Dobřenické panstvo již od prvopočátků dbalo na to, aby se na jeho panství dostatečně rozvíjelo rybníkářství. První rybníky se tu nejspíše nacházely již ve 14. nebo 15. století, kdy ještě zdejší krajina náležela opatovickému benediktinskému klášteru, který byl známý svým vyspělým rybničním hospodářstvím, ale svého vrcholu dosáhly o 3 století později. Roku 1755 bylo na dobřenickém panství 13 rybníků. Jejich úplný popis byl zapsán do zdejší kroniky:
„V 18. století v r. 1755 byl vzhled Dobřenic značně jiný než nyní. Z 13 rybníků rozkládaly se největší na straně západní: Starosta (ve výměře 77 strychů), Starý (24 str.), Matoušek (13 str.). Les „Dubinka“ (později zvaná „Lipiny“) sahal až k hrázi rybníka Starosty. Od těchto rybníků táhla se rozsáhlá „obec“ k Lipinám, kolem rybníka Stránského a velkým obloukem mezi lesy „na Dorotách“ a „na stráni až ke Kuklínkám.
Na „Posvátníku byl les zádušní ve výměře 3 strychů. U rybníka Lábského (2 str.) byla louka a pole. V lesním údolí na právé straně „bohdanecké cesty“ byl rybník Nový. K dobřenskému panství patřily též dva lesíky „na předních bořích“ a „na zadních bořích.“ Před válkou proměněny v pole, kde se nyní říká „v borovině.“
Dominikální půdy bylo tenkrát 1.308 strychů a to polí 665 str., luk a zahrad 132 str., lesů 511 str. Rybníky měly rozlohy 125 str., farské a zádušní pozemky 76 strychů. Ve farní fassí za faráře Vojt. Zelinky (1811-39) uvádějí farní pozemky: Pole za kapličkou, u Posvátníka, za humny, k Březinám, u lesa vedle Šťastnýho nyní Větrovskýho, pod Starostou podle Jana Řeháka, farní louka s obou stran struhy pod Starostou.“
Roku 1713 se vyskytují v zápisech tyto rybníky: Starý, Stránský, Labský, Matoušek, Starosta a Hlubuček. Ty totiž sloužily jako násadní pro 120 kop ryb nebo výtažní pro 126 kop ryb. Jejich rozmístění krásně ukazuje mapa I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz
http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c112), ale sám Hlubůček zde nenalezneme, protože nejspíše nejdříve zanikl a až později došlo k jeho obnově, i když v menší podobě. Na přelomu 18. a 19. století počet dobřenických rybníků klesl, protože v roce 1833 jich bylo již jen 10. Sám Hlubůček začínal mít postupně prim, protože se stal přímou součástí zámeckého parku. Otázkou však je, kde získal svůj název. Teorií a pověstí je o tom mnoho, dokonce se hovoří o tom, že mohl vzniknout v místech, kde bývaly pozemky jakéhosi hospodáře Hlubůčka, případně, že jeho zakladatelem a prvním správcem byl člověk téhož příjmení, což se nedá vyloučit, neboť toto příjmení se po celém okolí vždy vyskytovalo. Příkladem budiž před 1. světovou válkou známý malíř pokojů Jan Hlubůček z nedaleké Michnovky, resp. z Prav.
Ve výše jmenovaném období patřil mezi významné rybníky rovněž Starosta, který dal příjmení jednomu zdejšímu nalezenci. V obecní kronice se o této události píše toto: „30. září 1836 odpoledne kolem 4. hod. nalezl pasák krav odložené dítko asi 7 dní staré v poltrubě v hrázi rybníka Starosty. Ubohý nevinný červíček, kterého barbarská matka tam odložila, prozradil se více vrněním nežli pláčem. Lidskou pečlivostí tehdejšího správce a pachtýře panství bylo dítě od Anny Holé, manželky Matěje Holého, vrchního mlatce, očištěno, do peřinek zavinuto a doneseno do kostela k podmínečnému sv. křtu. Dojemný byl pohled na dítě, které v obličeji celé pravděpodobně od much poštípané nemohlo oči otevříti. Sotva byl sv. křest ukončen, pozorovali přítomní se slzami v očích, jak milé dítko, jako by nám děkovalo, krásná očka otevřelo a na nás se usmálo. Svědkem toho je místní farář Vojtěch Zelinka, Klemens Picka, kostelník a Kateřina vdova po Dominiku Slaninovi, hospodyně na faře. Při křtu dáno dítku jméno Klemens a jako příjmení v dohodě s panem farářem a správcem „Starosta.“ Jak vypadaly rybníky v Dobřenicích v 19. století, tak o tom nám zanechaly záznamy mapy II. vojenského mapování z let 1836-1852 (viz
http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=2vm&map_region=ce&map_list=O_7_VIII) a III. vojenského mapování z let 1877-1880 (viz
http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=3vm&map_region=25&map_list=3955_2), kdy již dobřenickým vodním plochám dominoval právě Hlubůček.
Jak již bylo zmíněno, nedaleko Starosty, z něhož se dochovala pouze hráz (pozdější panské pole „Ve starosti“ nebo „U dubu“, kde se měl zjevovat vodník v podobě bílého koně a též Bílá paní), se nacházely na západ od obce ještě rybníky Matoušek, Starý a pod lesem Stránský. Stará cesta k nim dala pojmenování části Dobřenic – Žabská ulice. Podle indikační skici stabilního katastru z roku 1841 od geometra 2. třídy Aloise Nothafta von Prokops (viz
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BYD098018410) byl počet dobřenických rybníků stejný a chovaly se v nich kapři a štiky. Jejich rozloha o 4 roky později činila 7 hektarů, 18 arů a 25 m2. Ve 2. polovině 19. století však většina z nich zanikla. Po jejich vysušení byla jejich plocha využita jako pole, pastviny, lesy a na území některých z nich vznikla později rovněž nová výstavba. Sám Hlubůček získal ve 2. polovině 19. století novou hráz s novým stromořadím, což prokazuje např. reambulace stabilního katastru z roku 1875 (viz
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_1226_4). V roce 1930 se nacházela v obci dokonce již jen trojice rybníků, a to 2 v zámeckém parku, z nichž větší byl nazýván jako Hlubůček, u jehož výtoku se ještě počátkem 40. let 19. století nacházel funkční mlýn čp. 88 o 1 složení (jeho existence je např. doložena zakreslením v mapě kultur stabilního katastru z let 1837-1844 a vyhláškou o jeho 3. dražbě 13. února 1865, zbourán byl těsně po 2. světové válce, jako jeho náhrada byl v roce 1892 zřízen v sýpce velkostatku nový mlýn s pekárnou, který fungoval až do konce 1. světové války), a malý rybník na zahradě u čp. 66, kam tekla voda z památné studánky Stříbrnice. Větší rybník v lese pod Weinrichovým letohrádkem – Klechtávecký – se již nachází v katastru Rohoznice. Ten však ve svém umístění a rozloze přečkal do dnešní doby. K tomu musíme ještě vzpomenout, že před školou bývala velká louže s až hnijící vodou, jež byla zvána Motáčem. Své pojmenování prý obdržela podle toho, že se z jejího zápachu lidem motala hlava. Kvůli vzhledu místa byla zasypána v roce 1896. Další nádrže na vodu, většinou kvůli hašení, se nacházely na Kuklínkách a v lese „U otýpek“. Některé rybníčky vznikly též jako písníky. Kromě dvojice písníků u zdejší cihelny bývaly obecní písníky u Jehličkových a na Kuklínkách.
Památkou na dřívější rybníkářství je tak dodnes pouze rybník Hlubůček v zámeckém parku, který byl v letech 1868-1870 upraven Eduardem Petzoldem. Od počátku 20. století se však rybník zmenšoval. Ne kvůli lidské činnosti, ale tím, že byl zanášen bahnem. Za protektorátního období pak byl spolu se zámkem a dalšími majetky pod německou nucenou správou, která se mnoho o rybník nezajímala. V letech 1945-1948 patřil opět rodině Loevensteinových, která ho získala již v roce 1928, kdy dobřenický velkostatek zakoupil předseda správní rady Škodových závodů v Plzni JUDr. Karel Loevenstein. Po roce 1948 došlo ke znárodnění všeho majetku, a to včetně rybníka. Od té doby tu pak hospodařil státní statek. Počátkem 60. let 20. století byl rybník částečně odbahněn, takže se navrátil do své původní velikosti a dosavadní hloubka kolem několika desítek centimetrů vzrostla až na 2 m. Bahno tehdy nebylo odvezeno, ale bylo použito při zvýšení terénu trojice ostrůvků uprostřed této vodní plochy, které původně sloužily jako skalnatá alpina v romantickém duchu (dochovaly se pouze 2 ostrůvky; Pavel Křížek s Milošem Řezníkem ve svém díle „Hrady, zámky a tvrze na Královéhradecku. Historický průvodce“ z roku 1992 však tvrdí, že jako alpinum sloužil pouze 1 ostrůvek). Rozdíl mezi plochou starého a odbahněného rybníka je krásně vidět při srovnání vojenské topografické mapy z roku 1956 (mapováno mjr. O. Franců o rok dříve, viz
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_3__M-33-68-C-b) s vojenskou topografickou mapou z roku 1966 (mapováno K. Marešem v roce 1963, viz
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_2__M-33-68-C-b-1), případně leteckých měřicích snímků z téže doby.
A v tomto stavu ho de facto známe i dnes, protože koncem 90. let 20. století byl opět vyhlouben a zrekonstruován. Na východ od něj je navíc situována ještě trojice malých rybníčků, jež se nacházejí v téměř stejné poloze a rozloze jako jejich předchůdci, jež tvořily komponovaný a vzájemně propojený systém. V současnosti činí jeho výměra 12 823 m2 a jeho majitelem je od roku 2018 Rodrigo Katschner, syn Karly Katschnerové, roz. Loevensteinové, jíž byl dobřenické majetky vydány díky restitučnímu zákonu roku 1993. Více o zámku v Dobřenicích a jeho majitelích se lze dozvědět zde:
https://www.zamekdobrenice.cz.