Mlýn Medříč u Smidar
Název Medříč či Meziříčí býval původně pojmenováním středověké obce, jež se v místech dnešního mlýna nalézala a zanikla někdy na přelomu 15. a 16. století, protože ještě v roce 1488 byla provolána odúmrť v Meziříčí v Mstihněvi po Markétě, dceři Kuneše Vlašťky z Oděrad (též psán jako z Voděrad) a v následujícím století byla tato ves s tvrzí zmíněna již jako pustá. Jediným objektem, který z ní zůstal, byl poplužní dvůr a posléze jen mlýn při Javorce, jemuž se začalo říkat právě po zaniklé obci ("Medříč", "Na Medříči").
Již od svých počátků byl mlýn panským majetkem a vrchnost ho pronajímala za roční plat a jiné peněžité i naturální dávky. V letech 1665-1667 byl zdejším mlynářem Kryštof Martinů a v letech 1667-1671 Tobiáš Černý, pocházející ze Dvora Králové nad Labem. Po něm tu mlynařil Jan Říbek, který 12. března 1691 řešil před smidarským magistrátem spor s nerošovským mlynářem Janem Štěpánovským, jehož jádrem byla netaktní slova, která se nerošovského mlynáře dotkla. Skončilo to tím, že Říbek prohlásil Jana Štěpánovského za "dobrého a poctivého člověka" a poprosil ho za odpuštění. Podobně učinil i druhý mlynář a od té doby byly mezi nimi oběma velmi dobré vztahy.
Roku 1699 zemřel Jan Říbek a jeho nástupcem se stal stejnojmenný syn, jenž zemřel v roce 1712. Poté byl medříčským mlynářem Adam Šubrt, který zesnul roku 1732. Jeho syn Jindřich pak zemřel 22. června 1765. Dalšími zdejšími mlynáři byli Jan Liška a Václav Kumpert, přičemž posledně jmenovanému se zde mnoho nedařilo, protože mu zemřelo mnoho jeho dětí a i ve stájích mu hynul ve velkém dobytek. Když se tak dělo již několik let, rozhodl se pro pouť do Maria Cell, odkud si přinesl obraz Matky Boží. Vedle toho nechal proti mlýnu, který původně obdržel čp. 124 (roku 1771, při konskripci v roce 1805 získal čp. 148), postavit roku 1770 pískovcovou sochu sv. Václava s nápisem: "Honori s. WenCesLai DVCIs regnI BoheMIae Patroni. F. W. K. 1770." (viz https://pamatkovykatalog.cz/socha-sv-vaclava-na-podstave-13936811). A jako by se stal zázrak! Najednou se cosi zlomilo a vše mu začalo vycházet. Po jeho smrti 9. ledna 1788 nastoupil na jeho místo syn František, jenž byl zdejším mlynářem až do své smrti 25. července 1814, a tudíž zde nemohl mlynařit do roku 1816, jak se mnohdy uvádí.
Po Kumpertových na Medříči hospodařil do roku 1824 František Riegl, který se následně stal kupcem ve Smidarech. Mlýn se tak dostal do rukou Antonína Kobrče, za něhož v roce 1845 vyhořela zdejší stodola, a po něm ho zdědil syn Bedřich, který ho od základu přestavěl. Bedřichův stejnojmenný syn pak postavil při mlýně parní pekárnu, která se stala ve spojení s mlýnem a vodní pilou dalším zdrojem příjmů. Svoji oblibu zúročil rovněž tak, že byl v roce 1890 zvolen smidarským purkmistrem a po svém 20letém období ve funkci byl 1. ledna 1911 jmenován čestným měšťanem. Ten za 1. světové války mlel pro státní aprovisaci a vojsko, ale vedle toho mlel obilí i jiným lidem, mnohdy na černo a obilí přímo vyměňoval za mouku. Obecním starostou zůstal až do roku 1919. V roce 1920 začala jednat obec o elektrifikaci Smidar, protože však pominula do svého projektu medříčský mlýn, podal proti tomuto plánu protest Bedřich Kobrč. Vedení obce mu nakonec vyšlo vstříc a rozhodlo o výstavbě elektrického vedení až do mlýna čp. 148.
Dalším majitelem mlýna byla Kamila Matysová, roz. Kobrčová, kterou většinou zastupoval červeněvský mlynář Václav Matys, jenž 27. dubna 1925 zakázal jiným občanům používat cestu přes Medříč, čímž zamezil přístup na parcelovaná luka nad mlýnem. Jejich vlastníci však tudy jezdili i nadále a obecní zastupitelstvo se tento problém rozhodlo vyřešit podáním žaloby pro rušení držby. V obecní kronice nalezneme o pokračování sporu tento zápis k roku 1926:
"Přejezd mlýnem Medřič.
Mlýnem Medřič po dvoře byla volná cesta na pozemky a luka. Při parcelaci bylo potřebí nabyté toto právo uplatniti a vložiti do knih. Václav Matys, mlynář v Červeněvsi, v zastoupení majitelky mlýna Kamily Matysové cestu tuto zakázal. Obcí podán protest, kterýž odvolán a obecní zastupitelstvo se usneslo nečiniti dalších kroků u Státního pozemkového úřadu i u jiných úřadů, když Václav Matys bude trpěti povozy s pískem a šutrem a i prázdné povozy pro tento písek do písáku zvaného Pohaniště pro obecní potřebu a pro koliv jiného a zároveň poskytne po 100 dnů koňský párový povoz bezplatně k úpravě cesty Rohlíkem."
Koncem 20. let 20. století byla Václavem Matysem zřízena nová Francisova turbina a došlo rovněž k pořízení modernějšího zařízení. V roce 1941 však byl provoz mlýna zastaven. Roku 1953 byl celý medříčský statek připojen ke smidarskému JZD, i když již po roce 1948 byla jeho část rozparcelována. Mlýn, jehož poslední majitelkou byla Kamila Matysová, byl zastaven a začal postupem času chátrat. K částečné rekonstrukci areálu došlo až roku 1961, kdy zde vznikly přestavbou družstevní stáje, kde byl provozován zejména odchov telat. V letech 1980-1981 došlo k výstavbě nového seníku. Roku 1983 byla dokončena výstavba nové odchovny mladého hovězího dobytka pro 350 ks, zahájeno budování silážního žlabu a dalšího seníku, v roce 1986 dokončena výstavba nového sociálního zařízení a o rok později proběhla rekonstrukce části areálu. V té době již zájem o samotný objekt mlýna opadl, protože se na mnoho věcí nehodil, maximálně jako sklad. Zchátralý areál se počátkem 90. let 20. století opět dostal do soukromých rukou a dnes jsou jeho majitelkami MgA. Jitka Škopová a Jitka Škopová.
Již od svých počátků byl mlýn panským majetkem a vrchnost ho pronajímala za roční plat a jiné peněžité i naturální dávky. V letech 1665-1667 byl zdejším mlynářem Kryštof Martinů a v letech 1667-1671 Tobiáš Černý, pocházející ze Dvora Králové nad Labem. Po něm tu mlynařil Jan Říbek, který 12. března 1691 řešil před smidarským magistrátem spor s nerošovským mlynářem Janem Štěpánovským, jehož jádrem byla netaktní slova, která se nerošovského mlynáře dotkla. Skončilo to tím, že Říbek prohlásil Jana Štěpánovského za "dobrého a poctivého člověka" a poprosil ho za odpuštění. Podobně učinil i druhý mlynář a od té doby byly mezi nimi oběma velmi dobré vztahy.
Roku 1699 zemřel Jan Říbek a jeho nástupcem se stal stejnojmenný syn, jenž zemřel v roce 1712. Poté byl medříčským mlynářem Adam Šubrt, který zesnul roku 1732. Jeho syn Jindřich pak zemřel 22. června 1765. Dalšími zdejšími mlynáři byli Jan Liška a Václav Kumpert, přičemž posledně jmenovanému se zde mnoho nedařilo, protože mu zemřelo mnoho jeho dětí a i ve stájích mu hynul ve velkém dobytek. Když se tak dělo již několik let, rozhodl se pro pouť do Maria Cell, odkud si přinesl obraz Matky Boží. Vedle toho nechal proti mlýnu, který původně obdržel čp. 124 (roku 1771, při konskripci v roce 1805 získal čp. 148), postavit roku 1770 pískovcovou sochu sv. Václava s nápisem: "Honori s. WenCesLai DVCIs regnI BoheMIae Patroni. F. W. K. 1770." (viz https://pamatkovykatalog.cz/socha-sv-vaclava-na-podstave-13936811). A jako by se stal zázrak! Najednou se cosi zlomilo a vše mu začalo vycházet. Po jeho smrti 9. ledna 1788 nastoupil na jeho místo syn František, jenž byl zdejším mlynářem až do své smrti 25. července 1814, a tudíž zde nemohl mlynařit do roku 1816, jak se mnohdy uvádí.
Po Kumpertových na Medříči hospodařil do roku 1824 František Riegl, který se následně stal kupcem ve Smidarech. Mlýn se tak dostal do rukou Antonína Kobrče, za něhož v roce 1845 vyhořela zdejší stodola, a po něm ho zdědil syn Bedřich, který ho od základu přestavěl. Bedřichův stejnojmenný syn pak postavil při mlýně parní pekárnu, která se stala ve spojení s mlýnem a vodní pilou dalším zdrojem příjmů. Svoji oblibu zúročil rovněž tak, že byl v roce 1890 zvolen smidarským purkmistrem a po svém 20letém období ve funkci byl 1. ledna 1911 jmenován čestným měšťanem. Ten za 1. světové války mlel pro státní aprovisaci a vojsko, ale vedle toho mlel obilí i jiným lidem, mnohdy na černo a obilí přímo vyměňoval za mouku. Obecním starostou zůstal až do roku 1919. V roce 1920 začala jednat obec o elektrifikaci Smidar, protože však pominula do svého projektu medříčský mlýn, podal proti tomuto plánu protest Bedřich Kobrč. Vedení obce mu nakonec vyšlo vstříc a rozhodlo o výstavbě elektrického vedení až do mlýna čp. 148.
Dalším majitelem mlýna byla Kamila Matysová, roz. Kobrčová, kterou většinou zastupoval červeněvský mlynář Václav Matys, jenž 27. dubna 1925 zakázal jiným občanům používat cestu přes Medříč, čímž zamezil přístup na parcelovaná luka nad mlýnem. Jejich vlastníci však tudy jezdili i nadále a obecní zastupitelstvo se tento problém rozhodlo vyřešit podáním žaloby pro rušení držby. V obecní kronice nalezneme o pokračování sporu tento zápis k roku 1926:
"Přejezd mlýnem Medřič.
Mlýnem Medřič po dvoře byla volná cesta na pozemky a luka. Při parcelaci bylo potřebí nabyté toto právo uplatniti a vložiti do knih. Václav Matys, mlynář v Červeněvsi, v zastoupení majitelky mlýna Kamily Matysové cestu tuto zakázal. Obcí podán protest, kterýž odvolán a obecní zastupitelstvo se usneslo nečiniti dalších kroků u Státního pozemkového úřadu i u jiných úřadů, když Václav Matys bude trpěti povozy s pískem a šutrem a i prázdné povozy pro tento písek do písáku zvaného Pohaniště pro obecní potřebu a pro koliv jiného a zároveň poskytne po 100 dnů koňský párový povoz bezplatně k úpravě cesty Rohlíkem."
Koncem 20. let 20. století byla Václavem Matysem zřízena nová Francisova turbina a došlo rovněž k pořízení modernějšího zařízení. V roce 1941 však byl provoz mlýna zastaven. Roku 1953 byl celý medříčský statek připojen ke smidarskému JZD, i když již po roce 1948 byla jeho část rozparcelována. Mlýn, jehož poslední majitelkou byla Kamila Matysová, byl zastaven a začal postupem času chátrat. K částečné rekonstrukci areálu došlo až roku 1961, kdy zde vznikly přestavbou družstevní stáje, kde byl provozován zejména odchov telat. V letech 1980-1981 došlo k výstavbě nového seníku. Roku 1983 byla dokončena výstavba nové odchovny mladého hovězího dobytka pro 350 ks, zahájeno budování silážního žlabu a dalšího seníku, v roce 1986 dokončena výstavba nového sociálního zařízení a o rok později proběhla rekonstrukce části areálu. V té době již zájem o samotný objekt mlýna opadl, protože se na mnoho věcí nehodil, maximálně jako sklad. Zchátralý areál se počátkem 90. let 20. století opět dostal do soukromých rukou a dnes jsou jeho majitelkami MgA. Jitka Škopová a Jitka Škopová.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(50.299, 15.481)
Poslední aktualizace: 1.1.2024
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Smidary
Vyhledání vlakového spojení
Příspěvky z okolí Mlýn Medříč u Smidar
Rybník Medříč
Rybník
Pojmenování Medříč patřilo původně celé zdejší lokalitě, a to včetně místního mlýna, jenž má být pozůstatkem zaniklé středověké vsi Meziříčí, která byla již jako pustá prodána před rokem 1496 ke Smidarům, ale prvn…
0.5km
více »
Cidlina
Řeka
Pramen: Krkonoše - Lomnice nad Popelkou
Délka toku (sjízdné) v km: 76
má většinu jezů nesjízdných, které zpomalují plavbu a má řadu náhonů, které je vhodné využít při nedostatku vody. Vodu využívají závody - m…
0.5km
více »
Smidary
Zámek
Městečko Smidary se nachází 7 km severně od Nového Bydžova. Dostupné je buď autobusem a nebo železnicí ze stanice Smidary na trati Chlumec nad Cidlinou - Ostroměř
Zámek je nevyužívaný, veřejnosti nepřístupný a …
0.7km
více »
Smidary - kostel sv. Stanislava
Kostel
Smidary - dominanta obce kostel sv. Stanislava je od třicetileté války zasvěcen polskému světci sv. Stanislavu. Důvodem zasvěcení polskému světci byl nedostatek českých kněží, za které v Čechách působili kněží polští. Předchůdce dnešního kostela, kostel dřevěný v roce 1749 vyhořel a na jeho místě byla postavena barokní stavba s věží. I nový kostel však v roce 1752 vyhořel a…
0.8km
více »
Kostel sv. Stanislava, biskupa a mučedníka ve Smidarech
Kostel
Zdejší kostel byl farním již v roce 1332, kdy nalezneme zmínku o bývalém smidarském plebánu Stranimírovi. Roku 1360 rezignoval plebán Jiljí a jeho nástupcem se stal kněz Jan ze Žitětína. V roce 1362 bylo odváděno …
0.8km
více »
Pomník padlým v 1. světové válce ve Smidarech
Pomník
V naší zemi není snad obce, kde by přinejmenším alespoň 1 místní občan padl na frontách 1. světové války nebo zemřel na následky válečného zranění. O uctění jejich památky se začalo na obecní úrovni hovořit již za tohoto konfliktu, v němž ztratilo své životy 59 místních mužů. Jako příklad uveďme komisi, jež byla ustavena 15. prosince 1916 k uctění památky padlých hrdinů ze Smid…
0.8km
více »
Zámek ve Smidarech
Zámek
Stejně jako jinde po okolí, i zde stála původně pouhá tvrz, která zaujímala celé prostranství mezi Podhradním mlýnem, dvorem, farou a Cidlinou. Čístečně byla vybudovaná z kamene a částečně ze dřeva a její ochranu …
0.8km
více »
Fara ve Smidarech
Dům, budova
Smidarská fara je označována za jednu z nejstarších na Novobydžovsku, o čemž píše P. Václav Šrám ve svých "Pamětech městečka Smidar nad Cidlinou" toto:"Oldřich z Drnholce daroval zboží své smidarské kapitule koste…
0.8km
více »
Pamětní deska Karlu Sudimíru Šnajdrovi ve Smidarech
Památník
Dnes toto jméno mnohým nic neřekne, ale svého času byla tato osobnost známá v mnoha oborech lidské činnosti, protože tento rodák z Hradce Králové (narozen 14. prosince 1766 jako Karl Agnel Schneider), kde jeho ote…
0.8km
více »
kaplička ve Smidarské lhotě
Tipy na výlet
Vlakem či autobusem do Smidar, z tama pěšky do Smidarské lhoty v ní odbočit směrem na,Janovice,Starý Bydžov . Kaple je na konci vesnice po levé straně-přes mostek. Církevní objekt, kolem něj jsou velmi zajímavé staré lípy. Dá se najíst u kapličky, jídlo a vodu doporučuji vzít sebou v obci není obchod s potravinami. Ty se dají koupit ve Smidarech celkový ráz východočeské vesničky, a zajímavé lípy u Kapličky. okolní krajina …
0.9km
více »
Podhradní mlýn ve Smidarech
Mlýn
Tento mlýn na Cidlině byl založen vrchností někdy na přelomu 15. a 16. století, i když můžeme uvažovat, že byl ještě staršího původu, a od té doby se často měnila jeho pojmenování (Zámecký, Podhrad, Podhradní, Na …
0.9km
více »
Radnice ve Smidarech
Dům, budova
Pokud navštívíme Smidary a zavítáme do jejich centra, tak uvidíme jeden ze zdejších nejvýstavnějších objektů – městskou radnici. Není však první, která tu kdy stála. Původní radnice, která obsahovala rovněž pronaj…
0.9km
více »
Mariánský sloup ve Smidarech
Socha
Mariánské sousoší v parku na náměstí prof. Babáka ve Smidarech vzniklo, aby nahradilo sochu Matky Boží, jež stávala při silnici do Smidarské Lhoty. Za faráře P. Antonína Jana Drešera došlo v roce 1718 ke zřízení nové sochy, tentokrát na vysokém sloupu, což dosvědčuje dochovaný nápis: „PropICIa aDsit nobIs peCCatoribus Pia Virgo Maria. HonorI Beatae GenItrICIs a SMIDarIensIbus I…
1km
více »
Soutěž 1
bod
www.turistikaprozivot.cz
Chotělice - zámek
Zámek
Chotělice - obec severně od Smidar, která je prvně písemně doložena v roce 1376 ve spojitosti s Kunešem z Chotělic. Již v té době zřejmě v Chotělicích bývala tvrz s dvorem a mlýnem. Poslední zmínka o chotělické tv…
1km
více »
Chotělice - vyvýšenina Kamenec, pomník sv. Panny Marie
Pomník
Vyvýšenina Kamenec, která se nachází na západním okraji obce Chotělice není "extra" turistický cíl. U hřbitova však najdeme pomník sv. Panny Marie postavený roku 1740. Kolem pomníku je umístěna jednoduše zdobená pískovcová balustráda (zábradlí). O tom, že vandalové se vyskytují v každé době svědčí bezhlavá postavička dítěte, které drží Panna Marie v náručí....
1.3km
více »
Přes Nový Bydžov ke kostelíku v Loučné Hoře
Tipy na výlet
Do původně královského města Nový Bydžov a následně na prohlídku unikátního kostelíka sv. Jiří v nedaleké Loučné Hoře jsme automobilem vyrazili jedno chladné lednové odpoledne.Při první zastávce jsme si prohlédli …
1.3km
více »
Loučná Hora (Smidary)
Místní část
Tato půvabná obec, jež se nachází na návrší mezi řekou Javorkou a Loučnohorským lesem, byla poprvé zmíněna k roku 1369, kdy ještě nesla pojmenování Lutyna hora (zdejší osídlení je však mnohem staršího původu, což dokazují nálezy z doby bronzové a hradištní). Nebyl to však jediný její název, protože jméno obce prošlo v rámci staletí mnoha změnami: Luczyna hora (1384-1405, 1414, …
1.5km
více »
Pomník padlým v 1. světové válce v Loučné Hoře
Pomník
O uctění památky padlých spoluobčanů se sice uvažovalo již koncem 1. světové války a opět krátce po vzniku ČSR, ale k praktickému naplnění této myšlenky ještě nedozrál čas. A když k tomu došlo, nevzešla iniciativa z vedení obce, nýbrž od SDO „Havlíček“, resp. od jeho jednatele Josefa Popka a předsedy Františka Bureše.V roce 1933 tak byl ustaven Odbor pro postavení pomníku padlý…
1.5km
více »
Sv. Venancius u Smidarské Lhoty
Socha
Sochu svatého Venancia najdeme cca v polovině cesty mezi Smidary a Smidarskou lhotou. Dle pověsti v těchto místech přepadli v noci tři lvi hraběte Dymokurského, který jel na koni. Když hrabě uznal, že obrana by byla marná, modlil se a v duchu vzíval svého patrona Venancia, aby ho vysvobodil. A tak lvi chvíli zuřivým pohledem na hraběte hleděli a pak se vzdálili. Jako dík dal…
1.6km
více »
Loučná Hora - dřevěný kostel sv. Jiří
Tipy na výlet
Při toulkách po Novobydžovsku se můžeme zastavit v obci Loučná Hora, která se nalézá cca 2 km severovýchodně od Smidar. To co nás láká je dřevěný kostel sv. Jiří. Historie kostela v Loučné Hoře sahá do 14. století…
1.6km
více »
Kostel sv. Jiří, mučedníka v Loučné Hoře
Kostel
Původní gotický dřevěný kostel byl farním již ve 14. století, tehdy ještě pod názvem Lutyna hora (1369) či Luczyna hora (1384), i když poprvé je zdejší fara zíměna v erekčních knihách pražské arcidiecéze, a to k r…
1.6km
více »
Smidarská lhota
Vesnice
Smidarská lhota - první zmínky o obci jsou již z poloviny 12. století. Na upravené návsi stojí Památník obětí první světové války postavený v roce 1922 a socha ukřižovaného Krista s letopočtem 1803. Na kraji obce …
2.3km
více »
Soutěž 1
bod
www.turistikaprozivot.cz
Pyrám - kamenný rozcestník
Rozcestí
Zajímavý kamenný rozcestník najdeme na rozhraní okresů Hradec Králové a Jičín v křižovatce cest Chotělice - Staré Smrkovice - Vysoké Veselí. Rok stavby rozcestníku je neznámý a směrové nápisy jsou bohužel již nečitelné, (dle slovníku cizích slov stával Pyrám na rozcestích některých císařských silnic). Stáří rozcestníku tedy může být cca 150 let.
2.6km
více »
Veselský háj
Přírodní památka
Veselský háj - jeden z nejzachovalejších lesních celků v oblasti mezi Jičínem a Hradcem Králové. Vyskytují se zde přirozené dubohabřiny, vlhké doubravy a teplomilná flóra. Na jaře pokrývá Veselský háj bílofialový …
3.5km
více »
Socha panny Marie ve Vinarech
Socha
Na západní straně rybníka v centru Vinar stojí už od roku 1893 socha panny Marie. Socha byla umístěna naproti bývalé škole, ze které je dnes obecní úřad. Na stavbu sochy tenkrát věnoval částku 300 zlatých pan Josef Ouzký narozený v roce 1815, který vybral pro sochu i místo. Socha byla pořízena za 250 zlatých a Zbytek peněz byl použit na pořízení zábradlí okolo podstavce.
3.8km
více »
Veselský háj - Kákovice
Tipy na výlet
Kam a jak jedeme
Naše cesta směřuje do lokality cca 15 km jihovýchodně od Jičína, k městu Vysoké Veselí, u kterého se nachází Veselský háj a vyvýšenina Kákovice.
Za čím jedeme
Jdeme za hezkými výhledy. Od vyhl…
3.9km
více »
Velešice - kostel Nanebevzetí Panny Marie
Kostel
Osídlení lokality Velešic, které se nachází na výšině nad řekou Cidlinou je doložené již před 8. tisíci lety. V okolí bylo nalezeno několik nálezů z různých období, např. meč z mladší doby bronzové. První písemná …
4.1km
více »
Velešice - kostel Nanebevzetí Panny Marie
Tipy na výlet
Kam a jak jedeme
Směřujeme do turisticky nenavštěvované, ale rozhodně zajímavé oblasti. Cílem je malebná obec Velešice s kostelem Nanebevzetí Panny Marie.
Za čím jedeme
Jedeme za poznáním výrazné stavby české …
4.2km
více »
Sloupno
Zámek
Obec a zámek Sloupno leží 2,5 km severně od Nového Bydžova. Obec je přístupná autobusem z Nového Bydžova a nebo krátkou procházkou po silnici směrem na Jičín. Zámek spatříte hned, jakmile opustíte posledn…
5.1km
více »