Loading...
Od železniční trati se horní konec obce Nový Malín (ještě dva kilometry dlouhý) rozprostírá kol silnice v čím dál víc nakloněné rovině. Pěší turista zde ale má stále na co koukat, a tak cesta hore dědinů bystře utíká. Za posledními domy asi zůstane (tak jako nedávno já) notně překvapen pohledem na malý bělostný baráček s označením malé vodní elektrárny. Ona se totiž nenachází na žádném potoku, ale stojí na úpatí strmého lučinatého svahu.
Jak je to s funkcí elektrárničky se člověk dozví z info cedulky přilípnuté na domečku... no a pokud se chce dozvědět víc, stačí jen na netu trochu zagúglovat:
Turbína v elektrárně (prý připomíná pračku) využívá pramenů převyšujících ji téměř o tři sta metrů. Voda je potrubím sváděna na její lopatky a za příznivého průtoku zde za vteřinu „prohučí“ až 15 litrů vody. Za normálního stavu „jen“ asi 2.5 litru, ale i to k výrobě elektřiny a následnému zisku stačí. Místní o využití vodního spádu a výstavbě elektrárny uvažovali už před více jak deseti léty, ale díky dotacím z EU bylo vše realizováno až roku 2015.
Malá elektrárna vyrobí tolik energie, kolik je např. třeba na provoz místní čističky odpadních vod. Elektřina se prodává do sítě a obec z ní ročně získává částku asi 400 tisíc korun, což zaplatí veškeré veřejné osvětlení obce. Díky dotaci je návratnost financí za ni zajištěna, i kdyby se vyrobilo elektřiny méně.
Možná vás bude zajímat, jak na tom elektrárna byla v letošním suchém roce, kdy většina malých vodních elektráren v Olomouckém kraji přestala být kvůli malému stavu funkční a za odběr vody jim hrozila od ČIŽP (Česká inspekce životního prostředí) vysoká pokuta.
Tak tahle malínská patřila k těm málo šťastným, které se inspekce a finančního postihu bát nemusely: za normálního stavu totiž musela být prudce tekoucí voda zbržďována v jakýchsi přerušovaných komorách, ale sucho nesucho – i tak jí bylo sdostatek, aby přitekla, roztočila lopatky turbíny... a po dobře vykonané práci zase zaslouženě odtekla.