Větrný mlýn v Praskačce

Tento dřevěný větrný mlýn byl postaven v roce 1769 ve Stěžerách tamním panstvem (tento letopočet byl vyřezán uvnitř na hřídeli) a roku 1787 ho koupili mniši nám již neznámého řádu (soudí se, že mohlo jít o kuklenské minority), kteří ho převezli a postavili v Praskačce, kde chtěli koupit pole a založit si tu svůj dvůr. Nepodařilo se jim skoupit dostatek pozemků, čímž z tohoto plánu sešlo a mlýn byl prodán zdejším rolníkům.

Musíme však zmínit to, že rok výstavby mlýna je nejistý, protože v rozporu s ním je zápis o vizitaci povětrného mlynáře Matěje Vinikláře v roce 1718, v němž komise hovoří o mlynáři, jenž nebyl v mlynářském cechu, mlel na mlýnu povětrném, vrchnosti za to platil 15 zlatých roční činže, neměl stárka, mládka, ani žádné pozemky a ročně vydělával 30 zlatých. Je tedy možné, že před přivezením mlýna ze Stěžer tu stával jiný povětrník.

Tehdy měl 4 lopatky a větrem poháněl šrotovník, krupník a za den zpracoval až 50 hl. obilí a několik pytlů krup. V následujících letech přecházel prodejem z jednoho na druhého, přičemž prvním mlynářem byl Brauner a později Jan Dolanský z čp. 53. Poprvé je jeho existence zanesena v mapách v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c112).

V roce 1803 byla zmíněna jeho opětovná výstavba. Nevíme, zda kvůli jeho sešlosti nebo požáru. V indikační skice stabilního katastru z roku 1840 je označen německým názvem Windmühle (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA359018400), stejně tak v jeho reambulaci z roku 1874 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_5759_2).

Roku 1866 vlastnil povětrník mlynář Feldman, jemuž se stala zvláštní příhoda. Jeden z rolníků mu přivezl pytel obilí k semletí. Když obilí „zasypal“, zjistil, že se mezi obilím nachází stříbrné mince. Mlýn okamžitě zastavil a všechny mince ručně z obilí vybral. Nedlouho poté mlýn prodal a odešel pryč. Nejspíše se rozhodl užívat nalezeného pokladu, aniž by ho odevzdal tomu, kdo přivezl do mlýna ono obilí.

Po Feldmanovi zakoupil mlýn Josef Hroch z Třebechovic pod Orebem za 150 zlatých. V letech 1901-1902 byl mlýn opět na prodej, což dokazuje inzerát, který vyšel v „Národní politice“ 7. ledna 1902: „Mlýn větrný se prodá za levnou cenu. Stroje žitavák, náklonek, holendr, okružní pila, plech 90 cent. i obilí se mlátí. Mletí a řezání po celý rok dost. Prodá majitel v Praskačce, dráha a pošta v místě.“ K prodeji však nejspíše nedošlo, neboť zde mlynář Hroch nadále působil. Další změnou, pokud nepočítáme výše viditelné časté změny vlastníků a nájemců, bylo to, když mlynář Hroch připojil k dosavadním lopatkám další čtveřici.

Jeho nástupcem se stal v roce 1908 Karel Krejčí, který za mlýn zaplatil 1 500 K. Ten se snažil všemožně zchátralý a zubožený mlýn vylepšit a nasadil všechny své síly a finance, aby vše dal do pořádku, a to včetně nového strojového zařízení. Bohužel nedlouho poté přišla 1. světová válka a majitel mlýna byl jako velký národovec pod dohledem c. k. úřadů. Zprvu ho perzekvovaly jen výjimečně, když někomu semlel na černo nějakou tu mouku, aby místní lidé nezemřeli hlady. Později se však uchýlily k jeho úřednímu zapečetění. Přesto mlel obilí dál a jeho výmluvou bylo to, že když zaduje vítr a lopatky se rozjedou, nic je nezastaví, ani úřední pečeť. Úřady mu však daly nůž na krk a on neměl z čeho žít, takže se dal ke kolotočům a houpačkám, s nimiž jezdil 8 let. Navíc mu nepřála ani příroda, protože jednoho dne ulomil silný vítr všechna ramena a 75 cm silný hřídel se v hlavě zlomil. Nedlouho po válce byl mlýn opraven a obohacen o nové zařízení, a to Kašparova loupačka, francouzský kámen, stolice válců, výtahy a cylindry. Jako pohon byl využíván naftový motor, který se však roku 1925 rozbil a za poslední úspory nahrazen elektromotorem.

Mlýn Aloise Krejčího vyhořel v noci z 16. na 17. dubna 1926 i s přilehlým dřevěným domkem čp. 90 a nebyl již obnoven, na rozdíl od obytného stavení, což rovněž potvrzuje zmínka Venkova z 22. dubna téhož roku: „Větrný mlýn v Praskačce shořel. Ze soboty na neděli před 1. hod. v noci vyhořel v Praskačce starý větrný mlýn náležející p. Krejčímu. Současně vyhořel také menší domek, témuž náležející.“ Více o něm lze najít zde: http://www.povetrnik.cz/en/mills/detail/126-praskacka. Na závěr ještě dodejme to, že objekt mlýna lákal mladého Bohumila Kubištu, jenž ho ve svých raných kresbách mnohokrát zachytil. Není to žádný div, neboť navštěvoval obecnou školu v Praskačce a cestou do a z ní chodíval právě kolem zdejšího povětrníku, kde se navíc často stavoval a obdivoval se tomu, co zmůže síla větru.