Hrádek

Nejstarší zmínka o Hrádku pochází z roku 1352, což dokazuje i kniha „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. I. díl. A-H“ od prof. Antonína Profouse: „15. Hrádek (lid. na Hrádku, z Hrádku, hrádouskej), ves se zámkem mezi lesy 3 ½ km jv. od Nechanic: 1352-c. 1405 decan. Gradic.: Hradek, RDP. 90; 1405 Gyrzik Halerz de Hradku, RT. II, 19.“ V ní se dozvíme také to, že jeho pojmenování pochází od toho, že se zde nacházel dříve hrádek čili tvrz. Prvním známým majitelem vsi byl v roce 1377 Bořek z Hrádku, který sídlil na zdejší tvrzi, a po něm roku 1380 Ješek Halíř z Hrádku. V roce 1390 vlastnili Hrádek Jiřík a Neplach Halířové, roku 1412 Matěj, řečený Husek (též House), panoš z Babic, v roce 1434 Bořek z Hrádku a v letech 1440-1465 Jan a Martin z Hrádku. Poté se stal Martin z Hrádku držitelem Radíkovic a stal se zakladatelem rodu Radíkovických z Hrádku. Roku 1514 byl Hrádek majetkem Martina Hamzy ze Zábědovic († 1518), který je spolu se svou manželkou († 1511) pohřben v hrádeckém kostele. V roce 1518 vlastnil ves jeho bratr Petr ze Zábědovic, který ji prodal o 10 let později za 950 kop grošů městu Hradci Králové. Od té doby měl stejné dějiny jako kunčický statek, který byl roku 1547 císařem odňat a prodán Janu z Pernštejna, jehož syn Jaroslav prodal tento statek v roce 1586 Ctiboru Smilovi Pecingarovi z Bydžína. Tento majetek byl roku 1622 císařem zkonfiskován a o rok později prodán Václavu Vchynskému z Vchynic a Tetova, čímž se spolu s Boharyní dostal k chlumeckému panství. V roce 1626 držel Hrádek Jan Oktavián hrabě Vchynský z Vchynic, který postoupil statek Kunčice kvůli dluhům roku 1645 sirotkům po Jiřím Verdemonu, z nichž nejstarší Jan Baptista Verdemon se v roce 1652 stal majitelem tohoto statku. Vdova po něm Barbora Floriana Verdemonová zadlužený statek prodala roku 1661 Janu Arnoštovi hraběti Schaffgotschovi, majiteli panství Sadová, který nechal v roce 1692 postavit kostel na Hrádku. Po jeho smrti roku 1695 převzal panství Jan Arnošt Adolf hrabě Schaffgotsch a po něm v roce 1747 Václav Arnošt hrabě Schaffgotsch. Ten však zemřel již o 5 let později a do zletilosti jeho syna spravovala tyto majetky vdova Marie Anna, rozená hraběnka Altanová. Václav Arnošt hrabě Schaffgotsch převzal panství roku 1753 a zemřel v roce 1764, kdy toto zboží zdědil nezletilý Josef Vít hrabě Schaffgotsch, jemuž předal vládu nad panstvím administrátor Adam ze Šternberka roku 1770. O 7 let později díky směně Mokrovous a Dohalic za Kunčice, Trnavu a Zvíkov obdržela tyto statky Marie Anna hraběnka Schaffgotschová, která však vzápětí zemřela, a tak je zdědil Josef Vít hrabě Schaffgotsch a její dcera Alžběta. Ti toto dědictví v roce 1778 prodali Karlu Hynkovi hraběti Clarymu. Kvůli dluhům však byl tento majetek sekvestrován a roku 1792 připadl Josefu Hynkovi Rösslerovi, jenž ho ještě v témže roce prodal Josefu Girtlerovi, rytíři z Kleeborna. Roku 1802 byl kostel zasažen bleskem. Ten shořel spolu s celým kopcem. Tehdy byl Hrádek rozdělen na 2 části, jedna náležela k sadovskému panství, druhá ke kunčickému statku. V roce 1789 připadlo k Hrádku 36 jiter a 1166 čtverečných sáhů za rybníky. Tyto pozemky byly jádrem sporu mezi zdejšími osadníky a ten byl ukončen roku 1827, kdy byl ukončen rozdělením v poměru 7:12 ve prospěch Kunčic. Po druhém soudu v témže roce bylo rozhodnuto o jejich společném užívání. Od té doby se řídily obě části společně, ale každá měla vlastní obecní zastupitelstvo a rychtáře (rychtářem kunčické strany byl Václav Petráček, rychtářem sadovské části byl Jan Kužel). Od rytíře z Kleeborna koupil celé kunčické zboží s Trnavou a Hrádkem 29. prosince 1832 Františku Arnoštovi hraběti z Harrachů, čímž se Hrádek dostal opět k sadovskému panství. Tento rod se zasloužil o to, aby byl v letech 1841-1854 postaven nad obcí zámek.

V roce 1849 se stal Hrádek samostatnou politickou obcí. Prvním zvoleným obecním starostou se stal Josef Marek (již pro obě strany). Za prusko-rakouské války roku 1866 probíhaly kolem obce prudké boje, zejména při útoku saské královské životní brigády a 15. praporu od Dolního Přímu, jehož vítězný postup ztroskotal na tom, že se opozdil rakouský 8. sbor, takže Sasové neměli kryté levé křídlo a pod Novým Přímem a Jehlicí narazili na značné pruské síly. V letech 1874-1875 byla postavena školní budova, jež byla slavnostně vysvěcena 5. září 1875. Do té doby se vyučovalo po různých místních staveních (čp. 1, čp. 41). Prvním známým učitelem byl Jiří Lachman, který zemřel roku 1869 a učil na Hrádku asi 40 let. 1. dubna 1878 vypukl na kopci požár, který strávil 9 usedlostí. V roce 1890 byla vystavěna Boží muka před školou. Původně měla být určena k Čihadlům, kde stával zchátralý dřevěný kříž, ale nakonec tam rodina Kuželova vybudovala kapličku. V srpnu a září 1891 proběhlo v okolí obce velké vojenské cvičení. Téhož roku byly u Božích muk před školou vysazeny lípy. Část se neujala, tak byla nahrazena o 2 roky později novými. V roce 1894 byl ustaven SDH. Prvním velitelem se stal obecní starosta Jan Kužel a cvičitelem učitel František Kalenský. 3. května 1896 zavítal do obce i na zámek královéhradecký biskup Msgre. Edvard Jan Nepomucký Brynych. 4. června 1898 byl nechanický kaplan P. Václav Břeský jmenován prvním čestným občanem obce. V letech 1901-1902 proběhly meliorace zdejších pozemků podle projektu Ing. A. Vlacha z Nového Bydžova. 2. listopadu 1904 byl neopatrným hajným zastřelen při honu 31letý nádeník Josef Chmelař. V roce 1905 vznikla Vzdělávací jednota „Třebízský“. Z front 1. světové války se nevrátilo několik místních mužů (František Budínský, Rudolf Budínský, Edvard Lebeda, Josef Petráček).

13. dubna 1925 zasáhlo obec velké krupobití. Vichřice 4. července 1929, která zpustošila celé širé okolí, způsobila v obci jen několik vyvrácených stromů, spadlých a odnešených došků a ulámaných rozhlasových antén. Téhož dne se u zámecké obory udála automobilová nehoda, jež si vyžádala 2 mrtvé. V roce 1930 opravil novopřímský stavitel Josef Volt hráz u rybníka na kopci, obecní osvětlení bylo rozšířeno ze 4 na 6 lamp a v obci začal zastavovat soukromý autobus na lince Hradec Králové-Libčany-Nechanice. 29. června 1930 proběhla ustavující valná hromada Vodního družstva. V letech 1932-1933 byla uválcována silnice Těchlovice-Nechanice. Roku 1933 byly dokončeny meliorační práce a byly odbahněny místní rybníky. 1. října 1935 vyhořel domek truhláře Josefa Zolmana a 24. listopadu téhož roku stodola rolníka Františka Sedmíka se všemi zásobami. 11. října 1937 lehla popelem stodola Františka Petráčka z čp. 7 a 8. listopadu téhož roku stodola Františka Kalenského z čp. 41. V témže roce došlo k rekonstrukci školy. Roku 1944 byl do obce zaveden telefon (hostinec U Mašků). Během německé okupace byli popraveni 2 místní občané – Václav Řehák z čp. 33 a Josef Jirásek z čp. 50. 5. května 1945 byli odzbrojeni němečtí uprchlíci a došlo k ustavení revolučního MNV. 10. května 1945 projela obcí německá armáda a o den později Rudá armáda. 12. května 1945 se na zámku usídlil sovětský štáb a sovětší vojáci tu pobyli až do 22. června. 24. května 1945 vznikla místní organizace KSČ. V červenci téhož roku byla založena místní organizace národních socialistů. V květnu 1949 byla zřízena prodejna Ústředního konsumu z Hradce Králové. V říjnu 1949 vznikl SČSP. 10. října 1949 bylo zvoněno nově pořízeným zvonem, do té doby tu díky válečným rekvizicím žádný nebyl. V letech 1949-1951 bylo vybudováno hřiště. V roce 1951 se rozešla JDO Tyl, jejíž majetek byl předán ČSM. V obci působila od roku 1922. 14. března 1952 se rozešla místní odbočka Jednotného svazu českých zemědělců. V téže době vznikla Rada žen. Roku 1953 bylo ustaveno JZD, jež bylo 3. ledna 1962 připojeno k JZD Radíkovice. V roce 1959 došlo k založení Svazarmu. Roku 1971 bylo u zámku vybudováno moderní parkoviště s pevným povrchem. V roce 1973 byla předána do užívání nová prodejna smišeného zboží. Roku 1974 získala zdejší škola novou fasádu. 1. září 1975 byla zrušena zdejší škola a následně z ní byla vybudována mateřská škola pro děti pracovníků Československých hudebních nástrojů i místní děti. V roce 1976 byla reinstalována zámecká obrazárna a o rok později vzniklo nové sportovní hřiště. Roku 1982 došlo k rekonstrukci místního hostince. V letech 1985-1986 byla vybudována Amatérská astronomická observatoř Edmunda Halleyho Hrádek u Nechanic a k jejímu slavnostnímu otevření došlo 4. října 1986. Roku 1997 bylo u zámku otevřeno devítijamkové golfové hřiště. V roce 2001 bylo vybudováno nové veřejné osvětlení a v letech 2021-2022 vodovod a kanalizace.

Ze zdejších pamětihodností je na prvním místě třeba zmínit: kostel sv. Jiří, který byl poprvé zmíněn jako farní v roce 1384 a v letech 1690-1692 byla původní dřevěná stavba nahrazena současným zděným objektem; novogotický zámek, jenž byl vybudován v letech 1839-1857 Františkem Arnoštem hrabětem z Harrachu (dnes na katastru nechanické městské části Lubno); kapličku při cestě k Jehlici z roku 1790, která prošla rekonstrukcí v roce 2013; kamenný kříž naproti bývalé škole z roku 1790; sloup se sochou Panny Marie z 19. století a řada pomníků z prusko-rakouské války v roce 1866 (pískovcový pomník s vysokým litinovým křížem rakouského mjr. Adolfa von Karlowy od 45. pěšího pluku z roku 1866, pískovcový pomník s vysokým litinovým křížem rakouského ppor. Julia Soppeho od 45. pěšího pluku z roku 1866, pomník s křížem saského npor. Woldemara Schulze od 14. pěšího praporu z roku 1866, pískovcový hranolový pomník rakouského ppor. Gustava Strádala od 29. praporu polních myslivců, pískovcový pomník s křížem rakouského npor. Kaspara Vogela od 31. praporu polních myslivců, kříž typu č. 12 pruského vojína J. Schaffse z roku 1866, mohutná typová pískovcová pyramida na vrcholu s dělovým křížem z téhož materiálu na hrobě 55 rakouských, 36 pruských a 26 saských vojáků, pískovcový pultový pomník pruského por. Hermanna Otty Wilhelma Madelunga od 7. westfálského pěšího pluku č. 56, kříž typu č. 12 na hrobě pruského vojína Friedricha Wilhelma Goerdta). Více o zámku zde: https://www.zamek-hradekunechanic.cz/cs.