Lochenice

Tato obec byla původně zvána jako Lochynice, teprve později se ustálil dnešní název. Tento nezvyklý název byl obci přisouzen podle lidové tradice od toho, že původní obyvatelé ještě neměli pěkně vypravená roubená stavení, ale zůstávali prý jen v jednoduchých přístěncích, zvaných lochy. Ještě přitaženější za vlasy je teorie, že se tak Lochenice jmenují podle svého zakladatele – Lochena, Lochyna či Lohena. Pokud nahlédneme do knihy prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. II. díl. CH-L", tak nalezneme následující vysvětlení:

"Lochenice (lid. v Lochenicích, do Lochenic, lochenskej, Locheňák), dlouhá ves na záp. břehu Labe 6 km sev. od Hradce Králové: 1143-8 c. 15, Joh., Prag. episc., dedit monio Strahov patrimonium suum in villa Lochinicih, CB. I, 160 16; RDP. 91 decan. Gradic.: 1352-85 Lochinicz, 1399-ok. 1405 Lochonicz; 1359 ad pres. Rubeny de Lochenicz ad E. in Dobenyn, exec. pleb. de Kyrczin, LC. I, 91; 1383 Lochenicz: ad E. in Lochinicz, t. III, 163; 1397 pleb. eccl. in Lochenicz altare in Grecz dotat censu in Lochenicz, LEr. IV, 466; 1411 ad E. in Lochinicz, exec. pleb. un Sadrazicz, LC. VII, 22; 1411 plat v Lochynicích, RT. II, 83; 1469 Léva Tluksa z Čechtic kladl dv. popl. a šest dv. km. v Lochyniciech s Labem i pod. kost. obci města Hradce Králové, t. 354; 1547 Lochenice, Sn. Čes. II, 445; 1790 Königgrätz: Lochenicz, Schaller XV, 35.

Srov. polské m. jm. Łochynia (Kozier. Wsch. Wielk. 248) a naše m. jm. Lochov i Lochovice!

Pův. podoba Lochynici (= lidé *Lochyňovi) přešla v Lochynice a Lochenice."

První zmínka o obci pochází z roku 1143, kdy byla vyjmenována v zakládací listině strahovského kláštera. Tehdy měl pražský biskup Jan darovat tomuto klášteru 13 obcí z Královéhradecka a mělo se jednat o „otcovské dědictví jeho celé, jež měl ve vsi Lochenicích a což tamže jest koupil od příbuzných svých, Mstěna a synů jeho i od jiných příbuzných.“ Osídlení této lokality je však staršího původu, protože místo je totiž velmi bohatým polykulturním pohřebištěm, kde se nacházejí hroby kultury zvoncovitých pohárů, žárové hroby lužické kultury z mladší doby bronzové, germánské hroby z doby ze stěhování národů v 5.-6. století i slovanské hroby z 10.-11. století. V cihelně statkáře Peška při čp. 22 byl nalezen v roce 1878 hrob s kostrou člověka, u níž ležel bronzový meč a jelení parohy. Tyto předměty se nedochovaly, protože si je mistr cihlářský ponechal a od té doby se neví, co se s nimi stalo, zda zůstaly v jeho rodině nebo je někdo již dávno vyhodil či prodal. Blíže Trotiny při erární silnici a proti cestě do Sendražic bylo na poli trotinského rolníka Hlavatého objeveno roku 1896 popelnicové pohřebiště lužické kultury. Od tohoto druhého pohřebiště se rozkládá od stezníku až k potoku prehistorická osada, jež byla prokopána při stavbě dráhy v roce 1857 a poté ještě v letech 1893 a 1897. Jde většinou o neolitické předměty. František X. Bohuslav Petera tu získal roku 1858 pouze část ozdobené misky. V lese blíže Lochenic byly v roce 1897 nalezeny v neolitické osadě i stopy osady z doby římských císařů. Z nalezených předmětů se zachovala pouze stříbrná spona a velký střep nádoby, ozdobené tečkovaným meandrem jako některé nádoby z Třebicka u Dobřichova. Sponu získalo královéhradecké muzeum, střep si ponechal ve své sbírce konzervátor Ladislav Šnajdr. Jiný zlomek náramku odtud se dostal do sbírky správčického statkáře Hugo Píši. Řada střepů keramických nádob byla nacházena též na polích nad cihelnou. V zimě v letech 1897-1898 vyhořely stáje a stodola Peškova statku čp. 41. Při jejich opětovné výstavbě došlo k srovnání terénu na nádvoří a na části zahrady, přičemž země byla rozvážena na pole za humny. Přitom bylo nalezeno několik jam naplněných černou zemí, která obsahovala střepy hlazených nádob a pazourkové nástroje. Ve svrchní vrstvě se vyskytly navíc střepy nádob na kotouči vytvořených s vlnkovaným dekorem a znaky na dnech. Tyto nálezy se tehdy dostaly též do sbírek konzervátora Ladislava Šnajdra. Střepy stejného rázu tu byly objeveny též v roce 1899. Na zahradě Pourova statku vedle kostela byla roku 1878 a ještě v pozdějších letech kopána cihlářská hlína. Během této těžby byl vykopán hrob s kostrou člověka a při ní bronzový palstáv, který se dostal do sbírek Dr. Matthäuse Mucha ve Vídni, a úzký bronzový klínek, jenž byl pohozen, a tudíž se nedochoval. Semonický hostinský František Doležal tu objevil několik kovových a kamenných předmětů. Všechny se mu však ztratily až na vrtané kladívko z hadce, které se dostalo do jaroměřského muzea. Z téže cihelny se podobné kladívko dostalo do sbírky zdejší školy, hadcové dlátko Dr. Matthäusi Muchovi ve Vídni a kamenný brousek konzervátoru Ladislavu Šnajdrovi. Ten také získal zlomky pazourkových nožíků a střepy s píchaným ornamentem z polí nad ní. Tyto nálezy jsou důkazem, že se zde nacházela neolitická osada. Ve škole bylo uloženo ještě množství dalších kamenných nástrojů, nalezených na polích u Lochenic a jeden v řečišti Trotiny. V roce 1898 byl nalezen v Lochenicích malý bronzový hrot, který se dostal do sbírek královéhradeckého historického muzea. Někdy předtím došlo v obci též k nálezu římského stříbrňáku s ženskou hlavou a nečitelným nápisem. Další prehistorické pozůstatky byly objeveny již ve 20. století, kdy se jim věnoval zejména Ludvík Domečka. Na zahradě statku Václava Koutníka čp. 22 byla roku 1903 vykopána jiná kostra, kterou doprovázely různé kamenné nástroje. 12. února 1906 tu dělníci objevili 2 nádobky, které však díky neopatrností rozbili. Nacházely se v nich bronzové spirálovité náramky, záušnice z dvojitého zlatého drátu, různé bronzové jehlice a jantarový náhrdelník. Z dalších objevů je třeba vyzdvihnout římský hrob, který byl vyorán na poli Anny Nálevkové na konci září 1923. Jednalo se o střepy ze silnostěnné nádoby a spolu s nimi byly: železný nůž s rovným a ke špičce poněkud zahnutým hřbetem, železný nůž se hřbetem prohnutým, na jehož řapu byly patrny na 2 protilehlých stranách bronzové plíšky, držadlo z dvojitého bronzového plechu, železná ocilka, 3 kusy bronzu, rozlámané a dílem roztavené ozdoby a dlouhá železná jehla. Kusy bronzového materiálu a natavené hmoty nám prozrazují, že se tu mohla nacházet dílna, v níž byly bronzové nástroje vyráběny. A tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho, protože k různým archeologickým nálezům tu dochází ještě dnes.

4. dubna 1359 byl vladyka Jan Růbený z Lochenic podacím pánem farního kostzela v Dobeníně. 9. srpna 1400 odkázala královna Žofie, manželka krále Václava IV., oltáři sv. Doroty v kostele sv. Ducha v Hradci Králové 3 kopy 12 grošů s 2 slepicemi platu ročního ze dvora lochenického, jenž jí náležel. V pátek po sv. Urbanu Leva Tluksa z Čechtic prodal městu Hradci Králové své dědictví v Lochenicích, do něhož náležely např.: poplužní dvůr s poplužím, dvory kmetcí s platem a podací kostelní. Něco v Lochenicích měl též Beneš starší ze Sendražic, který to prodal roku 1512 Mikuláši Trčkovi z Lípy, ale již v roce 1533 neměl rod Trčků v Lochenicích ničeho a celá ves náležela městu Hradci Králové, a to až do roku 1547, kdy mu byla zkonfiskována králem Ferdinandem I. a prodána o 2 roky později Jakubu Kadrmanovi z Kelče, královskému rychtáři v Hradci Králové. Ostatní platy a důchody z této vsi navrátil roku 1551 městu k dobru jeho kostelů a špitálů. V roce 1559 město Hradec Králové dosáhlo od krále Ferdinanda I. za 1 200 kop grošů českých vrchnost nade všemi statky, jež k různým jeho záduším náležely, mezi nimiž i nad Lochenicemi, takže se staly statky obecními a mohly být do desk zemských vloženy. Za to všechno muselo město převzít patronát nad všemi kostelními, špitálními a školními zádušími. V roce 1586 řádil v Lochenicích a Předměřicích mor, takže ani posvícení se tehdy nekonalo. Posledním zdejším farářem podobojí byl v letech 1608-1623 Václav Attagonius z Hradce Králové. Z roku 1602 je zmínka o zdejší partikulární škole. V roce 1620 byly Lochenice Hradci Králové zkonfiskovány, ale o 8 let později mu byly vráceny zpět. Během třicetileté války byla obec tak zpustošena, že roku 1642 měla pouze čtveřici zachovalých statků, a to Václava Panenky, Vávry Václavka, rychtáře Mikuláše Košťála a Václava Doubravy. 4 statky v Lochenicích vyhořely v témže roce a ostatní usedlíci byli zahradníci. O 8 let později je zmíněn zdejší mlýn jako pustý. V roce 1654 byla v Lochenicích svobodná krčma, deskami zemskými se řídící, kterou drželi královéhradečtí měšťané Jan Matyáš Duchoslav, Jan Bělský a Václav Skála. Roku 1666 vyhořelo 12 zdejších statků. V roce 1670 byla fara v Lochenicích se všemi zádušními pozemky a říčkou Trotinou přidělena ke královéhradeckému děkanství. V letech 1671-1679 se připomíná v obci učitel Paul Kaul a po něm až do roku 1684 Mikuláš Kapsář. Roku 1675 vyhořely nedávno dostavěné grunty Jakuba Holuba, Václava Voříška a Jana Pecha. 13. listopadu 1676 vyhořel Jiří Zadrobílek. O 2 roky později Locheničtí vlastní mocí odejmuli od fary kus zahrady a připojili ho ke školní zahradě. Využili toho, že královéhradecký děkan zemřel a děkanství zůstalo nějakou dobu prázdné. Od roku 1680 se bouřili poddaní v Předměřicích, Plotištích a Lochenicích proti své vrchnosti, městu Hradci Králové. Přední locheničtí rebelanti Matěj Pilnáček, Jan Koza a Jan Kalaš byli proto v roce 1683 zatčeni a vězněni v královéhradecké městské šatlavě. Jejich rebelantství spočívalo v tom, že se rozhodli zajet do Prahy, kde chtěli prosit o zmírnění roboty pro poddané sedláky královéhradecké. Roku 1717 vyhořelo 17 stavení a o 3 roky později dalších 6 statků. V roce 1729 Alžběta, dcera královéhradeckého měšťana Jana Potíka, provdaná Petrová, prodala polovinu svobodné krčmy s kusem role orné pod 8 korců výsevku městu Hradci Králové, takže ji mělo opět celou, jak tomu bylo před rokem 1547. Roku 1736 odešlo 22 zdejších obyvatel luterského vyznání do pruského Slezska, aby se nemuseli zřeknout své víry. V roce 1745 leželo mezi Dohalicemi, Nedělištěmi a Lochenicemi pruské vojsko, jež po sobě zanechalo velkou paseku. Roku 1749 byly obnoveny artikule literátského kůru v Lochenicích, který tu existoval již v 15. století, ne-li ještě dříve. V roce 1750 bylo provedeno očíslování domů. Roku 1762 byla obnovena zdejší lokalie. Prvním zdejším knězem se stal královéhradecký kaplan Václav Med. V letech 1784-1786 byl přestavěn kostel a rozšířen o nové kněžiště. V roce 1792 pobývalo v Lochenicích pruské vojsko, z něhož bylo mnoho Poláků. Roku 1793 vypukla epidemie spály a v roce 1823 cholery. Roku 1799 byl koupen lochenickými poddanými od města Hradce Králové les Havranec. V roce 1816 byl stavěn dřevěný most přes Labe. Roku 1819 byl položen základ k budově staré školy a lochenickým katastrem byla stavěna státní silnice z Hradce Králové do Jaroměře. V roce 1833 byla u starého hřbitova postavena kostnice. 23. prosince téhož roku se obcí prohnala velká vichřice. O 2 roky později byla vystavěna obecní pastouška. Roku 1843 měla ves 124 domů a 677 obyvatel. O 3 roky později bylo v lese Rozháji vykáceno velké množství stromů, zvláště dubů, na stavbu železniční dráhy z Prahy přes Pardubice do Brna. V roce 1847 shořelo 5 stavení a v obci zuřila větrná smršť. Následujícího roku byla postavena nová zděná školní budova a vyhořela 4 stavení.

V roce 1850 přestal být zdejší rychtář podřízený vrchnosti a následně došlo k volbě nového obecního představenstva, jež bylo podřízené podkrajskému úřadu. 9. července 1854 bylo velké krupobití. V letech 1856-1857 byla postavena zdejší železniční trať. První vlak tudy projel 3. října 1857. V říjnu 1861 vyhořelo 7 usedlostí (čp. 1-3, 103-106). 7. října 1863 byla místní lokalie povýšena na faru. Prvním farářem se stal P. Antonín Lacina. 10. května 1865 vyhořelo 17 stavení. V témže roce se královéhradecké městské zastupitelstvo usneslo na tom, že les Rozháj o výměře 16 jiter 1240 čtverečných sáhů bude postupně vykácen a přeměněn na louky. Přestože se obci boje prusko-rakouské války vyhnuly, byla zde vojsky obou stran nadělána řada škod. O 2 roky později došlo k ustavení místní záložny. Roku 1869 byl založen zpěvácký spolek Svatopluk. V roce 1878 byla zrušena cihelna Josefa Poura u čp. 22 a o 2 roky později cihelna Josefa Bubna u čp. 11. Roku 1880 vznikla Čtenářská beseda. V roce 1885 byl postaven nový hřbitov. O 5 let později bylo povoleno ředitelstvím dráhy zřízení železniční stanice, přičemž obec měla uhradit vše potřebné okolo ní, a to ve výši 2 000 zl. 9. června 1891 způsobily přívalové deště povodeň. Následujícího roku bylo ustaveno vodní družstvo k úpravě Trotinky. Došlo též k pádu zdejší kampeličky. 29. června 1895 zasáhla obec velká bouře s krupobitím. Roku 1897 došlo rovnou ke 3 povodním na Labi. 15. srpna 1902 byla v obci otevřena železniční zastávka. V roce 1904 byl opraven starý dřevěný most přes Labe. O rok později se ustavila Selská jízda. Roku 1908 byl zřízen 8členný sbor k obsluze hasičské stříkačky. V roce 1910 došlo k přístavbě školy a o 2 roky později byla obec elektrifikována. Roku 1914 byla založena obecní knihovna. V roce 1915 byla zahájena stavba nového železného mostu přes Labe. 13. června 1917 byl vyzkoušen a předán obci. 4. října 1916 vyhořel kostel. Z front 1. světové války se nevrátilo 17 zdejších mužů.

2. února 1920 vznikl rybářský spolek. O 2 roky později se rozvodnilo Labe a způsobilo velkou povodeň. Roku 1926 byl ustaven SDH. V letech 1932-1933 probíhal spor obce s předměřickým velkomlynářem Josefem Voženílkem, který nechtěl zaplatit plnou ujednanou cenu za místo na hřbitově pro rodinnou hrobku. V roce 1934 došlo k elektrickému osvětlení železniční zastávky. 28. září-8. října 1934 byla v Lochenicích uspořádána výstava Svérázu naší vesnice. Od února do května 1945 byli v obci ubytováni němečtí ženisté. 5. května 1945 byl zdejší německý velitel nadporučík Frank vyzván ke složení zbraní. Na tuto výzvu odpověděl: „Pánové, víme, že německá armáda kapituluje, ale já nemohu zbraně Vám vydat bez rozkazu z nadřízených míst. Ale slibuji Vám, že nepodnikneme nic proti občanstvu, jestliže ono nebude podnikati nic proti nám. Chtěl-li by snad někdo ohrožovat naše životy, zakročíme způsobem nejtvrdším“. Výsledkem jednání bylo, že byly v noci konány hlídky, jež byly složené z jednoho příslušníka wehrmachtu a jednoho z občanů, který byl označen bílou páskou na rukávu s obecním razítkem. O 2 dny později Němci odjeli. 10. května 1945 zavítal do obce malý oddíl rudoarmějců. V letech 1948-1949 byla přestavěna okresní silnice vedoucí Lochenicemi. V září 1950 byl dán do provozu obecní rozhlas a téhož roku zastavil činnost Zpěvácký spolek "Svatopluk". 9. ledna 1951 skončila svoji činnost Čtenářsko-ochotnická jednota "Jirásek", když se z ní stal Divadelní klub "Jirásek" ČSM v Lochenicích, pošta Předměřice n. L. V roce 1952 vzniklo JZD, které bylo 1. ledna 1961 připojeno k JZD Předměřice nad Labem. Roku 1953 proběhla úprava státní silnice. V letech 1957-1958 byla upravena silnice do Skaličky. Roku 1959 byla postavena nová železniční zastávka. 1. září 1967 byla zrušena zdejší ZDŠ. V lednu 1971 došlo k požáru v kulturním domě. V srpnu 1972 shořely 2 ha obilného pole v sousedství železniční trati. V roce 1973 byla dokončena stavba prodejny smíšeného zboží. Ještě předtím bylo opraveno veřejné osvětlení a místní rozhlas. Roku 1975 vznikla nová panelová cesta ke hřbitovu. V roce 1976 došlo na generální opravu sálu místního hostince. Roku 1978 byla dokončena stavba nové autobusové čekárny. 23. února 1994 došlo k vloupání do hostince U Novotných. V roce 2000 došlo k opravě mostu přes Labe. 28. ledna 2002 zasáhla obec velká vichřice, díky níž mj. spadl sloup s ampilonem místního rozhlasu. Roku 2015 byl zateplen obecní úřad a v roce 2016 došlo k rekonstrukci železniční trati. Roku 2018 byla provedena oprava komunikace ke hřbitovu a v letech 2023-2024 došlo k rekonstrukci silnice a přilehlých chodníků.

Dominantou obce je od 22. ledna 1964 památkově chráněný kostel Narození Panny Marie dochovaný v jednoduché barokní podobě z let 1748-1786 s původní gotickou věží (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-narozeni-panny-marie-13350215). Na starém hřbitově u něj byl pochován Michael Mácha, bratr Karla Hynka Máchy, který byl v sousedních Předměřicích nad Labem přednostou železniční stanice. Z dalších zdejších pamětihodností je třeba zmínit: kamenný kříž u železničního přejezdu za vsí, který byl postaven v roce 1840 nákladem manželů Marie a Václava Vroubkových; kamenný kříž před čp. 29 z roku 1841; pomníky z prusko-rakouské války roku 1866; pomník padlým v 1. světové válce od Josefa Mertlíka z Kuklen z roku 1921, který byl v roce 1959 přemístěn od kostela na současné místo; u státní silnice se nacházející malou kamennou Malburgovu kapličku z roku 1930 (má připomínat to, že zde při automobilové nehodě zahynul smiřický továrník Osvald Malburg). Nejvýznamnějšími zdejšími rodáky jsou: pražský arcibiskup Jan z Lochenic († 8. srpna 1139 Praha), studnický učitel Jan Hodyc (* 24. července 1798 Lochenice), novohradecký učitel Václav Pilnáček (* 27. ledna 1800 Lochenice), libčanský učitel Jan Labský (* 1805 Lochenice), velkovřešťovský učitel Karel Štěpán Pilnáček (* 26. prosince 1817 Lochenice), hněvčevský děkan a spisovatel P. Václav Kalaš (3. dubna 1843 Lochenice - 5. září 1905 Hněvčeves) a středoškolský profesor a historik Josef Pešek (14. dubna 1878 Lochenice - 8. listopadu 1958 Kostomlátky u Nymburka). Zdejší sedlák Václav Koutník býval obecním starostou, členem okresního zastupitelstva, delegátem české zemské rady, předsedou Hospodářského spolku pro okolí Hradce Králové, v letech 1900-1928 fungoval v Hospodářském družstvu pro obilní skladiště v okresu Hradec Králové (v letech 1900-1901 jednatel) a vedle toho býval funkcionářem dalších spolků i korporací a jeho stejnojmenný syn působil jako nadporučík hraničářského praporu č. 1 v Děčíně.

Lochenice na mapě