Písník v Praskačce

Praskačka i celé širé okolí leží na kvalitních píscích, které se tu ve velkém začaly těžit na přelomu 18. a 19. století v souvislosti s velkým stavebním boomem, k němuž se přidaly rovněž budování silnic a posléze též výstavba železniční tratě. Původně jich bylo několik, ale z nich nejdéle fungoval pouze obecní písník. Nebyly však nijak velké, a tak je nenalezneme zakreslené v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a v jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c112).

Písníky však byly tehdy úplně jinde než je ten dnešní, ale díky nim byla objevena řada archeologických nálezů. Na konci 19. století bylo v písníku obce urbanické v Praskačce při železniční trati objeveno popelnicové pohřebiště kultury lužických popelnicových polí. Střepy z některých nádob se tehdy dostaly do sbírek zdejší školy. Stejně tomu tak bylo při stavbě silnice do Vlčkovic v letech 1898-1899, kdy byla objevena řada střepů z popelnic. V květnu 1912 tu bylo odkryto dalších 6 hrobů, z nichž se nálezy spolu s bronzovou jehlicí dostaly městskému historickému muzeu v Hradci Králové. Díky tomu nechalo písník opětovně prokopat, ale nic nebylo nalezeno. Teprve v srpnu téhož roku při druhém kopání bylo nalezeno 10 nových hrobů (některé dobové zdroje hovoří o pouhých 9 hrobech) s většinou rozpadlými keramickými nádobami a některými drobnými bronzovými předměty.

Na místě dnešního písníku však bývaly od nepaměti pole, což můžeme vidět z indikační skici stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Františka Růžičky a geometra 4. třídy Franze Wenka (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA359018400). Tehdy byla tato místa rozdělena mezi hospodáře z čp. 32, 36, 8, 35, 34 a 36, přičemž největší část měl právě Václav Holub z čp. 32. Zde je rovněž zakreslen výše zmíněný obecní písník po levé straně cesty do Vlčkovic, ovšem ještě ani v nejmenším nedosahující pozdější úrovně. Sloužil zejména k zavážkám a úpravám obecních cest a chodníků v obci, ale písek z něj byl použit též na stavbu různých významných budov, a to nejen školy.

Písek z něj však vyvolával řadu sporů, což můžeme vidět ze zápisu obecního kronikáře z roku 1907: "Žalován byl p. Rybišár, hostinský čp. 1., že odvážel písek z obecního písníku do Hradce Králové a před tím rolník Košťál z Urbanic odvážel písek do Urbanic. Obecní výbor rozhodl, že za každou fůru písku z obecního písníku odvezenou do jiné obce, se zaplatí 1-2 K pokuty. Písek pro místní občany je zdarma, do jiné obce se však nesmí odvážeti." Od té doby se mnoho v tomto písníku nezměnilo, pokud nepočítáme jeho stále se zvětšující plochu. Vjezd do obecního písníku byl upraven v roce 1933 v rámci akce pro nezaměstnané, postižené světovou hospodářskou krizí.

Rozsah písníků při cestě do Vlčkovic a při železniční trati můžeme vidět např. z vojenské topografické mapy 1 : 10 000 z roku 1965, kterou vyhotovil o 2 roky dříve J. Dlouhý (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_2__M-33-68-A-d-4). Kvůli vodárně, jež se nacházela v bezprostřední blízkosti obecního písníku, bylo vyhláškou ze 7. prosince 1966 zakázáno odebírat písek z tohoto místa. Tehdy se platilo 8 Kčs paušálního ročního poplatku a občané si mohli pro soukromou potřebu odvézt tolik, kolik potřebovali. Roku 1966 byl tento poplatek změněn na 6 Kčs za 1 m3 písku. Přesto nebyl využíván jen obcí, protože značná část jeho zásoby padla na výstavbu železničního nadjezdu u Plačic (do provozu dán 1. července 1961) a na další důležité práce v okolí. Po přesunutí písníku pouze do současného položení docházelo k postupnému zaplňování dosavadního obecního písníku po levé straně silnice do Vlčkovic a podél železniční trati stavebním odpadem z bouraček, a to s oficiálním povolením MNV, i když se u toho mělo hledět na ochranné pásmo pitné vody. Problém však byl s tím, kam umístit popel a odpadky. V roce 1987 bylo rozhodnuto, že obojí bude odváženo na skládku ve Vlčkovicích.

O současném písníku, který se ještě roku 1968 rozkládal pouze v místech při silnici, kde se dnes nachází zeleň a severní písčitý břeh, se píše v obecní kronice v zápisu za rok 1981 toto: "V našem katastru se nachází písník ve kterém se teží písek. Přez zákaz koupání se v letním období najde dost odvážlivců, kteří se zde ochlazují a jsou i tací kteří přijedou z Hradce Králové si umýt auto. Tento písník je určen jako rezerva užitkové vody pro Hradec Králové. Projektový úřad Praha dává návrh na schlazování popílku z opatovické elektrárny v uvedeném prostoru. Na posledním veřejném plenárním zasedání s tímto návrhem byli občané seznámeni. Dle předbežného zjištění s tímto návrhem nesouhlasí ani KNV Hradec Králové."

Po ukončení těžby firmou České štěrkopísky spol. s r.o. byl písník, jehož maximální roční kapacita činila 200 000 m3 a roční produkce za rok 2012 byla 7 000 m3, po roce 2016 zrekultivován a jeho břehy osazeny zelení. Mnozí si však ještě pamatují zde se nacházející korečkové rypadlo Rohr K 110R, třísítový třídič Powerscreen Chieftain 2100X a dehydrátor Binder+Co TP 177A, na něž jsem se svého času musel z povzdálí podívat i já sám. V současnosti má písník něco přes 5,05 ha, v katastru nemovitostí je nadále veden jako orná půda a pozemky pod ním a kolem něj patří Josefu Šejvlovi, Jiřímu a Ing. Miloši Buriancovým, Ing. Jaroslavu Malému a Jiřímu Hofmanovi.