Kopec Pašát

Jedná se o zalesněné návrší o 260 m n. m. naproti motorestu Maják nad Urbanicemi u Hradce Králové, jež bývalo od 19. století obklopeno ovocnými sady. Je složeno z coniacko-santonských vápnitých jílovců, slínovců vápnitých prachovců a spolu se svým okolím je pokryto zejména málo úrodnou písčitou až štěrkovitou půdou. Již od dávných dob bylo zejména pro obyvatele Urbanic až magickým místem, neboť si zdejší lidé vytvořili k „Pašátu“ podobnou pověst jako u bájného Blaníku, že se v něm skrývají rytíři pod vedením Petra ze Stěžer, kteří místním pomohou, až jim bude nejhůře, tj. v případě velké nouze a bezpráví.

Kdy přesně začalo být toto návrší zváno právě „Pašátem“, resp. „Pašatem“, nevíme. S určitostí můžeme říci, že v době zpracování tereziánského katastru již byl tento kopec takto pojmenován a od něho se rovněž odvíjela pojmenování dalších pozemků, např. „U Pašatů“. Stejně tomu je rovněž v josefinském katastru - „Za lesem Pašátem“. V této době se zde totiž nacházel panský (libčanský) les „Na Pašátě“, později byl tento název zredukován na „Pašát“. Pod tímto lesem se jižním až jihovýchodním směrem nalézal borový hájek „Suť“ či „Sutý“, z něhož do dnešní doby zůstal pouhý název, protože po jeho vykácení byl využíván jako pole. Původní stav kopce lze vysledovat díky I. vojenskému mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c112), z něhož vidíme, že naproti přes cestu ke Stěžerám býval dříve hospodářský dvůr, jenž dříve náležel královéhradecké městské obci.

Protože byl „Pašát“ v této rovinaté krajině zdaleka vidět, přitahoval k sobě pozornost různých lidí. Ve válečných dobách na něm například tábořili vojáci. Dokonce 3. července 1866, krátce po krvavé bitvě u Hradce Králové, přijeli na „Pašát“ pruští vojáci, kteří odtud vypálili jednu ránu z děla severním směrem a poté odjeli k Praskačce a odtud dále, zda k Hradci Králové nebo k Pardubicím, o tom se již historické prameny nezmiňují. V té době měl být zdejší les již téměř vykácen a navíc se zde bral štěrk na cesty a zavážení různých prohlubní. Později se však tento lesní porost, původně náležející libčanské vrchnosti, přesunul jinam.

Les na „Pašátě“ byl zčásti opět vysázen roku 1870 na pozemcích Františka Půlpána z čp. 1 z Urbanic a následně v roce 1896 (některé prameny uvádějí, že se tak stalo roku 1869, ale jiné toto vylučují, protože iniciátorem vysázení lesa byl právě zmíněný sedlák, a tudíž nemohl les vzniknout dříve než na Půlpánových pozemcích) na přilehlých obecních pozemcích, takže počátkem 20. století dosahoval 1 ha. Další zdroje hovoří o tom, že František Půlpán z čp. 1 odkoupil pozemky na „Pašátě“ od české koruny teprve v roce 1871 a lesík měl být opět osazen roku 1899 ve výměře kolem 2 korců, čemuž však odporuje vojenská mapa z roku 1879, na níž je „Pašát“ zčásti zalesněn. Jistě tak víme pouze to, že ještě roku 1840 bylo návrší plně zalesněno, což můžeme vidět z indikační skici stabilního katastru z téhož roku, který zhotovil adjunkt 2. třídy Robert Tief spolu s geometrem 3. třídy Michaelem Černovičem (psán jako Černowitz, viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA515018400) a podobně tomu bylo později, což nalezneme jak ve II. vojenském mapování z let 1836-1852 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=2vm&map_region=ce&map_list=O_7_VIII), tak v reambulaci stabilního katastru z roku 1871 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_8004_3), naopak III. vojenské mapování z let 1877-1880 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=3vm&map_region=25&map_list=3955_2) nám již přináší informaci o tom, že pod Pašátem se nacházel malý les, který se postupně rozrůstal. V roce 1920, když byla tuhá zima a nedostatek paliva, došlo k vykácení jeho velké části a dražbou dřeva z něj se utržilo 540 Kč.

Také po vzniku Československé republiky přitahoval „Pašát“ nadále místní obyvatele. 5. července 1923 se zde uskutečnil průvod s lampiony na oslavu M. Jana Husa. Netrvalo dlouho a urbanický sbor dobrovolných hasičů postavil na jeho svahu směrem k obci pomník M. Janu Husovi, který byl odhalen 30. června 1929. Zhotoven byl v dílně královéhradeckého sochaře a kameníka Václava Škody. Ale již 4. července téhož roku byl les poškozen velkou vichřicí, jež zničila rovněž řadu střech domů v Urbanicích a poškodila i sochu Panny Marie a její následky byly vidět ještě dlouho, např. V leteckém měřicím snímku z roku 1937 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1937.HKRA92.08606&bz=-648545.86,-1044140.76). Přesto již 25. srpna 1929 byla uspořádána dožínková slavnost s průvodem alegorických vozů. Její účastníci se seřadili v Praskačce a odtud přes Urbanice se vydali na „Pašát“, kde se u pomníku M. Jana Husa uskutečnil tábor lidu. Od té doby se zde uskutečnila ještě řada akcí. Většinou šlo o lampiónové průvody, po nichž následovaly slavnostní proslovy duchovních Církve československé. Zvykem bylo také střílení z hmoždíře (1930) nebo zapálení hranice. Tato tradice byla obnovena v roce 2015 v předvečer 600. výročí upálení mistra Jana Husa.

Roku 1934 nechala obec u lesíka vysázet 45 třešní a o 14 let později vznikla podél cesty na „Pašát“ švestková alej, jejíž zbytky tam můžeme vidět dodnes. 18. března 1951 bylo v obecním šutrovníku za lesem, jenž byl částečně zrekultivován, vysázeno 150 bříz, 20 jasanů a 10 dubů. Zdejší les se tak opět zvětšil, což je vidět z leteckého měřicího snímku z roku 1961 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1961.HKRA92.25251&bz=-648545.86,-1044140.76). K dalšímu rozšíření došlo počátkem 60. let 20. století, i když koncem téhož desetiletí došlo k jeho částečnému vykácení. Přesto se „Pašát“ stával v pozdějších dobách místem, kde vznikal nepořádek, jenž byl například odklizen v roce 1993. Naopak na polích kolem se v 80. letech 20. století konávaly krajské soutěže o mistrovskou brázdu „Signály pod Pašátem“. Jedna z takových se zde uskutečnila 25. července 1987. Časový rozvrh ukládal přesnou dobu přípravy, startu, přestávek pro hodnocení, vlastni orby a poslední brázdy. Limity byly signalizovány barevnými raketami. Žlutá znamenala určení pro přípravu, zelená oznamovala start a červenou se soutěž uzavírala.

Stejné jméno jako toto návrší nese rovněž potok, který pramení v polích mezi hvozdnickými ovocnými sady a Hřibskem. Tomuto místu se říká jak „V borkách“, tak „Svodnice“. Odtud teče východním směrem pod Hřibsko, kde se nedaleko odbočky z pražské silnice strmě vine k jihu ke „Knobáku“ a „Sutému“. Od železničního přejezdu mezi Vlčkovicemi a Praskačkou míří k Plačickému písníku a odtud k Březhradu, kde v tzv. „Bahnech“ po skoro 6 km toku vtéká zprava do Plačického potoka, přičemž plocha jeho povodí má být 6,09 km2.

Do dějin se tato svodnice mnoho nezapsala, pokud nepočítáme přeložku jeho toku na katastru Praskačky v souvislosti s výstavbou dálnice D 11, jež byla zkolaudována 5. října 2010, ale její okolí je známou archeologickou lokalitou, která prokazuje zdejší neolitické osídlení. Příkladem budiž nález kamenné sekyrky v dubnu 1943 v místě na sever od „Pašátu“, východně od silnice Libišany.Plačice a jižně od křižovatky Libišany-Pohřebačka, případně objevy z mladší a pozdní doby kamenné z let 2005-2006 v téže oblasti. Mnohé nálezy, jež zde měly být učiněny v 19. století, však zmizely beze stopy nebo ve sbírkách muzeí jsou, ale nikdo již neví, odkud pocházejí. Jak vidět, všude, i v té sebeméně známé lokalitě se dá nalézt něco, co si zaslouží naši pozornost. Vzhledem k výše jmenovaným bájím se tak Pašát objevil i v několika literárních dílech, např. v knize „Z tajemné studánky. Pověsti ze severovýchodních Čech“ od Leontiny Mašínové.