Pravy

Tato lokalita na pomezí Pardubicka a Královéhradecka nedaleko dnešní dálnice D11 byla osídlena již v době kamenné a své jméno měla obdržet od toho, že zde žili spravedliví lidé. O tom hovoří rovněž prof. Antonín Profous ve svém díle „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny III. díl. M-Ř“:

„Pravy (lid. v Pravech, do Prav), ves mezi lesy 11 km sv. od Přelouče: 1414 Procopius de Praw, RT. II, 114; 1457 in munit. Prawiech, DD. 16/27; po r. 1494 ves Pravy .. v borku pod Pravkou (poloha), AČ. 17/432; 1511 Z. Škrha z Petrovic .. v Pravách, t. 19/8; 1521 a 1524 v Právách a v Kasalicích, t. 32/110 a 33/272; 1560 zámek Pardubicze .. vesnice .. Prawy, Kasalicze, DZ. 54 F 6; 1654 Prawy ves, BR. 14/40.

Jm. Pravy = ves Pravů, t. j. Pravova rodu (1401 Joh. Praw, canonicus Bolesl., L. Ord. 70) anebo ves lidí pravých ՙspravedlivých .. pravdivých՚.“

Na počátku této vsi stála zdejší tvrz, jež se nacházela na místě dnešního domu čp. 17. V roce 1402 na ní sídlil Přibík a později Prokop z Prav, který 23. prosince 1414 rozpustil spolek, jejž měl s Václavem z Čečevsi a ihned prodal témuž své platy, které měl v Radovesicích a Hubenicích. Po Prokopovi následovali: Martin a Jan z Prav (1451). Roku 1457 byly Pravy zapsány Janovi Střele z Výklek a Apolonovi z Křivan. Ještě v témže roce sáhl na Pravy dvorský soud jako odúmrť po Přibíkovi, Martinovi a Janovi. Následně král Ladislav udělil tvrz Pravy Vratislavovi z Mitrovic. Pře o tento statek mezi výprosníkem a dotčenými 2 držiteli jemu odpírajícími trvala až do roku 1459, kdy oba odpůrci zvítězili a bylo jim vráceno právo na Pravy. V roce 1500 držel Pravy Mikoláš Rohovlád z Bělé, který je kolem roku 1503 prodal Burianu Kanickému z Plotišť, jehož dcery Magdalena a Kateřina postoupily tvrz a vesnici Pravy a pustý dvůr se vsí Kasalice po roce 1521 Vojtěchovi z Perštejna, který nabytý majetek sloučil s pardubickým panstvím. Někdy poté pravská tvrz zanikla. Díky Pernštejnům tu vznikla řada rybníků - Pustý, Pravka, Vomlinka, Nový, Kamenec, Pekelec, Táborský, Na díťátku, Obecník, Návesník, Durázka. Všechny rybníky byly později proměněny v pole a louky a do dnešní doby se zachoval pouze návesní rybník. Roku 1776 tu žilo 168 obyvatel ve 20 staveních. V roce 1783 byli zdejší evangelíci mezi zakladateli domácí osady v Bukovce, která sdružovala 130 evangelických rodin z 23 obcí. Do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního byla ves součástí pardubického panství, jež bylo od roku 1560 v držení královské komory, přičemž Pravy spadaly pod bohdanečskou rychtu. V roce 1843 měla obec 27 domů a 188 obyvatel.

O 6 let později se Pravy staly samostatnou politickou obcí. 29. května 1881 vyhořela stodola Františka Baudiše. 9. března 1884 byl založen SDH, který ještě téhož roku obdržel novou stříkačku a další hasičské zařízení. 10. února 1888 byla zavedena na dobřenické poště tzv. rurální pošta, podle níž vycházel poštovní posel každodenně v 7.00 hod. ráno z Dobřenic a v Pravech roznášel poštu mezi 8.20 a 8.30 hod. Po obchůzce po přidělených obcích se pak vracel do Dobřenic v 16.45 hod. V letech 1888-1889 zasáhla obec epidemie záškrtu. Roku 1890 měla ves 34 domů a 230 obyvatel. 30. července 1896 zasáhla obec velká bouře s krupobitím. Kroupy o velikosti holubích vajec zničily veškerou úrodu. Jediné, co bylo zachráněno, bylo již sklizené žito. 1. července 1902 došlo k obdobné katastrofě. V roce 1910 byly zdejším Vodním družstvem zahájeny meliorační práce, na něž obdrželo státní subvenci (výnos c. k. ministertva orby ze 16. prosince 1909 čís. 40.851) a zemskou subvenci (vynesení zemského výboru království Českého z 9. února 1910 čís. 11.149). Obě byly ve stejné výši – 30 % na regulaci a 20 % na meliorace. Z front 1. světové války se nevrátilo několik místních mužů (František Horský, Čeněk Šlechta a František Váňa).

6. března 1921 došlo k ustavení Hospodářského strojního družstva pro rozvod a upotřebení elektrické síly v hospodářství a živnostech. 28. září 1921 byl v Pravech uspořádán pracovní sjezd okresních sdružení dorostu republikánské strany československého venkova z Nechanic, Pardubic a Přelouče. Roku 1921 byla do obce zavedena elektřina a v obci se objevila vzteklina. V letech 1923-1924 byl vybudován vodovod pro Pravy a Michnovku (místopředsedou společné vodárenské komise byl obecní starosta Jar. Váňa) a v roce 1927 dešťová kanalizace. Roku 1931 došlo k zavedení telefonu. V roce 1933 se uskutečnil v obci župní hasičský sjezd. 6. srpna 1946 zasáhla obec větrná smršť, jež způsobila řadu škod. Obec tehdy navštívil ministr průmyslu Bohuslav Laušman, který zajistil výpomoc armády, která stavebně zajišťovala obnovu vesnice. V roce 1952 bylo založeno JZD, jež bylo roku 1960 sloučeno s JZD v Kasalicích. V roce 1964 byla obec připojena ke Kasalicím, od nichž se Pravy odtrhly roku 1990. V roce 1965 byla zřízena autobusová čekárna. Roku 1972 bylo vybudováno výbojkové osvětlení. V letech 2004-2006 byla vybudována dálnice D11. V roce 2006 byla zřízena kanalizace a ČOV. 20. listopadu 2006 byl slavnostně otevřen nový areál dálničního oddělení PČR.

Ze zdejších pamětihodností stojí za zmínku: kamenný kříž z roku 1859, který byl opraven v letech 1903 (obnovený kříž byl posvěcen královéhradeckým katechetou P. Františkem Juklem 26. července 1903) a 2005; sousední kovová zvonička a vodárna z roku 1924. Ještě významnější je přírodní památka Michnovka-Pravy, jež byla vyhlášena 1. srpna 2014 a jedná se o 2 bezodtokové tůně s rozšířenou populací čolka velkého a dalších obojživelníků (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=14392). Výrazným místním činitelem býval rolník Jan Nálevka, který figuroval jako funkcionář řady místních i okolních spolků a jeho syn Josef náležel i mezi akcionáře v roce 1923 ustaveného družstevního cukrovaru v Syrovátce.