Rybník u zámku v Dolním Přímu

Vodních ploch se kolem tvrze a posléze i v okolí zámku, který vznikl na místě předem zmíněného objektu, vyskytovalo několik. Ještě v polovině 19. století byly celkem 4, 3 podél hlavní silnice na sever od zámku a 1 uprostřed panského dvora, což lze vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Antona Czernyho a geometra 4. třídy Karla Hartla. Právě rybník označený číslem 3 a se zakresleným ostrůvkem byl předchůdcem této současné vodní plochy.

Jeho existence je doložena již za Bořka Boharyňského z Hrádku, který zemřel v roce 1539. V době, kdy náležel Dolní Přím městu Hradci Králové, zpustla zdejší tvrz a nejspíše i tento rybník, protože když se královéhradecké měšťanstvo nestaralo o stav tvrze a panského dvora, sotva mělo zájem na nějaké tamní vodní ploše. Když byl Dolní Přím roku 1547 zkonfiskován královskou komorou, byl koupen Janem z Pernštejna a ten ho obratem ruky prodal Janu Holcovi z Nemošic a na Přímě. Jeden z těchto šlechticů stojí za obnovou rybníka, nejspíše až ten druhý, ale vyloučit se nedá ani pernštejnský zásah, neboť tento rod byl s rybničním hospodářstvím spojen skoro jako "pupeční šňůrou".

Při přestavbě tvrze na zámek byl zřízen rovněž park a v něm zůstala většina rybníků, jež se kolem nacházely. Nic se nezměnilo ani za Františka Riedla, kdy byl v letech 1842-1843 přestavěn i sám zámek, který získal mj. 2. poschodí. Stejně tak byl zachován během rušení zámeckého parku, kdy byly v letech 1882-1883 rozvezeny zachovalé náspy na jižní a západní straně a zůstaly tak jen příkopy na severní straně a u nich vodní plochy, u nichž se odhadovalo, že byly zřízeny za jezuitské nadvlády, ale ve skutečnosti jimi byly pouze upraveny, přičemž zdrojem vody pro ně byl silný pramen z nedaleké studánky.

Všichni vlastníci Dolního Příma si velmi vážily vody, a tak jich byla na jeho katastru velká řada. Zmiňme např. Nový rybník, Ohradu, Šilhána, Starý rybník, Návesník, Mlýnský rybník a Rankovec, z nichž se do dnešní doby zachovala pouze jména, jež se později stala pouhým pojmenováním určité lokality. Většina z nich zanikla již v 18. století, a tak v roce 1845 měla ves pouze 49 arů a 67 m2, z čehož činily rybníky bez rákosu 35 arů a 82 m2. Tato výměra tedy ukazuje plochu rybníků, která je zaznamenána právě ve stabilním katastru.

Rybník zůstal spolu se zámkem harrachovským vlastnictvím až do roku 1945, kdy se dostal díky dekretům prezidenta Edvarda Beneše do rukou státu. Během tohoto období se ukázalo, že je rovněž dobrým zdrojem vody pro případ požáru. Příkladem budiž požár slámy ve dvoře velkostatku v srpnu 1928. Po vzniku JZD sloužil právě jeho potřebám, i když následně se v něm začal projevovat nedostatek vody, což je v sušších obdobích viditelné i dnes.

V roce 1967 byla kvůli zdejší drůbežárně vyvrtána 45 m hluboká studně a zeminou z ní byl zavezen zbytek prostředního rybníka v parku a rybníčku "Na place", jenž se nacházel uprostřed areálu bývalého panského dvora a roku 1852 v něm byly objeveny zbraně z husitského období, což dokazuje mnohem starší původ rybníků kolem zámku, než by se jinak mohlo zdát. K jejich likvidaci došlo z toho důvodu, že nebyly k ničemu potřeba. Dotčený rybník však přečkal i toto nesnadné období, kdy mohl i on zmizet navždy z map.

Stále více byla léta, kdy voda v rybníce ubývala tak, že zůstával skoro prázdný, v roce 1986 došlo dokonce k odhalení kořenů stromů na ostrůvku. Příčinou byl jak malý přítok z mlékárenské studny, tak kvůli malému množství srážek. Zajímavé jen je, že tohoto nebylo využito k jeho odbahnění a opravě, ale úpravami bylo měněno pouze jeho okolí. Roku 1986 bylo u rybníka naopak vybudováno osvětlení pro přírodní kluziště. V roce 1994 byly rybáři vyčištěny břehy rybníka, aby byl nadále použitelný k vysazování plůdku a rybaření. Roku 2001 se objevily u rybníka o výměře 1 200 m2 lavičky. O 10 let později došlo firmou Jiří Neumann ml. k opravě stavidla, neboť z rybníka vytékala vyčištěná voda do odpadních vod a hrozilo tak poškození ČOV.

Na větší změny si musela tato vodní plocha počkat až na rok 2016, kdy bylo firmou Jiří Neumann s. r. o. ze Sobětuše provedeno její vyčištění (návrh byl přednesen již v roce 2014, mj. kvůli rozšíření řas a sinic v něm a následnému úhynu ryb předchozího roku, ale kvůli financím byl odložen) a v rámci těchto prací byl upraven též ostrůvek, na který byla umístěna dřevořezba vodníka od Karla Krafka z Probluze, čímž tento rybník získal symbolického "ochránce" a svým umístěním byla i ona ochráněna od vandalismu, velkého nešvaru posledních desetiletí. Kromě toho byly kamenným násypem zpevněny břehy a zřízeno nové stavidlo. Aby se po této opravě stala nádrž opětovně rybníkem, byla napuštěna vodou z veřejného vodovodu, protože vzhledem k malému přítoku by se dala označit skoro za nebeský rybník. Změně situace trochu napomohlo svedení srážkové vody ze zámku. Celkem tak tyto úpravy vyšly na 446 490 Kč. O rok později dosáhl rybník takové hladiny, že mohlo dojít k jeho opětovnému zarybnění, a to 100 amury a 700 kapry K2.