva s jejím zhotovitelem a nalezeno místo před budovou poštovního úřadu u lípy „Svobody“. Přes všechny tyto úspěchy se objevila řada protestů a hádek, ale tak to již bývá, že čím více lidí, tím více názorů i na tu sebemenší věc. Ale členové výboru v čele s předsedou Oldřichem Doležalem, odborným učitelem a italským legionářem, se nenechali zvyklat a pokračovali ve svém započatém díle, protože počítali, že až lidé uvidí onen výsledek, tak všechny rozpory skončí samy od sebe.

Zejména z toho důvodu, že autorem návrhu byl akademický sochař Josef Bílek z Hořic a provedl ho jeho bratr František Bílek, sochař v Podhorním Újezdu. Tato jména totiž měla po celém kraji velmi velkou reputaci a byla dokladem toho, že se pomník stane velmi umělecky zdařilou dominantou obce. Vznikl tak pískovcový pomník se sochou praporečníka v legionářské uniformě na vyvýšeném středovém kvádrovém soklu s nápisem: „PRAVDA VÍTĚZÍ“ a s malým státním znakem a s po stranách dvojicí desek se jmény místních válečných obětí: „BABÁK JOS., BLAŽEK FRANT. RUS. LEG., BRADNA JAN RUS. LEG., ČERMÁK FR., DOBROVSKÝ VÁCL., DOUBRAVSKÝ JAN, DUŠEK STAN., FLÍGR ANT., FRYDRYCH VÁCL., FUNDERA ANT., HÁK FR., HALÍŘ FRANT., HÁTLE OLD., HLUBUČEK VÁCL., HONZÁK CYRIL, HOUDEK KAREL, JANSA ANT., JAROŠ JOS., JIRÁNEK KAREL, JIRÁNEK FR., JIRSÁK VÁCLAV, JELÍNEK ANT., JELÍNEK FRANT., KLEPL FRANT., KOPŘIVA JOS., KROUŽÍLEK JIND., KŘEPELA JOSEF, KUBIŠTA KAREL ITAL. LEG., KUČERA JOS., KUCHAŘ MART., LANFELD JAR., LANFELD RUD., MACÁK FRANT., MARUŠÁK VÁCL., MATYS KAR., NOVOTNÝ ANT., PODLIPNÝ ANT., PODLIPNÝ VÁCL., PROKOP ANT., RÁLIŠ JOS., RÁLIŠ FRANT., RODR FRANT., ROUBAL JOS., SEVERA VÁCL., SVOBODA VÁCL., TICHÝ JOS., TICHÝ VÁCL., TYL ANT., URBAN VÁCL., VACEK VÁCL., VLASÁK RUD., ZAJÍČEK VÁCL., ZIMA VÁCL., ZMÁTLIK JAN, ZMÍTKO OL., ZUBATÝ JAN, PROCHÁZKA VÁCL., CHRTEK KAR., MATYS FR.“

V srpnu 1934 se uskutečnilo slavnostní odhalení pomníku, i když členové výboru byli ve velkém napětí, protože z minulých let měli nashromážděných necelých 7 000 Kč (1 000 Kč pocházelo z příspěvku města), ale samotný pomník stál 11 000 Kč a spolu s úpravou místa a vydáními spojenými se slavností se celková potřebná částka vyšplhala na rovných 14 000 Kč. Slavnost, která se uskutečnila pod protektorátem smidarské městské rady, se však vydařila nadmíru dobře, že mohly být zapraveny všechny dluhy a ještě něco zbylo. Zúčastnila se jí čestná četa pěšího pluku č. 22 „Argonského“ z Jičína s vojenskou hudbou, legionáři, italská domobrana, sokolové, hasiči a velké množství obyvatel z celého širého okolí. Sochu přijal do opatrování města sám starosta Baltazar Bartl a spolu s ní obdržel vkladní knížku se skoro 500 Kč jako základ toho, aby mohlo být místo osazeno stromky a udržováno v pořádku. K renovaci pomníku došlo několikrát po dobu jeho existence, naposledy v roce 1995 a 14. září 2017 obecní zastupitelstvo schválilo jeho další opravu, a to MgA. Kateřinou Čihákovou Myškovou, jejíž cenová nabídka byla ve výši 20 470 Kč. Více o něm lze zjistit zde: https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-obetem-1-svetove-valky-20722070.