Krásnice (Praskačka)

První zmínka o jmenované obci, jež byla osídlena již v neolitu (nález kamenných nástrojů, nádoby od tzv. jordanovské kultury a mnoha dalších keramických zlomků), pochází z roku 1465, kdy nesla název Chrastnice a předtím bývala v držení opatovického kláštera (po jeho zničení husity v roce 1421 ovládal ves buďto Diviš Bořek z Miletínka nebo královéhradecká obec, z dochovaných listin není jasný tehdejší držitel, kterým mohl být dokonce někdo třetí, i když to je méně pravděpodobné). Toto pojmenování se užívalo ještě koncem 18. století a mělo být odvozeno od zakladatele vsi - Chrasta. Později byla využívána zkomolenina z německého názvu Krasnitz - Krásnice a tu nese ves dosud. Co k tomu říká František Ladislav Sál, tak to si můžeme přečíst v jeho knize „Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje. Díl I.“, kde narazíme na následující:

„V Krásnici bylo všechno krásné, krajina, stavení, zahrady, lidé; mladí i staří se pěkně šatili a v hospodářstvích chovali ušlechtilá, pěkná a zdravá zvířata. Proto říkali pocestní osadě Krásnice, a to jméno jí také zůstalo. (Lidové.)

Mezi staroslovanskými osobními jmény nacházíme též jména Kras, Krása, Krasava, Krasel, Krasen, Krasoň a j. v.

Původně jmenovala se osada Chrastnice. Byla nejspíše založena Chrasou (staročeské osobní jméno); statek nazván Chrastov; potomní Chrastníci založili Chrastnici, jinak Krásnici. - Také osada v rokytí a chrastí.-“

5. dubna 1465 totiž král Jiří z Poděbrad převedl zápis Kunětické hory na své syny Viktorina, Jindřicha staršího, Jindřicha mladšího neboli Hynka, knížata Minstrberská a Bočka z Kunštátu, k čemuž připojil vesnice od opatovického kláštera, obsahující rovněž Krásnici, les Křivec a zboží sezemického kláštera. Po smrti krále Jiřího z Poděbrad v roce 1472 se dostala Krásnice do rukou jeho syna Jindřicha knížete z Minsterberka, který ji před rokem 1491 prodal městu Hradci Králové, jemuž roku 1541 platila ves 3 kopy 42 grošů a 1 denár pololetního úroku. Městu Hradci Králové byla Krásnice v roce 1547 zkonfiskována a následně prodána Janovi z Pernštejna. Roku 1559 ji město znovu odkoupilo od Jaroslava z Pernštejna, ale již o 2 roky později Krásnici s krčmou a 8 usedlými prodalo královéhradeckému císařskému rychtáři Jindřichu Nejedlému z Vysoké, čímž se ves dostala k libčanskému statku. Před svou smrtí v roce 1562 Jindřich Nejedlý odkázal své statky manželce Anně. Kdyby se měla znovu provdat nebo zemřít, měly připadnout jeho bratru Petrovi a jeho dědicům. Ze vsi Chrastnice měl bratr Petr Nejedlý a její budoucí držitelé navždy platit polovinu ročního úroku 8 kop, 20 grošů a 3 denáry odváděného poddanými na víno ke kostelům sv. Ducha, sv. Antonína a sv. Anny v Hradci Králové. Druhá polovina měla být určena na sukno pro oděv královéhradeckých chudých. 20. března 1565 Petr Nejedlý z Vysoké žádal pardubického hejtmana Jiříka Adlspacha z Damstorfu, aby byly vyčištěny strouhy u Sedlice a Krásnice. Po smrti Petra Nejedlého náležely Libčany a Krásnice jeho synu Václavovi, jenž se v roce 1605 oženil s Magdalenou Šárovcovou z Chodů, a Ludmile, rozené Nejedlé z Vysoké, jeho sestřenici, jež se provdala za strýce Tobiáše Nejedlého z Vysoké († 1613). Po obou vlastnících zůstaly nezletilé děti Dorota, Johana a Maxmilián Theodor, jejichž poručníkem byl Maxmilián z Černovic a strýně Markyta Volanská, dcera Václava Nejedlého z Vysoké. Maxmilián Theodor zemřel roku 1636 jako poslední potomek po meči pánů z Vysoké. V roce 1627 mělo osické záduší ve vsi 8 krav. S Johankou Nejedlou z Vysoké († 1674) vyženil libčanský statek Myslibor Petr Straka z Nedabylic, čímž se dostal do rukou tohoto rodu. V roce 1654 byli v Krásnici 2 sedláci, 1 chalupník a 7 stavení bylo rozbořených a pustých. Roku 1713 byly v Krásnici 4 chalupy, při nichž se obhospodařovalo 40 korců a 11 věrtelů polí. Ladem leželo 20 korců polí a 9 stavení bylo pustých a zarostlých. V Krásnici a v Sedlici byly panské dvory, jež byly zrušeny a jejich pozemky byly v roce 1792 poddaným dílem bezplatně rozděleny, dílem roku 1798 prodány. Podle josefinského katastru z roku 1789 bylo v Krásnici 12 stavení, 204 jiter, 1 365 čtverečných sáhů polí, 46 jiter, 1 201 čtverečných sáhů luk a 35 jiter, 482 čtverečných sáhů lesů. V roce 1833 zde bylo 20 domů a 119 obyvatel a roku 1843 20 domů a 114 obyvatel. Farou náležela ves do Osic a školou do Starých Ždánic a později do Sedlice.

V roce 1849 se stala Krásnice samostatnou politickou obcí a byla k ní připojena osada Žižkovec. Do té doby byly obě vsi součástí libčanského panství. Roku 1851 se uskutečnila první volba obecního výboru a zastupitelstva. V roce 1881 obec vysázela na východní straně lesík ve výměře 62,98 arů. 11. listopadu 1886 koupil libčanský statek s Krásnicí Jan hrabě Harrach. Téhož roku byl vykácen les na návrší, kde se dosud říká „K Hájkům“. 10. června 1892 při velké bouři s krupobitím blesk zapálil jedno ze zdejších stavení. V roce 1896 proběhlo mezi Urbanicemi, Praskačkou, Libišany, Starými Ždánicemi, Krásnicí, Sedlicí a Syrovátkou letní vojenské cvičení pardubické brigády. Roku 1899 byla postavena silnice z Kuklen přes Plačíce, Vlčkovice a Praskačku do Sedlice a Krásníce. V roce 1903 zde působili pouze tito živnostníci: hostinský a kupec Jan Vosáhlo, kupec František Vodička a rolníci František Beneš (110 korců), Františka Kudrnová (60 korců) a Jan Novák (52 korců). Roku 1909 došlo ke zřízení „národního výboru“, jehož členové přijali čestný závazek, vedle stálého příspěvku, každoročně Ústřední Matici školské odváděného, pamatovat na matiční školství při každé příležitosti prováděním sbírek a konáním různých akcí. V roce 1910 měla obec 145 obyvatel, kteří žili ve 24 domech. Roku 1912 byla Krásnice odškolena od Starých Ždánic a následně připadla k Sedlici. Téhož roku sem byl zaveden z Hradce Králové elektrický proud a v té době měla obec příjmy ve výši 3 212 K, vydání ve výši 3 186 K a nemovitý majetek v hodnotě 1 500 K. Z front 1. světové války se nevrátili 4 muži. V roce 1921 žilo v obci 156 obyvatel ve 26 domech. Roku 1923 byla válcována silnice ze Sedlice do Krásnice. O 3 roky později byl v obci 1 hostinec, 1 obchod smíšeným zbožím, 1 kovárna, 1 mistr zednický, 1 obuvník a 1 truhlář. V červnu 1927 přinesl pes na náves rozkládající se mrtvolku dítěte. Vyšetřováním se zjistilo, že ho po narození uškrtila jeho matka Marie Petříčková, k jejímuž zatčení došlo 11. srpna 1927 v Praskačce. Aby měla jistotu, tak mu ještě do úst nalila lysol. Následně ho zakopala na zahrádce, kde ho vyhrabal pes. Tento případ tak šokoval veřejnost, že zprávy o tomto případu bychom nalezli snad ve všem tehdy vycházejícím tisku. Počátkem ledna 1931 vypukl požár v domku Čeňka Vosáhly. 1. května 1931 Autodráhy města Hradce Králové zahájily autobusovou dopravu na trase č. 15 Hradec Králové-Lázně Bohdaneč, a to přes obce: Plačice, Libišany, Sedlice, Krásníce a Podůlšany. Téhož roku byla vydlážděna okresní silnice z Kuklen do Krásnice. V březnu 1932 zřídil Ladislav Kuchyňka v čp. 10 obchod smíšeným zbožím, jenž fungoval až do září 1937. 21. prosince 1932 vyhořel zdejší obchod. Roku 1939 byla ustavena místní skupina Národního souručenství. Ta spolu s místními skupinami z Hubenic, Žižkovce a Sedlic uspořádala v srpnu 1941 ve škole v Sedlici společnou výstavu na téma polního hospodaření a selské domácnosti. Během německé okupace nesla obec název Schönfeld. V roce 1950 bylo založeno JZD, jež bylo 1. ledna 1967 připojeno k JZD Sedlice. Roku 1960 byla dokončena stavba družstevního kravína. 1. ledna 1967 se obec stala součástí Sedlice. 14. února 1967 se ve zdejším hostinci uskutečnilo první veřejné zasedání MNV této sloučené obce. Byly též stanoveny úřední dny: každé úterý v Sedlici a každý pátek v Krásnici. V letech 1967 a 1973 bylo zrekonstruováno veřejné osvětlení. Od 1. ledna 1976 je Sedlice místní částí Praskačky. V témže roce byla pokryta plechem budova místního občanského výboru. 2. července 1984 byl zahájen zkušební provoz nové sušárny krve v lokalitě „Na Hájkách“ mezi Osicemi a Krásnicí. V únoru 1981 došlo k požáru místního hostince. V roce 2003 došlo k plynofikaci obce. V letech 2007-2008 byla vybudována dešťová a splašková kanalizace s ČOV pro Sedlici a Krásnici.

Ke zdejším pamětihodnostem náleží: sloupová dřevěná zvonice, jejíž zvonek byl zrekvírován za 1. světové války a nahrazen teprve v roce 1922, a vedle ní se nacházející kamenný kříž z roku 1877, obnovený v roce 1892. Dříve se tu rovněž nacházela tzv. Barborka, obraz sv. Barbory umístěný na sloupu, jenž tu byl umístěn někdy před rokem 1840. Ze zdejších obyvatel nutno vyzdvihnout Františka Čepka z čp. 15, Josefa Pechánka z čp. 21 a Jana Rouska z čp. 18, kteří bývali před 1. světovou válkou soudními znalci hospodářství pro královéhradecký kraj pro území obcí Krásnice a Žižkovec. Z Krásnice pocházela i matka jaroměřského agrárnického tajemníka Václava Novotného a kněz P. Jan Beneš, který vystudoval v Římě, kde byl vysvěcen na kněze a svou primici měl 6. července 1902 v Osicích. Významnými místními osobnostmi byli rovněž obecní starosta, člen výboru Občanské záložny ve Starých Ždánicích a důvěrník Sdružení českých zemědělců Jan Valenta, který v roce 1904 spolupodepsal prohlášení starostů a předních reprezentantů okresů Hradec Králové, Jaroměř, Opočno, Náchod, Česká Skalice, Úpice, Nové Město nad Metují a Police nad Metují o tom, že jen rolník nejlépe dovede zastupovat zájmy venkova v parlamentu a rolník a obecní starosta František Koutník, v letech 1917-1923 funkcionář Hospodářského družstva pro obilní skladiště v okresu Hradec Králové. Krásnice je však spojena i s nechvalně známými bratry Josefem a Františkem Wasserbauerovými, kteří se dopustili četných zločinů (pokus vraždy četníka) a krádeží a zejména pak loupežné vraždy šoféra Václava Marečka z Pardubic, k níž došlo 7. listopadu 1938 na silnici za Stěžírkami u Hradce Králové, za což byl první z nich 11. října 1940 popraven.