Posvěcení nově založených lázní ve Velichovkách v roce 1898

Jak jsem již napsal ve svém jiném článečku, tak zdejší lázně byly vybudovány v letech 1897-1898 stavitelem Františkem Hellmanem z Jaroměře a u jejich zrodu stály sestry baronka Marie Adalberta, provdaná Bees-Chrostin a baronka Marie Gabriela (Jella), provdaná Spens Boden, které zdědily velichovský statek po smrti svého otce Vojtěcha z Höpflingenu a Bergendorfu v roce 1861.

Největší událostí ohledně jejich zřízení se stalo jejich slavnostní posvěcení a předání do provozu, protože v těchto místech se žádná akce takového významu ještě nekonala. Navíc přinesla velký zisk nájemci velichovského velkostatku a lékárníku Josefu Seisserovi z Hořic, který měl rovněž pronajaté lázně i s jejich restaurací.

V neděli 22. května 1898 byl ruch mezi Velichovkami a okolními obcemi takový, že by se dal přirovnat až k dnešní frekvenci silniční dopravy, neboť do obce zavítalo kolem 240 kočárů, několik desítek dalších vozů a omnibusů. Mnozí další lidé se přišli podívat pěšky a někteří na koních, zejména sedláci ze širého okolí, pokud se nevydali s celými rodinami ve vozech. Řada návštěvníků dorazila i na kolech. Setkala se tu tak místní elita s honoracemi z okolních měst – Hradce Králové, Smiřic, Jaroměře, Josefova, Dvora Králové nad Labem, České Skalice, Nového Města nad Metují, Náchoda, Opočna, Hořic, Dobrušky a mnoha dalších, pro něž to byla příležitost se pochlubit róbami a dalšími hity tehdejší módy. Ty poté doplňoval venkovský lid, složený rovněž ze školní mládeže a různých zástupců místních spolků a korporací.

Z významných osobností se do Velichovek dostavili: okresní starosta a zemský poslanec Jan Jaroš, purkmistři již zmíněných obcí, zejména josefovský Jindřich Traxler a jaroměřský Karel Lánský, Vilém princ ze Schaumburg-Lippe, c. k. místodržitel markrabství Moravského svobodný pán Alois Spens-Boden, vysocí vojenští hodnostáři z Josefova (velitel 10. pěší divize podmaršálek Joseph von Siebert, velitel 19. pěší brigády generálmajor Carl Leveling) s několika pruskými důstojníky, kteří byli u posádky na návštěvě, obě výše zmíněné zakladatelky lázní a mnozí další, zejména z řad šlechty a vyššího státního úřednictva (c. k. rada zemského soudu a přednosta okresního soudu v Jaroměři Jan Mrázek), přičemž celkový počet všech hostů a návštěvníků, jež se tu k 15.00 hod. shromáždili, byl odhadnut na 4 000.

Lázně byly posvěceny dubeneckým farářem P. Alexandrem Jarešem za asistence tamního katechety P. Josefa Etricha, který se stal v roce 1901 farářem v Harrachově, a kaplana P. Josefa Stanislava. Když se průvod přiblížil k lázeňské budově, promluvil k shromážděným z její verandy již zmíněný světitel, z jehož projevu je třeba vyzdvihnout zejména tato slova: „Velepamátným zůstane letošní rok v dějinách říše rakouské, neboť letos slavíme jubileum 50letého panování J. V., nejdobrotivějšího císaře a krále Františka Josefa I. Památným zůstane však také letošní rok pro zdejší krajinu a zdejší památné panství a obec Velichovku, neboť myšlenku, kterou již před dávnými lety majitel zdejšího panství a učený říšský rytíř, Podivín Höpflingen z Bergendorfu v srdci svém choval, zdejší bohatá a výborná ložiska slatinná k léčení nemocných upotřebiti, oceněn od nynějších urozených majitelek panství a dávná myšlenka stala se skutečností. Tam, kde loňského roku vlnila se ještě boží úroda, tam zvedají se nyní pod našima zrakoma skvostně zařízené lázně slatinné, se dvěma úpravnýma villama pro choré a nemocné s lázeňským hotelem a překrásným parkem a bujnou zelení lučin i lesíka. Vše tu spojeno v harmonický ladný celek. Dvě šlechetné a vysokorodé vnučky Podivína rytíře Höpflingena uchopily se myšlenky svého urozeného děda a spojivše se s jinými šlechetnými osobami provedly věc blahodárnou ve prospěch trpícího lidstva. Nešetřili velikých obětí, a tak mohou býti lázně otevřeny již v letošním památném jubilejním roce Jeho Veličenstva, jenž si přeje oslavu svého padesátiletého panování prováděním dobročinných ústavů a dobročinných skutků. Zařízení zdejších lázní je také činem vlasteneckým, neboť zase jeden poklad naší krásné české vlasti vynesen na světlo, zase jeden drahokam očistěn, zase naše vlasť o jednu perlu je dražší, která v ústraní pohozena byla.“

Následně dubenecký farář vzdal majitelům lázní vřelý dík za jejich snažení a popřál dokončenému dílu mnoho zdaru: „Kéž by Bůh na přímluvu našeho zemského patrona sv. Vojtěcha těmto požehnal, kéž by Bůh navrátil zdraví všem nemocným, kteří sem zavítají! Vysokorodé a velevážené shromáždění! Nežli přikročím ku posvěcení tohoto léčebného ústavu, prosím Vás, abyste se mnou provolali slávu našemu nejmilostivějšímu císaři a králi, který za svého padesátiletého panování byl podporovatelem všech ústavů dobročinných. Našemu nejmilostivějšímu císaři a králi: „Sláva! Sláva! Sláva!“ Aby se necítili ošizeni rovněž němečtí účastníci, promluvil rovněž německy a v tomto projevu ve zkratce nastínil to, co řekl česky.

Obdobně a opět dvoujazyčně promluvil též královédvorský okresní hejtman Josef Jašek (v některých pramenech chybně jmenován jako Jakeš), jenž se zmínil o významu císařského jubilea a o důležitosti a potřebnosti lázní ve Velichovkách a jak pomohou rozvoji zdejšího kraje. Zároveň popřál všem, kteří se zasloužili o jejich vznik, mnoho štěstí a zdaru v jejich další činnosti i v osobním životě a svůj projev ukončil slovy díků. Následný řečník, okresní starosta a zemský poslanec Jan Jaroš z Čáslavek, také uznal důležitost lázní ve Velichovkách, a to nejen v oblasti zdravotní, nýbrž i v té hmotné, neboť jejich zřízením získá nejen sama obec, nýbrž celý jaroměřský okres. Poté josefovská vojenská hudba zahrála císařskou a národní hymnu. Po ukončení církevních obřadů se uskutečnila prohlídka celého lázeňského areálu i přilehlého parku a lesíku, kde se do pozdních večerních hodin konal s taneční zábavou spojený koncert. Ten však byl jen pro významné hosty. Obyčejní lidé se shromáždili v hostincích Tomáše Reyla ve dvoře, Františka Brzka a Jana Hoška, kde se uskutečnily také taneční zábavy. Tím celá oslava byla zakončena a druhého dne začaly lázně přijímat první hosty. A úspěch se skutečně dostavil! Příkladem budiž zmínka v „Národních listech“ z 15. července téhož roku:

„Ze slatinných lázní Velichovek u Josefova v Čechách píše se nám:

Tyto nové, vznáhající se slatinné lázně těší se vzdor tomu, že dosud jen krátký čas trvají, již nyní znamenité pověsti. Nálada lázeňských hostí jest znamenitá, neb každý cítí po krátkém používání léčby značné ulehčení své choroby, nechť to již hostec, dna, blednička, nervosita atd. Poměry jsou zde tak příznivé, že k nim přispívají nejen znamenitost slatinných lázní, nýbrž i rozkošná, na lesy bohatá poloha, komfort, znamenité zaopatření a zvláště levné ceny. Pobyt ve Velichovkách jest nad míru příjemný.“

K těmto slovům není možno již nic dodat, protože takto vystihují Velichovky i dnes. Zajímavé pouze je, že o jejich posvěcení a zahájení provozu „taktně“ pomlčel „Ratibor“, královéhradecký politický týdeník, který byl založen v Jaroměři a zprvu řízen i zdejším rodákem Pavlem Albierim (od roku 1889 náležel Františku J. Peřinovi), přičemž o jiných a mnohem drobnějších událostech přinášel podrobné informace. Proč se tak stalo, nevíme, ale jistě šlo o jakési politické animozity, zejména asi z toho důvodu, že tento podnik byl v rukách šlechty a duchovenstva.