Radnice ve Smidarech

Pokud navštívíme Smidary a zavítáme do jejich centra, tak uvidíme jeden ze zdejších nejvýstavnějších objektů – městskou radnici. Není však první, která tu kdy stála. Původní radnice, která obsahovala rovněž pronajímaný šenk (roku 1734 Jan Svěcený, v roce 1748 Jan Kobrč, roku 1764 František Zubatý, v roce 1766 Václav Havelka, roku 1772 František Zubatý, v roce 1778 Václav Zubatý, roku 1784 Jan Holub, v roce 1787 Jan Čenčak, roku 1793 Antonín Mejstřík, v roce 1796 Tomáš Havránek, roku 1802 Antonín Mejstřík, v roce 1811 František Major, roku 1814 Jan Volech, v roce 1820 František Rodr, roku 1821 Jan Procházka a po něm Jan Havelka) a od roku 1823 1 třídu zdejší školy (místo jí bylo vykázáno v zasedací síni), však vyhořela při požáru města 17. dubna 1825 a od té doby nebyla obec s to, aby vybudovala nový objekt, i když svého času vznikl dokonce projekt nové radniční budovy, ale k jeho realizaci nedošlo.

Jak vypadala původní radnice, to se dozvíme nahlédnutím do knihy Václava Šráma „Paměti městečka Smidar nad Cidlinou“, v níž se píše: „Radní dům stával na náměstí, a sice kde je nyní č. p. 100, až do velkého ohně r. 1825. Byl to dům jednopatrový, dřevěný, šindelem krytý, jako ostatní domy měšťanské s podsíní. V přízemí byla místnost hostinská, „šenk, jak pivní tak pálený“, která s šenkovnou a jinými místnostmi v domě, s podsíní a s pozemky, k radnímu domu patřícími, ve veřejné dražbě vždy na tři léta byla pronajímána, a nájemce nazýval se „rathouzský“, který o jarmarcích „pocíň“ zase najímal obchodníkům pro vykládání zboží. Dále byl v přízemí masný krám, který pronajímalo město. V prvním patře byla síň neboli místnost radní, malý pokojík, který někdy hostinskému, jindy osobám soukromým pronajímán byl, a dvě komory, jež měl v njmu hostinský.“

Delší dobu tedy byly pro městské účely pronajímány místnosti v různých měšťankých domech a úřadovalo se rovněž v domech purkmistra nebo městských radních, tak jak bylo potřeba a bylo zároveň možno. Teprve v roce 1838 se stal zdejším purkmistrem František Kobrč, za něhož byl opět oprášen plán výstavby nové radnice. On sám nabídl městu ke koupi svůj hostinec čp. 15 a to ho skutečně následně odkoupilo, a to za 4 500 zlatých. Bohužel k tomuto kroku došlo bez vrchnostenského povolení a sama obec neměla dostatek financí, takže roku 1854 se hostinec navrátil zpět do rukou Františka Kobrče a vše bylo opět při starém.

K nápravě předchozího stavu došlo až za purkmistra Josefa Deyla (psán i jako Dejl), který v tomto úřadě působil v letech 1861-1868. Tehdy byl odkoupen hostinec čp. 106 (nejednalo se o původní budovu, protože byl obnoven po požáru v roce 1752) a jeho vlastník, bývalý purkmistr Václav Deyl, za něj obdržel 11 000 zlatých. Krátce nato byl přestavěn na radnici, jež měla vpravo v přízemí hostinskou místnost se spolkovou místností řemeslnické besedy a vlevo městskou úřadovnu a v 1. patře zasedací síň, prostorný sál s jevištěm, úřadovnu Lidové záložny a byt městského tajemníka. Zajímavý pohled na ni byl i z vnějšku, protože získala empírový vzhled a ve štítě byl zřízen městský znak, který znázorňuje na červeném poli dvojici věží s cimbuřím a erby rodů Vřesovců a Zilvarů spojené hradbou s otevřenou bránou. Důkaz o tom, že se nacházel v radnici stále hostinec a jeho vlastníkem byla obec, nám přináší inzerát „Národních listů“ ze 4. října 1885:

„Pronájem hostince.

Obecní úřad ve Smidarech pronajme dne 5. listopadu 1885 o 10. hod. dopol. v obecním kanceláři na 6 po sobě jdoucích roků t. j. od 1. března 1886 až do 1. března 1892 obecní hostinec „Radnici“, jenž pozůstává: z jedné nalévárny, 2 pokojů a kuchyně v přízemí; 1 sálu, 3 pokojů a nalévárny v prvním patře.

Dále patří k tomu sklep s lednicí, půda, maštal, stodola, kůlna, dřevník a zahrada.

Vadium jest 100 zl. a provolací cena 500 zlatých.

Dražební výminky jsou v úřadních hodinách v obecním kanceláři každodenně k nahlédnutí.

V Smidarech, 1. října 1885.

Obecní rada.“

Díky výstavbě nové radnice získal v její dvoraně prostranné jeviště s oponou od akademického malíře Františka Dycka v roce 1864 ustavený SDO „Vrchlický“. Roku 1893 založená TJ Sokol tu zase měla svoji tělocvičnu. Konaly se zde však různé slavnosti, bankety a další společenské i kulturní akce, např. 1. reprezentační ples novobydžovského okresního sdružení agrárního dorostu 22. ledna 1910. 6. března 1891 byli na radnici prozatímně ubytováni lidé, jejichž domy byly zaplaveny velkou povodní. Strávili tu nakonec 2 noci. V roce 1919 byla postavena nová učebna v radnici na dvoře. Roku 1920 sem byla umístěna čítárna nově vzniklé veřejné knihovny, a to právě do místnosti po bývalé učebně. Tehdy byla radnice rovněž obílena nákladem 1 444 Kč. V roce 1924 byl do ní pořízen elektrický větrák, aby se zde hosté při větších akcích cítili komfortněji než v minulosti. Roku 1927 byl opraven uvolněný krám, ve kterém byla čítárna. Nejprve se v něm usadila obchodnice střižním zbožím Anna Kosařová, po roce byl pronajat krejčímu Františku Kubálkovi na 6 let za 2 000 Kč a po jeho úmrtí ho převzal za 2 400 Kč řezník František Jiránek, jenž se odstěhoval v roce 1929. Od té doby tu pak fungovala trafika Františka Novotného, který za tento pronájem zaplatil 1 400 Kč. Roku 1927 však nedošlo pouze k úpravě dosavadních místností čítárny na obchod, ale vedle toho byla učebna na dvoře v radnici upravena vlevo přepážkou na důchod a zasedací síň a vpravo přepážkou na čítárnu a byt, který byl následně přidělen nájemci hostince Karlu Peterovi. Později se z hostince stal hotel „Radnice“. Příjemné posezení však neskýtal pouze on, nýbrž i jeho zahrada s tenisovým kurtem. V pozdějších letech došlo k jejímu úpadku a jediným, co zde zůstalo v pořádku stát, byl kuželník. Ale i ten časem zmizel, když zde bylo později postaveno zdravotní středisko a hasičská zbrojnice.

Takto tomu bylo jak za německé okupace, tak i po osvobození. Jedinou změnou se de facto stalo to, že byl z obecního úřadu utvořen místní národní výbor. 22. září 1946 byla na radnici odhalena pamětní deska. V roce 1966 se do objektu přestěhovalo z čp. 198 středisko OÚNZ, pro něž byly upraveny 2 místnosti. O rok později byla zbourána lednice z roku 1913, aby mohla být na jejím místě zřízena kotelna pro ústřední topení. To bylo dokončeno v následujícím roce nákladem 58 000 Kčs. V roce 1972 se přestěhovalo zdravotní středisko do nově vybudovaného vlastního objektu. O 3 roky později byla v přízemí zřízena obřadní síň. V letech 1979- 1980 byla vybudována garáž pro MNV. Roku 1983 došlo k opravě střechy. V roce 1986 došlo k odstranění havarijního stavu v podkroví, kde do té doby byla klenba stropu 1. poschodí podepřena trámy. V sále agitačního střediska byla zase vyměněna okna, vyzděna klenba chodby a položena nová dlažba. Zároveň byly vyměněny všechny dveře v 1. patře budovy. V prostorách místního kulturního střediska byla vybudována kancelář spořitelny a v bývalém skladu knihovny byla zřízena kancelář již zmíněného MKS.

Budova nadále slouží svému původnímu účelu, i když k jejím hlavním opravám došlo až v relativně nedávné době. Roku 1991 bylo natřeno oplechování. V roce 1993 byla opravena střecha, a to nákladem 50 000 Kč. V letech 1997-1998 došlo k opravě interiéru. Bylo podřezáno obvodové zdivo, zřízeny nové podlahy, sklad vyřazených písemností a toalety a zrekonstruovány zasedací místnost a prostory bývalé spořitelny. Následně byla budova plynofikována a získala novou fasádu. Roku 2009 bylo naopak opraveno vnitřní schodiště, chodba, zasedací místnost a toalety a v roce 2015 proběhla výměna oken a dveří a těch oprav a úprav zde bylo uskutečněno mnohem více.