Zámek v Kratonohách

Na místě zámku se nacházela nejspíše již ve 13. nebo 14. století tvrz, nejprve celá dřevěná a později byla předělána do kamene. Jak to tak u podobných objektů bývá, i její historii nejlépe nastínil profesor August Sedláček ve svém díle „Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl pátý. Podkrkonoší“, jež vyšlo v roce 1887:

„KRATONOHY.

Úpravná ves Kratonohy (původně Kratonozi, přezdívka podobná, jako Kratonosi pro vesnici zašlou u Nymburka) jest východně od Chlumce. Na místě bývalé tvrze stojí zámeček, stavení beze zvláštního stavitelského rázu; spíše jest podívání hoden vnitřek kostela. Tu zraky příchozího upoutají kazatelna postavená na způsob velryby, v jejímž jícnu kazatel stojí, a oltář s výklenkem, v němž jest socha sv. Jakuba, vykládaný rozličným namnoze i vzácným kamením, mušlemi a šneky. Jest prý to napodobení hrobky sv. Jakuba Kompostelského.

Z držitelů této vsi známi jsou k r. 1318-1323 Licek, Sezema, Mikuláš, Licek a Bohuněk z Kratonoh. Učinili veliké škody panu Dětochovi v Žiželicích, prožež mu na statcích jich Kratonožském a Újezdském za škody odhadáno. Čásť vsi patřila potom Perchtě, dceři po Sezemovi z Kostomlat, a ta jí prodala s 18 lány a podacím klášteru sv. Jiří na předměstí Hradeckém. Ve 14. a 15. věku drželi ves společně dotčený klášter a páni z Častolovic, podávajíce faráře zdejší buď společně aneb střídavě, avšak připomíná se též vedlé nich r. 1390 vladyka Licek z Kratonoh.

Roku 1447 učiněny v Kratonozích veliké škody od posádky Velišské. Od druhé polovice téhož století byly Kratonohy v držení Dobřenských, zejména r. 1467 Jiříka a Adama z Dobřenic. Téhož rodu snad byl Vácslav z Kratonoh, který se r. 1495 připomíná. Asi v ty doby žil Jan starší z Dobřenic, pán na Kratonozích, po němž zůstali dva synové, Vilém a Zdislav. Onen držel Dobřenice i Kratonohy, ale oboje prodal r. 1538. Kratonohy s částí Obědovic koupil od něho Zdislav, bedlivý koňař a hospodář. Ze synů Zdislavových ujal Kratonohy mladší syn Mikuláš, splativ staršího Jana. Ke koupení Kratonoh svedl jej Jan starší Zilvár z Pilinkova, přijev r. 1552 do Kratonoh a mezi rozmluvou přiříkaje, že mu 500 kop k té koupi půjčiti chce, ale pak slova svého nezdržel. Mikulášův syn Vácslav zemřel r. 1608, odkázav Kratonohy synům svým Mikuláši Zdislavovi, Janovi, Vácslavovi a Jaroslavovi, ale ti byli ještě r. 1612 pod poručenstvím mateře své. Dotčení synové prodali r. 1623 tvrz a ves Kratonohy s příslušenstvím Alžbětě ze Vchynic rozené Krajířce a na Chlumci.

Až do r. 1644 drženy Kratonohy k panství Chlumeckému, ale poněvadž nemohli Vchynští dluhův svých zaplatiti, postoupeny Jobstovi z Bryslu. V držení po něm následovali syn František Vácslav (r. 1658 † 1683) a tohoto syn František Šťastný, jímž tuším rod tento vymřel. Narodila se mu sice z manželky Barbory Michnové z Vacinova po smrti jeho († r. 1692) dceruška Barbora, ale že v roce zemřela, spadly Kratonohy na mateř její. Tato provdala se po druhé za nějakého pana z Memingen, ale nemohouc statku udržeti, prodala Kratonohy a Obědovice (r. 1701) bratru svému Janu Vácslavu Michnovi z Vacinova. Od tohoto pána postaven jest kostel v Kratonozích a bezpochyby ozdoben v tom způsobu, jak se posud nachází. Roku 1721 přikoupeny Kratonohy k panství Chlumeckému.“

Ve výše zmíněné době již zdejší tvrz neexistovala, neboť již v 17. století není o ní zmínka, a to ani v listinách, natož v soupise majetku. Na jejím místě však byl po roce 1721, kdy získal Kratonohy František Ferdinand Kinský ze Vchynic a Tetova a obnovil v nich faru (zakoupil je 18. prosince 1716), vybudován zámek, který měl být vystavěn Janem Blažejem Santinim-Aichelem nebo některým z jeho žáků či následovníků. Rovněž je možné, že stavbu zahájil přímo on, ale protože 7. prosince 1723 zemřel, byl zámek dokončen někým jiným. Nedá se také vyloučit, že zámek byl vybudován až po roce 1724, kdy byl zapálen zdejší vrchnostenský dvůr pohůnkem Janem Fialou. Ten se přiznal k tomu, že ho zapálil kvůli tomu, že v životě neviděl oheň a chtěl vidět, jak se vše rozhoří. Kvůli jeho zaostalosti na duchu si odseděl v žaláři půl roku a poté byl propuštěn vrchností na svobodu. Roku 1751 uhodilo do přilehlého dvora a ten opět vyhořel i se stodolami. Zámku se tehdy nejspíše nic nestalo, protože se o tom nečiní žádná zmínka.

Od svého počátku však byl zámek vždy ve stínu chlumecké rezidence Karlova Koruna, jíž Kinští milovali mnohem více než kratonožský zámek. Sloužil zejména jako kanceláře správce statku a byty úředníků. Kvůli svému zevnějšku byl též přehlížen odbornou veřejností, např. Antonín Cechner ve své knize „Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. XIX. Politický okres Královéhradecký“ z roku 1904 se o něm vůbec nezmiňuje. Naopak PhDr. Emanuel Poche, DrSc. se v publikaci „Umělecké památky Čech T/Ž. Svazek čtvrtý“ z roku 1982 věnuje zámku mnohem více: „Protáhlá ves, na záp. konci uprostřed hřbitova kostel. Ve vých. části ZÁMEK — pův. tvrz, připom. r. 1318 (?), dnes barok., dvoukřídlá jednopatrová budova, průčelí členěno jen pravoúhlými okny s vyloženými čabrakami, nádvorní strana má v přízemí zazděné arkády, v patře lizénové rámce. V přízemí klenby, patro plochostropé. - Do hospodář, dvora při zámku vede mohutná barok. brána - asi dle návrhu J. Santiniho po r. 1720, s půlkruh. uzavřeným portálem, po jehož stranách dva pilastry zdobené pilíře nesou mohutný segment, zalamovaný štít, v jehož středu v kartuši erb Kinských.“

Mnohem hezčí než sám zámek bylo jeho okolí, v němž vznikl úpravný park ve francouzském stylu. To vše bylo částečně poničeno 24. března 1775, kdy sem vtrhli selští vzbouřenci, kteří však na zámku nikoho nezastihli (někteří šli jak po panstvu, tak po jeho úřednících, zejm. tyranském správci Matyáši Graulichovi, jiní hledali "ukrytý" patent o zrušení roboty císaře Josefa II.), neboť osazenstvo vzalo do zaječích i se vším vzácným a zejména s vrchnostenskou pokladnou před jejich příchodem. Když zde skutečně nebylo nalezeno nic, co by mělo nějakou hodnotu, rozzuřili se sedláci a rozbili všechna okna, vypáčili a vyrazili všechny dveře a vše poté spálili na několika ohních. Více o tom přináší zejména román Josefa Svátka „Sedláci u Chlumce“ nebo kniha Františka Josefa Čečetky „Z české kroniky. Tři historické povídky“.

11. července 1835 byl zdejší velkostatek odhadnut na 189 723 zl. a 40 kr. V roce 1873 se přestal pálit líh v pálence čp. 69 a roku 1884 zašel i zdejší pivovar. V letech 1880- 1890 zde bývala za nájemců Morice a Semina Steina židovská modlitebna. Kratonožský velkostatek zůstal při chlumeckém panství až do roku 1924, kdy se při pozemkové reformě stalo jeho vlastníkem Družstvo rolnického cukrovaru v Syrovátce. V letech 1924-1936 zde hospodařil nájemce Václav Myšička z Čáslavi a později majitel statku v Dobřenicích a generální ředitel Škodových závodů v Plzni JUDr. Karel Löwenstein (též psán jako Loevenstein), který zemřel 2. února 1938. Jeho majetek si poté rozdělily dcery: Karla, provdaná Katschnerová (1923-2018) a Pavla, provdaná Petersová (1912-1965). V březnu 1945 se usídlilo ve dvoře ve chlévech 100 ruských zajatců a technická rota, složená zejména z Vlasovců. Ta tu zůstala až do květnové revoluce, přičemž důstojníci přímo na zámku. Na podzim 1948 byl velkostatek v rozloze 134 ha rozparcelován drobným zemědělcům. Následně byly budovy velkostatky převzaty Čs. státními statky. V roce 1951 přešel kratonožský statek do správy místního JZD, které v areálu hospodařilo až do roku 1990.

Sám zámek byl využíván k různým účelům: jako kancelář MNV, místní lidová knihovna, skladiště, byty, obvodní oddělení Veřejné bezpečnosti, poštovní úřad, zdravotní středisko, kadeřnictví a mandl prádla. V 60. letech 20. století prošel objekt etapovitou generální rekonstrukcí. Po sloučení JZD Kratonohy, Roudnice a Boharyně zde byly kanceláře tohoto sloučeného družstva. V roce 1992 požádala o vydání zámku v rámci restituce dcera původního majitele Karla Katschnerová, jíž byl předán k 28. únoru 1994. V květnu 1999 ho přestala užívat Zemědělská společnost a roku 2008 byl zámek prodán firmě JOVAC s. r. o., z níž se v roce 2016 stala firma MILEF s. r. o. Roku 2013 byl zamýšlen prodej nemovitosti, ale o rok později byla zahájena jeho rekonstrukce a přestavba na domov pro seniory Libuše, který zahájil provoz 19. června 2016. Více o něm zde: http://www.krasnyvek.cz.

Na závěr je třeba se zmínit o monumentální barokní bráně s erbem Kinských, která byla postavena nejspíše zároveň se zámkem a ostatními budovami hospodářského dvora, jenž byl původně úplně uzavřen, což dokazuje jak I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c112), tak indikační skica stabilního katastru z roku 1841 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BYD193018410). Od 22. ledna 1964 je památkově chráněna. Největších oprav se brána dočkala v roce 1973 a v letech 2014-2015 (viz https://pamatkovykatalog.cz/brana-vjezdova-vrchnostenskeho-dvora-2148517).