Včelákova továrna na záclony a žaluzie v Libčanech

Na počátku této firmy byla prostá libčanská dílna Josefa Včeláka, který v ní od roku 1880 vyráběl záclony do oken. Tehdy mu to dalo hodně práce, sehnat 50 zlatých do svých začátků. Jeho počátky byly velmi těžké a probíjel se jimi pouze s jedním dělníkem. Nápomocné mu nebylo ani jeho okolí, protože vesnice nebyla nikdy průmyslu nakloněna a lidé z ní neměli pro podnikavého spoluobčana pochopení.

Když se mu začalo dařit, přišla zase tradiční česká závist a s ní spojené množství klepů a zaručených zpráv. Přesto trpělivá a poctivá práce přinesla své ovoce a po 5 letech svého podnikání zaměstnával Josef Včelák již 16 dělníků. V roce 1891 vystavoval na jubilejní výstavě v Praze bohatou sbírku svých látkových záclon a žaluzií. Nakonec si odsud odvezl bronzovou medaili státní.

Dalšímu rozkvětu rozjetého díla však zabránila dlouhá nemoc a celá tíha spojená se starostí o závod tak padla na hlavu jeho syna Otakara. Ten jako student královéhradecké reálky musel kvůli otcově nemoci přerušit svá studia a nastoupit do otcovy dílny, kde začínal „od píky“ jako kterýkoliv jiný dělník. Když otec v roce 1911 zemřel, převzal v 18 letech vedení podniku, který během otcovy nemoci skomíral. Proto začínal v podobných poměrech jako jeho otec, i když dělníky měl rovnou tři.

Usilovné práci na zachránění otcova odkazu se stala velkou překážkou 1. světová válka. Včelákovi nezbylo nic jiného, než dílnu zavřít a narukovat na frontu. Měl to štěstí, že se vrátil zpět živ a zdráv a v roce 1919 opět obnovil práci, i když pouze s 1 pomocníkem a beze všech zásob a prostředků, jež byly zrekvírovány rakousko-uherskými úřady během světového konfliktu.

Tímto pomocníkem byl Josef Černík, právě ten před 40 lety začínal s jeho otcem. Díky houževnaté práci, velké výdrži, obchodní prozíravosti a pevné energii se mu podařilo překonat krušné poválečné období, kdy byl např. dodavatelem pracích strojů „Peresam“. Práce začalo postupně přibývat, takže dílna přestala stačit. Rok od roku tak vyrůstala v letech 1927-1932 nová stavba, zaváděly se nové druhy výroby, stále dokonalejší výrobky, aby mohly úspěšně konkurovat německým firmám. V článku vlastivědného sborníku „Královéhradecko“ z roku 1930 byla Včelákova továrnička popsána takto:

„Podnikneme malou vycházku mraveništěm lidské práce. V první dílně stojí 10 ručních stavů k hotovení roletové látky, protkávané dřevěnými tyčinkami. To je nejlepší a nejdražší, ovšem také nejtrvanlivější druh rolet. Tká se v různých vzorech s barevnými lemy. 45 m dlouhé kusy látky se ukládají a „montují“, to jest opatří zařízením k zavěšení a stahování. V další dílně hrčí 10 zvláštních vyšívacích strojů k hotovení výšivek šňůrkových na plátěné záclony, které se na silných krejčovských strojích sešívají. Všecky stroje mají pohon elektr. motory. Hranaté i kulaté tyče k záclonám zpracují dřevoobráběcí stroje v truhlárně. Vedle se hotoví oblíbené prkénkové žaluzie, nejčastěji v zelené barvě.

Dále přijdeme do tkalcovny. 12 moderních mechanických stavů utká denně 500 m jednobarvých i pruhovaných pláten na rolety. Zajímavý je pohled na silné kobercové stavy. Utkají denně 400 m jutových běhounů krásných vzorů a různých koberců. Také soukací, kopsovací a jiné přípravné stroje pro tkaní látek jsou zde umístěny. V sedmé dílně pracují velmi složité a výkonné stroje, mechanická snovadla. Osmá místnost je malírna, v níž jsou zařízení na stříkání roletových látek. Malířky malují šablonami pestré ornamenty na lemy k záclonám sluncevzdornými barvami.

Potom přijdeme do tří skladišť. V prvém je sklad suroviny na koberce i roletové látky, ve druhém kotouče hotových koberců, ve třetím zásoby výšivek, malovaných lemů a různých příprav k záclonám. Poslední místnost je výpravna. Zde se veškeré zboží balí a nákladním autem několikráte za den odváží na místní poštovní úřad nebo na stanici dráhy ve Lhotě p. Libčany.

Veškeré nitky závodu se sbíhají v kanceláři, kde 12 úředníků pod vedením choti továrníkovy řídí práci, vyřizuje objednávky a udržuje spojení s 800 zástupci firmy. Různé psací stroje, elektrické počítací stroje urychlují jejich práci.

Jistě uspokojeni opustíme továrnu zvučící nejkrásnější písní – písní práce. Zalíbí se nám světlé, suché, ústředním topením opatřené místnosti, kde si dělníci neničí zdraví.

Mimo továrny Včelákovy je v ČSR ještě několik malých dílen českých a 5 německých. Rozsah libčanské továrny poznáváme nejlépe z toho, že přes dokonalé strojní zařízení zaměstnává 80 dělníků, to jest tolik, co všechny ostatní firmy téhož oboru dohromady.“

Jeho výrobky měly velký ohlas, v pozdější době šlo zejména o ždímací stroje a pračky. Ty firma vystavovala na II. Orientačním trhu obchodu, živností a průmyslu v Hradci Králové pod protektorátem městské rady královéhradecké v roce 1934. Následujícího roku zase firma představila svoje produkty na Krajinské výstavě v Nové Pace. V letech 1935-1936 byl vydáván Včelákův časopis pro zástupce firmy Otakar Včelák Libčany. Velký odbyt zajistilo firmě neklidné období konce 30. let 20. století, kdy šly na dračku jeho zatemňovací rolety proti leteckým útokům. Stejně tomu bylo po vzniku protektorátu a vypuknutí 2. světové války, kdy bylo zatemnění povinné.

Továrna tedy úspěšně přežila celé období německé okupace, čehož důkazem může být to, že si Otakar Včelák najal roku 1940 významného architekta Josefa Vaňka, aby mu zpracoval plán nové zahrady. Do další práce se firma vrhla hned po osvobození. V roce 1946 se začala shánět po úředníkovi pro osobní a mzdové oddělení. Přijati byli též noví dělníci a obchodní zástupci, ale firma měla své dny sečteny. Podnik byl znárodněn vyhláškou ministra průmyslu ze dne 27. června 1948 o znárodnění podniků podle zákona č. 114/1948 Sb. Později byla továrna přebudována na továrnu Vertex n. p.

Na závěr dodejme, že po zániku společnosti Vertex byl tovární areál opuštěn. Nechvalně na sebe upozornil 21. dubna 2006, kdy zde byly objeveny sudy s nebezpečnými látkami (první stížnosti se objevily již v roce 2002). Asanace firmou Dekonta skončila až v následujícím roce. Tehdy byl rovněž majitel objektu Václav Etlík poslán za nepovolenou skládku s chemikáliemi a dalším nebezpečným odpadem na 6,5 roku do vězení. Trest mu byl později zkrácen na 4 roky a 6 měsíců. Od té doby se mnohokrát hovořilo o opravě celého areálu nebo jeho části, ale ani k jednomu nedošlo, a tak bývalá Včelákova továrna nepatří zrovna mezi ozdoby obce, i když by klidně mohla být, kdyby se dostala do rukou někoho, kdo o její stav bude mít opravdový zájem. Po těch dlouhých letech se však s tímto počítat nedá.