Pamětní deska Karlu Sudimíru Šnajdrovi ve Smidarech

Dnes toto jméno mnohým nic neřekne, ale svého času byla tato osobnost známá v mnoha oborech lidské činnosti, protože tento rodák z Hradce Králové (narozen 14. prosince 1766 jako Karl Agnel Schneider), kde jeho otec působil jako purkmistr, se zapsal do dějin jako právník, estetik, klasický filolog a v neposlední řadě se stal proslulým jako německý a posléze český básník. Původně byl roku 1792 byl jmenován radním při magistrátě a konsistoři v Hradci Králové, následně se stal justiciárem ve Smiřicích a Hoříněvsi, odkud přešel do Zákup a v roce 1796 se stal právním v Jičíně, aby od roku 1803 zastával úřad soudního na Wimmrových a Colloredských panstvích. Aby získal trochu klidu, tak odešel z praxe k teorii a v letech 1803-1806 přednášel estetiku a klasickou filologii na pražské univerzitě, odkud přesídlil do Rožďalovic a později se stal aktuárem v Dymokurech. Do Smidar se dostal tak, že přijal službu vrchnostenského justiciára. Při požáru v roce 1828 přišel ve Smidarech o své jmění, knihy i rukopisy, a tak se odstěhoval do Městce Králové. Jeho zdravotní stav se však zhoršoval, takže byl dán roku 1832 do výslužby a s rodinou se tak vrátil do Smidar, kde 17. května 1835 zemřel.

Místními byl velmi oblíben a vážili si ho z mnoha důvodů, neboť díky jeho stykům s mnoha velikány té doby se objevily Smidary ve středu zájmu. Do té doby málokdo totiž věděl, že nějaké takové městečko existuje, pokud nepocházel ze zdejšího kraje. Bylo tedy jasné, že po jeho smrti se rozhodlo jak vedení obce, tak řadoví občané, že musí uctít jeho památku. První věcí, co bylo ve Smidarech zřízeno, se stal gotický pomník na zdejším hřbitově, který byl zhotoven hořickým sochařem Františkem Kofránkem a postaven roku 1861 nákladem místního spolku divadelních ochotníků. Tento pomník v podobě štíhlého šestihranného jehlance, který je na vrchu zakončen umělými růžicemi a na spodní části má kovovou desku s vyrytým nápisem: „Karel Sudimír Šnaider, narozen 14. prosince 1766 v Králové Hradci, zemřel 17. května 1835.“, byl vysvěcen 14. září 1862. Tato slavnost byla plně v režii „Výboru k zřízení pomníku Karlu Sudimíru Šnaidrovi v Smidarech“ a zapěl na ní mj. Novobydžovský zpěvácký spolek „Lubor-Ludiše“.

Později se začalo pomýšlet na zasazení pamětní desky na domě Františka Honzáka čp. 16, kde básník Šnajdr zemřel. K tomuto účelu byl 2. dubna 1888 uspořádán o Velikonocích Šnajdrův večer, kterým byla zahájena řada večírků na oslavu českých spisovatelů a básníků. Z výtěžků těchto akcí byl zřízen fond na pamětní desku K. S. Šnajdrovi, který však byl věnován na studentskou, později obecní knihovnu. V následujících letech zájem o národního buditele Šnajdra postupně klesal a teprve díky právníkovi Josefu Cvachovi, technikovi Cyrillu Honzákovi, Karlu Vášovi a faráři P. Václavu Šrámovi byla znovuvzkříšena snaha o obnovení plánu ke zřízení oné pamětní desky. Zároveň s jejím zřízením měl být uspořádán sjezd smidarských rodáků a přátel. V ustavující schůzi byl pak zvolen předsedou farář P. Václav Šrám, místopředsedou MUDr. Jan Tomáš, pokladníkem Václav Feýrer, důchodní a patronátní komisař, a jednatelem Josef Cvach. Za městskou radu byl zvolen starosta Bedřich Kobrč, radní František Honzák; za lidovou záložnu František Vach; za TJ Sokol Karel Matys a Josef Dejl; za řemeslnickou besedu Josef Laifer a Josef Pejšman; za spolek živnostenský Lukáš Rosůlek a Karel Váša; za obchodní spolek František Drbálek; za SDH František Horáček a Jan Mrákota; za vojenské vysloužilce Karel Jaroš a Josef Matys; za ochotnickou jednotu Rudolf Procházka a Adolf Just; za okrašlovací spolek MUDr. Jan Tomáš a kaplan Josef Červinka; za pěveckou jednotu Jan Vacek a Josef Dejl; za učitelský sbor František Jakubec a Alois Vlastník; za studující Cyrill Honzák, František Houdek a Alois Sláma. Protektorát slavnosti převzala do svých otěží městská rada. Vedle toho byl zvolen dámský výbor, jehož předsedkyní se stala paní Vacková, jednatelkou slečna Štembergová, pokladními paní Hladíková a slečna Gürthová a členkami paní Dejlová, Kubištová, Drbálková a Javůrková. V zábavním výboru se nejvíce činili: Josef Cvach, Cyrill Honzák, Josef Dejl, Adolf Just, K. Váša a studující bratři Motejlové, jak vzpomíná P. Václav Šrám ve svých „Pamětech městečka Smidar nad Cidlinou“.

Provedení pamětní desky z červené švédské žuly s pískovcovým rámem bylo svěřeno Aloisi Khunovi, absolventu hořické sochařské školy a sochaři ve Vojicích; oprava Šnajdrova pomníku na hřbitově byla naopak zadána Lukáši Rosůlkovi, dekorativnímu malíři ze Smidar. Sama slavnost byla stanovena na 6.-8. srpna 1904. O jejím programu nejlépe hovoří článek „Národních listů“ z 2. srpna téhož roku: „Sjezd rodáků a odhalení desky básníka Karla Sudimíra Šnaidra ve Smidarech. Pořadatelé slavnosti vydali toto provolání: Rodáci! Přátelé! Sdružené korporace ve Smidarech za souhlasu veškerého občanstva pořádají ve dnech 6., 7. a 8. srpna 1904 za protektorátu městské rady sjezd rodáků, všech přátel a odhalení desky básníku a buditeli Karlu Sud. Šnaidrovi na domě, ve kterém žil a zemřel. Pořad slavnosti: V sobotu dne 6. srpna: O 8. hod. večer v sále městské radnice akademie s proslovem »O literární činnosti K. S. Šnaidra«. Přednese Pb.St. O. Dlab. Zpěvní a hudební čísla. Aktovka. V neděli dne 7. srpna dopoledne: 1. Budíček. 2. Vítání přibylých rodáků a hostů na nádraží. 3. O 11. hod. vzájemné pozdravení rodáků a přátel ve dvoraně městské radnice a zvolení předsednictva sjezdového. Odpoledne: 1. O 1. hod. seřadění slavnostního průvodu v ulici k mlýnu »Medřiči« a pochod městem před radnici. 2. Uvítání hostů a rodáků protektorátem. 3. Slavnostní řeč před deskou Šnaidrovou. Prosloví zemský advokát p. JUDr. Karel Motejl. 4. Odhalení pamětní desky a odevzdání její v péči městu. 5. Lidová slavnost na náměstí a koncert. Národní tance dětské, panoptikum, zvěřinec, kolotoč, loutkové divadlo, tombola, buffet, kavárna, konfetty, serpentiny a různé attrakce. 6. Večer osvětlení města a lampionový průvod. V pondělí dne 8. srpna: 1. O 9. hod. ranní requiem. 2. Průvod na hřbitov a řeč u pomníku K. S. Šnaidra k rodákům. 3. O 12. hod. polední společná hostina ve hlavní dvoraně městské radnice. 4. Večer o 8. hodině věneček. K této slavnosti zve všecky rodáky a přátele co nejsrdečněji slavnostní komitét.“ K tomu jen dodejme, že onou sobotní hrou byla „Paní mincmistrová“ a na hřbitově nad pomníkem promluvil farář P. Vojtěch Kratochvíl.

Z výše citovaných slov si můžeme udělat dojem, jak velká to byla tehdy sláva. Časem se však stala pamětní deska jaksi pozapomenutou věcí, o níž se mnoho nikdo nezajímal, ale možná právě díky tomu zůstala na svém místě do dnešní doby, čemuž později napomohl obnovený zájem o tohoto autora, zmiňme školní soutěž na téma „Svět očima básníků“ z roku 1982. Sice byla při nedávné rekonstrukci budovy poškozena část jejího štukového podkladu, ale sama pamětní deska je v pořádku, což je doopravdy skvělou zprávou pro naše předky, že se zachoval jeden z jejich odkazů až dodnes a připomíná, jaká velká osobnost ve Smidarech přebývala a odešla zde i na věčnost.