Kostel sv. Jiří, mučedníka v Loučné Hoře

Původní gotický dřevěný kostel byl farním již ve 14. století, tehdy ještě pod názvem Lutyna hora (1369) či Luczyna hora (1384), i když poprvé je zdejší fara zíměna v erekčních knihách pražské arcidiecéze, a to k roku 1350, kdy náležela pod bydžovský dekanát a královéhradecký archidiakonát. Plebán Jan uváděl 30. června 1360 plebána Jana v Ohnišťanech. O 9 let později bylo odtud odváděno 12 grošů papežského desátku. Kněz Mikuláš z Lucziny hory byl ustanoven 1. října 1375 plebánem v Boharyni. Z roku 1387 pochází zmínka o zdejším plebánovi Herešovi. 24. února 1392 směnil zdejší plebán Jan svou faru s Petrem, plebánem ve Vrsci a po rezignaci Petrově byl 14. května 1397 potvrzen za plebána v Loučné Hoře kněz Mikuláš. Následně došlo ke sporu o podací právo při zdejším kostele mezi Janem Loučencem z Loučiny hory (podal kněze Mikuláše) a Paškem Herynkem z Meziříčí (podal plebána Šimona). Faru zatím spravoval kněz Jan Fabian, jenž si roku 1399 podle tehdejšího obyčeje pronajal od novobydžovského plebána Petra, řečeného Pentura, požitky novobydžovské fary. Fabian, „druhdy nájemce požitků kostela v Loučné hoře“, složil v arcibiskupské kanceláři v roce 1403 6 kop a 12. července téhož roku dalších 6 kop. Do Loučné Hory byl posléze poslán kněz Šimon. 16. června 1403 se domáhal Jan Kdulinec z Ostroměře peněz, jež Fabian složil u pražské konsistoře. Protože však spor o patronátní právo nadále probíhal, jeho žádosti nebylo vyhověno. Fara byla opuštěna za husitských válek. Na počátku 16. století tu nejspíše působili kněží pod obojí, ale po Bílé hoře zdejší kostel náležel již jako katolický pod Smidary (v roce 1666 P. Jan Heinšmidberský), u nichž zůstal i po odtržení Petrovic roku 1716. V polovině 17. století byl s farností spravován novobydžovským děkanem, který měl z Loučné Hory desátek po 5 korcích a 1 věrteli žita a ovsa. Podle inventáře z roku 1770 byl dřevěný, šindelem krytý kostel téměř na spadnutí, neboť dřevo bylo shnilé. Protože se jednalo o tvrdé dubové dřevo, můžeme z toho dovozovat, že tento objekt na svém místě stál přes 200 let, a tudíž mohl být postaven v 16. století, kdy byly pořízeny do zvonice nové zvony. Vnitřní úprava byla tehdy chudá a bohoslužebné věci jen ty nejnutnější. Byl tu jediný oltář, kazatelna, zaoltářní skrovná sakristie, prkenný strop, podlaha z upěchované hlíny, stříbrný a částečně zlacený kalich a 6 cínových oltářních svícnů. Služby Boží se konaly o pouti v den sv. Jiří, v následující neděli byla slavnost posvěcení chrámu Páně a v pondělí zpívané rekviem za zemřelé osadníky, za což dostával smidarský farář ze zádušní pokladny 35 krejcarů. Za Josefa II. byl zrušen přilehlý hřbitov a nové pohřebiště bylo vybudováno na sever od vsi. K jeho posvěcení smidarským farářem P. Josefem Šepsem došlo 6. října 1788. Avšak po několika pohřbech se znovu začalo pochovávat u kostela.

Zchátralý kostel byl v roce 1780 zbořen (některé prameny hovoří již o roku 1778, takže někteří autoři prostě udávají období let 1778-1780, což je však na výstavbu tohoto objektu až příliš dlouhá doba) a na jeho místě byl postaven nový, zděný objekt. Byl pořízen nový barokní oltář s obrazem sv. Jiří a do vížky nad presbytářem zvonek sanktusník o hmotnosti 12 liber. Roku 1802 byla pořízena nová kazatelna. Následně bylo zakoupeno 11 lavic a obec pořídila 14 obrazů křížové cesty, což byly zasklené rytiny od pražského nakladatele Hofmana. Ty byly posvěceny 16. července 1827 děkanem Msgre. Ignácem Hanusem. Protože ke stavbě kostela bylo použito dříví z toho původního, byl objekt již v roce 1807 velmi chatrný, ale k jeho větší opravě došlo až roku 1837, kdy bylo nově omítnuto zdivo, kostel uvnitř i vně obílen, hliněná podlaha nahrazena cihlami, opravena vazba a střecha pobita šindelem. K další opravě kostela došlo v roce 1852, kdy byl chrám opětovně pokryt novou krytinou. Roku 1857 byla učiněna obcí sbírka na nové varhany, jež vynesla 328 zlatých a 55 krejcarů. 300 zlatých bylo dáno varhanáři Hanischovi z Rychnova nad Kněžnou za nový nástroj a za zbytek byla ze smidarského kostela koupena křížová cesta. V roce 1880 byla opravena střecha svatostánku a hřbitovní zeď (162 zlatých) a o 5 let později byly zakoupeny ze smidarského chrámu 2 boční oltáře za 860 zlatých. Protože však byly do zdejšího kostela příliš velké, musely být upraveny, což spolu s postavením vyšlo na 153 zlatých. Za obraz Anděla Strážce bylo dáno malíři Ludvíku Nejedlému 24 zlatých a oprava varhan stála 35 zlatých. Střecha na kostele a na věži byla opravena ještě v letech 1889 (1 355 zlatých) a 1902 (445 zlatých). Nový hřbitov byl pořízen po pravé straně silnice k Ohnišťanům roku 1902. Pochovávat se na něm začalo 1. ledna 1903 a ve svátek Andělů Strážných v témže roce byl smidarským farářem P. Václavem Šrámem posvěcen. V roce 1928 byl kvůli svému špatnému stavu uzavřen. Roku 1931 bylo provedeno podepření krovu, neboť hrozilo jeho sesutí. Tehdy ho Dr. Emanuel Poche popsal takto: „V daleko horší situaci se nalézá filiální kostelík v Loučné Hoře u Nového Bydžova, a to tím horší, že naděje v jeho opravu nebudou asi tak brzy realisovány. Není to stavba vynikající, jde o průměrný venkovský barokní kostelík, významný jen tím, že je stavěn ze dřeva. Byl postaven 1678. Je to jednoduchá centrální stavba o půdorysu osmiúhelníku, k němuž se připojují dva pravoúhlé prostory kněžiště a kruchty. Strop je rovný. Střecha mansardová patrně z doby opravy roku 1779, od kteréžto doby, jak kostel ukazuje, naň nikdo patrně nesáhl. Je to skutečná zvláštnost v dnešním jistě nevynikajícím stavu venkovských kostelíků, hodná skoro návštěvy cizinců. Jest možno, aby kostel byl pro nebezpečí sesutí uzavřen návštěvě věřících, ale aby byl opatřen trámy, aby nespadl, to je jistě případ vzácný, na nějž by mohli býti občané Loučné Hory v jistém ohledu hrdi, kdyby nebyli k památce netečni. Myslím, že oprava by tak mnoho nestála. Stačilo by snad jen kostel stáhnouti, zabezpečiti základy, opraviti omítku a zasklíti. Bylo by však třeba, aby občané osady především přiložili ruku k dílu a nečekali pomoc odjinud, zejména ne od městského musea v Novém Bydžově, které svými prostředky stěží vystačí na své soukromé kulturní účely.“ Člověk se až diví, že tato slova zůstala v platnosti ještě později v budoucnosti. V roce 1934 byly zabezpečeny a vyvázány stěny kostela a opraven krov. Dřevěné části byly natřeny karbolinem, byla opravena východní stěna, došlo k úpravě říms, krovu na západní straně, šalování střechy prkny a pokrytí lepenkou. Celková cena opravy činila 11 987 Kč. V období let 1939-1943 probíhala jednání o opravě budovy. Subvence na rekonstrukci objektu byla ministerstvem veřejných prací vyplacena koncem roku 1939. Jediným, co bylo zhotoveno, se však stalo pobití střechy lepenkou. Nejspíše zapracoval všeobecný válečný nedostatek. Roku 1946 vznikl místní komitét pro opravu kostela, jehož stavební spisy končí rokem 1950. Někdy v tom období byl kostel odsvěcen a nakonec přešel do správy MNV, kdy sloužil zejména jako sklad. Další opravy kostela proběhly v letech 1958 (střecha) a v 70. letech 20. století, když byl jeho stav v letech 1968-1969 zhodnocen královéhradeckým ONV jako závažný. Od 22. ledna 1964 je kostel spolu se zvonicí památkově chráněn (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-jiri-se-zvonici-13350406). Od roku 1997 opravovalo kostel Dřevozpracující družstvo z Krňovic, čemuž předcházel v roce 1994 stavebně historický průzkum od PhDr. Martina Ebela a Doc. Ing. arch. Jiřího Škabrady, Csc. Nebylo to nic divného, protože prázdná okna a vydrolené spáry nepůsobily zrovna utěšeným dojmem. Tyto práce byly ukončeny po 4 letech a šlo zejména o opravy střechy, stěn a vnitřních interiérů. Roku 2008 byl navíc opraven kůr. V roce 2013 došlo k obnovení vymazávek mezi trámy a instalaci důstojnějšího vnitřního osvětlení. Roku 2020 by měla být opravena a natřena šindelová krytina zvonice.

Jedná se o dřevěnou roubenou stavbu na kamenné podezdívce, jež je symetrická podle podélné osy a původně byla omítaná. Interiér je plochostropý s fabionem. K centrální čtvercové lodi se skosenými rohy je na východě připojen pravoúhlý presbytář se skosenými rohy a čtvercovou sakristií v ose, na západě je situován čtvercový prostor pro kruchtu s pravoúhlou předsíní. Okna na jižní a severní straně presbytáře a v prostoru kruchty jsou uzavřena segmentem, naopak široké okno uprostřed jižní a severní strany lodi je zakončeno sedlově. Hlavní vchod do kostela se nachází uprostřed jižní strany lodi, menší obdélné vstupy jsou ještě na jižní straně předsíně a sakristie. Uprostřed mansardové střechy chrámu se nachází šestiboký sanktusník s lucernou a oplechovanou helmovou střechou. Nad presbytářem a prostorem kruchty je sedlová střecha s trojbokými valbami, nad předsíní a sakristií je znovu mansardová.

Pozdně rokokové zařízení z konce 18. století (oltářní kámen byl konsekrován již 31. ledna 1678) bylo přeneseno na faru ve Smidarech, některé zmizelo beze stopy. Dnes ani není potřeba, protože objekt dnes slouží jako prostor pro konání koncertů, svateb, společenských akcí či výstav, pořádaných Obecním úřadem ve Smidarech a Okrašlovacím spolkem Smidarska. O původním nástroji se mi nepodařilo dohledat žádnou zmínku. Varhany od rychnovského varhanáře Amadea Hanische pocházejí z roku 1857 (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=798). K jejich slavnostnímu požehnání po pětileté opravě, kterou provedl Pavel Doubek, došlo 21. dubna 2012. Z důvodu snížení stropu byly opravené varhany postaveny na místě hlavního oltáře.

U kostela se nachází dřevěná kopie původní hranolové zvonice štenýřové konstrukce z roku 1942 (původní byla vztyčena po roce 1678), v níž byly původně zavěšeny 3 zvony – první z roku 1513 o průměru 85 cm, objemu 266 cm a s nápisem: „Toto dielo dokonano gest letha bozieho MCCCCCXIII s pomoczy vrozenych a statecznych pana bohvnka z czernina pana mathisse z radowesicz a na naklad robotnych lidi z lavcznee hory per anoream haczek (zkomolenina, mělo by být - per Andream Žáček).“; druhý o průměru 77 cm, objemu 243 cm a s textem: „leta 1535 ke zti boszy panye marygy a wsem svatym skrze Jakuba Ptaczka na horach kutnach.“; třetí zvon o objemu 90 cm byl bez nápisu i letopočtu. Podle všeho tu před nimi visely jiné zvony, ale záznamy o nich se nedochovaly. Oba staré zvony přežily rekviziční období obou světových válek jako historické památky. Třetí zvon o objemu 90 cm byl zabaven v roce 1917. Nahrazen byl sanktusníkem o hmotnosti 12 liber, jenž se předtím nacházel ve vížce nad presbytářem. Více o zdejším a dalších dřevěných kostelech zde: https://drevenekostely.tode.cz/kostely/loucnahora.html.