Do Rajnochovic podruhé ( 2006)
Uběhl týden. Tak jako posledně se i dnes stavujeme na polévku v nádražním bufetu. Přichází tam docela šikovný kluk s otylou kamarádkou - ona na první pohled ducha trochu mdlého - oba si berou polévku a ubrousky ke stolu. Mladík se vrací k pultu pro příbor - " Ale já jsem vám jej dala," brání se prodavačka a jeho kamarádka na něj volá : " Pocem, tady sú !". Vytahuje lžíce zpoza ubrousků a pak na celý bufet dodává : " Já su sice debil, ale negdy ně to pálí, že ?!?"
Z autobusu vystupujeme tentokrát u staré hospody na Trojáku. Za ní vzniká další rekreační a pohostinský objekt. O kousínek dál míjíme usedlost, kde se mezi hejny slepic, kačen a dvěma psy pohybují dva velcí černí krocani. Jdou směrem k nám dopředu, pak na jakýsi skrytý povel oba přesně otočka vlevo, vypuštění "páry", absolutně přesná otočka vpravo a..." Hudryhudryhudry !!!" My dva s Janou už to nemůžeme smíchy vydržet a já se válím po zemi ... Tedy tak dokonalý soulad pohybů člověk vidí jen u akvabel nebo v baletu - ( vidět to pan Harapes, tak tahle podařená dvojka dostává okamžitě angažmá do " Nároďáku" !!!)
V překrásném, téměř letním dnu, procházíme loukami plnými rozkvetlých pampelišek a kocháme se pěknými výhledy na Čerňavu a Sochovou a na Vsetínské vrchy. Hřebenovka a zelená značka nás dále vede na vyhlídkový vrch Marušku ( 664 m) a na Bludný ( 659 m), kde míjíme nádherný osamělý fotogenický strom. Kolem pasekářských usedlostí vcházíme do lesa. Následují Končiny, což je nádherná a asi 1 km dlouhá louka mezi lesy a je tu odpočívadlo. Směrem od Valmezu nás míjí dlouhá karavana turistů rozličného věku, sem tam mají někteří i psa. Lesem konáme výstup na Čečetkov ( 686 m). Ze sedla pod ním máme výhled směrem na Vsetínsko a na obec Kateřinice, na druhé straně pak vidíme v údolí horní část rekreační části Rajnochovic, jejíž chalupy a chaty zabíhají až nedaleko pod hřeben.
Opouštíme značku a jen podle mapy pokračujeme po vrstevnici lesem na Bílovou. Je to veliká louka s několika samotami a taky přírodní rezervace - nachází se zde chráněné vřesoviště. ( Bohužel - louka je natolik nenápadná, že například ta slavná skotská vřesoviště, známá z mnoha filmů - tak ta tedy nepřipomíná ani omylem !)
Dolů lesem k potoku a podle mapy se trefuju přesně na místo, kde jsme chtěli vyjít, akorát je tu namístko mostku lesní závora - aha, " mistr navigace" si nějak popletl ikonky...
Lesní cesta nás vyvádí vpravo do sedla a pak lesem po pohodlné cestě kolem skaliska Čertův kámen, jehož výška dosahuje pouhých 4 m, na okraj velikých luk nad Rajnochovicemi. K mému zklamání jsou louky a Pastviny částečně oploceny, takže cesta k " sopkám" - ( místní kuželovité vrchy) - se dnes nekoná ! I tak je odsud ale moc hezký výhled na čarokrásnou krajinu a části obce.
Rajnochovice patří mezi nejmladší obce Hostýnských vrchů - roku 1720 dovolil olomoucký arcibiskup, aby se tu, v hlubokém a předlouhém údolí usadil bača Mikuláš Rajnoch se svými 6 syny. Tak vznikla jedna z nejroztahanějších dědin v celých vrších. Po téměř 100 letech se tu ve velkém rozjíždí výroba hrnčířského zboží ( tzv.rajnochovická keramika) a tou je zásobováno celé blízké i vzdálenější okolí. Od místní pily je pak na nádraží do Osíčka vedena tzv," štreka", což je lidový název pro místní lesní železnici. Ona vedla i do údolí Rozsošného po úbočích Kelčského Javorníku a zajímavostí bylo, že se po ní o nedělích vozila " honorace" na pikniky v otevřeném voze. V Rozsošném se pálilo dřevěné uhlo a vysoko,převysoko v údolí - při silničce na Tesák - vznikla dřevěná přehrada - tzv.klauza. Ta sloužila ke splavování vytěženého dříví. Dnes už vybetonovaná hráz s malou vodní plochou se zachovala do dnešních časů. Nad ní se z jedné strany nachází PP Prales na Černavě a z druhé strany hned u silničky a odpočívadla upravený pramen Fons Theodori, jehož mocnost nám navodí představu krasové vyvěračky - překrásné místo... Dnešní Rajnochovice se rozprostírají v údolích Rozsošném při Rozsošném potoce a pak při říčce Juhyni v údolí Košovy - ( a několika dalších odděleny od obce ) - jsou po okolních kopcích rozházeny shluky samot a pasekářských usedlostí. Nachází se tu množství chat, chalup, restauračních a ubytovacích zařízení a tato obec se svým nádherným okolím spolu s Rusavou patří k tomu nejhezčímu, co může návštěvník v Hostýnských vrších spatřit...
My s Janou měníme plán cesty a namísto k vlaku zamíříme dolů Do Rajnochovic. Procházíme Polomskem, vysoko ve stráni vpravo se nachází přírodní rezervace Skalka - Polomsko, kde je v okolí plochých balvanů a shluků křovin chráněna vzácná flora. Procházíme okolo barokního kostela z 18.století, je moc hezký a má impozantní schodiště. Bodejť by nee - vždyť nedaleká rozsáhlá fara bývala letním sídlem olomouckých arcibiskupů a tak to tu muselo trochu " vypadat" !!
V restauraci v centru si dáváme velice dobrý oběd : " řízek tetky Fojtky" a po pořádném vydechnutí jdeme zjišťovat nějaký autobusový spoj. Máme smůlu - nic nám odtud nejede a tak se musíme vrátit údolím Rosošného k busu na Tesák ! A tak v hrozném dusnu napřed kolem té farmy s koňmi a pak hrozná capačka po asfaltce až do závěru údolí, kde už aspoň ve stínu lesa a pak výstup k Theodorovu prameni a přehrádce. Po kratičkém odpočinku - čas kvapí - šílené stoupání serpentinami do sedla pod Čerňavou a přitom už závodíme s rychle se blížící bouřkou a lijákem. Vyhráli jsme - bus nám jede za 8 minut a než do něj nastoupíme, tak " schytáváme" jen první tři kapky lijáku !! Zato při průjezdu Držkovou nás chytá průtrž, než ale dojedeme ke Zlínu, tak už je zase hezky...
Přidat do oblibených uživatelů
Rajnochovice
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Do Rajnochovic podruhé ( 2006)
