Zámek ve Smidarech

Stejně jako jinde po okolí, i zde stála původně pouhá tvrz, která zaujímala celé prostranství mezi Podhradním mlýnem, dvorem, farou a Cidlinou. Čístečně byla vybudovaná z kamene a částečně ze dřeva a její ochranu tvořily valy a příkopy, jež mohly být rychle naplněny vodou z Cidliny. Její existence je doložena na přelomu 13. a 14. století, kdy náležela nejprve pražské kapitule a posléze kapitulnímu děkanovi, který ji daroval své neteři Elišce, jež byla manželkou Beneše z Vartenberka. Ta ji držela i v době, kdy přejal otcovské statky Ješek z Vartenberka. V letech 1360-1381 držel Smidary Henslin z Turgova, v roce 1388 Markvart z Vartenberka a z Kosti a roku 1413 Jan Ohnišťko (z Ohnišťan). Ten však držel s katolickými pány, a tak Jan Žižka z Trocnova Smidary v roce 1424 vypálil. Roku 1427 byly Smidary zapsány Kunšovi z Křičova a Slavoji Boharynce z Chotělic. V roce 1456 si vyprosil odúmrť po Ohnišťkovi Sezema z Doupova a roku 1463 držel Smidary Boček (též zapisován jako Bořek).

Krátce nato se dostaly Smidary k bydžovskému panství. Zprvu náležely bratrům Petru a Haškovi Zvířetickým z Vartenberka, posléze jen tomu druhému, jenž v roce 1496 věnoval část smidarského zboží své manželce Markétě z Chlumu a z Košumberka, která zemřela 6. prosince 1543. Haškův syn Zdislav převzal smidarské zboží 8. března 1544, ale později ho prodal své ženě Markétě z Mirovic. Po její smrti roku 1555 ho zdědil, ale již o 3 roky později prodal Sabině Zilvárové z Vřesovic a na Vlčicích. Ta smidarské zboží v roce 1578 odevzdala dskami zemskými svému muži Kryštofovi, který byl neoficiálně jeho spoludržitelem již dávno předtím. Ještě předtím však požádala císaře Ferdinanda, aby povýšil Smidary na městečko a udělil mu 2 výroční trhy a znak. Stalo se tak roku 1562. Po smrti Kryštofa († 1579) a Sabiny se dostaly Smidary do rukou jejich dcer a v roce 1581 obdržela Smidary Kateřina Loková z Pilinkova, která na tvrzi skutečně bydlela. Zemřela roku 1604 a ve svém posledním pořízení odkázala Smidary své sestře Beatrix Lobkovské ze Silbersteina. Ta zemřela v roce 1610 a její majetek zdědil strýc Jan Zilvár z Pilinkova a na Žirci, jenž o něj přišel díky své účasti na českém stavovském povstání. Zabavené statky byly prodány roku 1622 Marii Majdaléně Trčkové z Lobkovic a od ní je v roce 1629 koupil Albrecht z Valdštejna, po jehož smrti připadly roku 1635 Janu Gordonovi. Když Jan Gordon v roce 1650 zemřel, připadly Smidary jeho sestrám Juditě Nörn, Anně Vic a Markétě Vic a jejich dětem. Jejich poručníci je 7. listopadu 1651 prodali Rudolfu hraběti z Colloreda, v jehož rodě Smidary zůstaly, vyjma let 1810-1813 (Karel hrabě z Rey), až do 1. srpna 1834, kdy je koupil Martin Waagner, pán na Žirči, Jirné a Debrném a v roce 1895 Hanuš (Jan) Čížek, šlechtic ze Smidaichu, velkoprůmyslník ve Vídni.

Dosavadní tvrz, jež za purkmistra Josefa Havelky obdržela při očíslování domů čp. 5, přestavěl již zmíněný Karel hrabě z Rey na zděný zámek. Tehdy bylo totiž přízemí tvrze z kamene a 1. patro ze dřeva a bydleli zde vrchnostenští úředníci. Nový vlastník strhnul dřevěné patro a nahradil ho novým, tentokrát z cihel. 17. dubna 1825 však zámek lehl popelem, ale hned poté ho dali znovu obnovit hraběnka Rozina Colloredová, roz. Hartmannová z Klarsteinu, a její bratr Prokop Jan Hartmann z Klarsteina, plnomocník správy smidarského panství. Hraběnce se však absolutně nelíbil, neboť byla názoru, že stavební náklad byl tak vysoký a výsledek nic moc. Místo zámku spíše větší, pozdně empírový dům, bez jakýchkoliv uměleckých ozdob, s hladkými omítkami a valbovou střechou, pod nímž se nalézaly původní valeně klenuté sklepy z původní tvrze.

Roku 1924 došlo k parcelaci velkostatku, v jejímž rámci byl zámek čp. 5 přidělen školní obci a zřízena z něj měšťanská škola. Žádost o příděl zámku podle usnesení obecního zastupitelstva podala obec 13. března 1924 a k jeho předání státem došlo 9. dubna 1925. Následně byly zhotoveny plány adaptace objektu. Ty zhotovil stavitel František Zejdl a po schválení vládním radou J. Velímským z Poděbrad a přípisem okresní školní rady ze 4. března 1926 byla zadána stavba Františku Zejdlovi za 140 297,80 Kč. Adaptace byla zakončena na podzim téhož roku, škola sem byla přestěhována 1. února 1927 a kolaudace byla provedena 15. února 1927. V roce 1928 obecní zastupitelstvo vyzvalo místní školní radu, aby přebytečné místnosti v zámku (ředitelnu, skladiště a zasedací síň) pronajala a získala tak z objektu nějaký výnos. Od té doby byla budova používána ke školním účelům.

Po výstavbě nové školy, slavnostně otevřené 1. září 1963, sloužil zámek nějakou dobu ještě mateřské škole, ale jinak zde sídlil Český svaz chovatelů drobného hospodářského zvířectva, který se později pustil do postupných úprav nemovitosti. O 10 let později si svazáci vybudovali v bývalých školních dílnách svoji klubovnu. Roku 1977 bylo o zámku zapsáno do obecní kroniky toto: „Vážné starosti národnímu výboru i občanům působí budova zámku, která je v žalostném stavu a bude ještě do té doby, než bude definitivně rozhodnuto o účelu, kterému by mohla sloužit. Zatím někdejší byt ředitele školy obývá rodina Kotkova, z bývalé konírny vybudovali si svazáci klubovnu. Učebny bývalé měšťanky slouží jako NZ sklady učebnic ONV v Hradci Králové. Střecha je na mnoha místech poškozená, okapy prorezivělé, omítka opadaná. Nějaký čas byly místnosti v přízemí používány jako pionýrské klubovny. Ztrouchnivělé podlahy, vlhkost do výše 1,5 m, potíže s vytápěním a špatný stav střešních říms, fasády a okapů nakonec i tuto možnost využití zcela vyloučil.“ V roce 1979 vznikl požár v zámku, kde se vznítil textilní odpad před klubovnou SSM. Roku 1987 získala budova novou střechu z hliníkového plechu a okapy. Zároveň byly vyměněny dveře v 1. poschodí a chodba i kulturní místnost vymalovány. Další změny vyvrcholily v roce 1990, kdy byly provedeny další velmi necitelné přestavby, neboť byl vybourán nový boční vchod a rozbořeny zbytky přiléhajícího pivovaru. Dnes je chátrající budova v majetku Svazu chovatelů domácího zvířectva, který zde každoročně pořádá různé akce – výstavy, plesy apod.