Zámek v Dolním Přímu

Na místě dnešního zámku byla původně vybudována valy obehnaná gotická tvrz, která roku 1378 náležela Pešíku Přínovi z Přína. V roce 1525 náleželo přímské zboží Bořku Boharyňskému z Hrádku na Přímě, který ho tehdy prodal Václavu Donátovi z Těchlovic a na Libčanech. Jako neporušená byla tvrz zmíněna ještě roku 1539, následně však zpustla. Naposledy totiž Přím patřil královéhradecké obci, jež koupila věnné právo na něj od Salomeny z Hustířan za 1 165 kop pražských grošů a o stav zdejší tvrze nejevila přílišný zájem. Podle královéhradeckých měšťanů by byla totiž velká škoda dávat do Přímu nějaké větší finance, ten jim měl naopak přinášet zisk, aby Hradec Králové rostl na úkor ostatních vsí, jež pod jeho panství náležely. V roce 1547 byl Přím zkonfiskován císařem a udělen Janovi z Pernštejna. Ten celý majetek i s tvrzí prodal 29. listopadu 1547. Novým majitelem tvrze se stal Jan Holec (Holeček) z Nemošic, který ji následně obnovil. Po jeho smrti roku 1566 ji s celým majetkem získala jeho dcera Kateřina, která byla provdaná za rytíře Bořka Hamzu ze Zábědovic. Ta zemřela v roce 1586 a přímský majetek přešel na Václava staršího Zárubu z Hustířan na Žumberce a Baníně.

Po něm drželi tvrz společně jeho synové Ctibor a Jindřich. Později již jen Ctibor sám a okolo roku 1617 jeho vdova Barbora, rozená Kekulka (zapisována i jako Kekulová či Kekulovna) ze Stradonic. Po její smrti převzali tvrz její synové Jan Václav a Vilém Felix (Šťastný), kteří si přímské zboží v roce 1626 rozdělili. Vilém Šťastný získal přímskou tvrz se všemi světnicemi a sklepy, s hospodářským dvorem, ratejnou, chlévy, stodolami, stájemi, ovčínem, ovčárnou, špýchary, lednicí, pivovarem a k tomu rovněž vsi: Nízký Přím, Probluz, Vysoký Přím, Stěžírky a další k výše zmíněnému náležející příslušenství. Později zdědil ještě bratrův díl a znovu scelený statek postoupil okolo roku 1650 sestře Ludmile Magdaleně, manželce Oldřicha Linharta z Vinoře na Popovicích. To již byla přímská tvrz ve zbědovaném stavu, protože se na ní projevily události třicetileté války. Bratři Rudolf Ferdinand a Julius Kryštof z Vinoře si v roce 1661 přímský majetek opět rozdělili. Roku 1672 získal dědictvím bratrův díl Rudolf Ferdinand, který však bydlel na zámku v Popovicích a o Přím se mnoho nezajímal. Ten neměl žádného dědice, takže svým kšaftem odkázal přímské zboží jezuitské koleji v Hradci Králové.

V roce 1677 tedy tvrz, "kde byla v 5 větších místnostech uložena velká zásoba zbraní, potřeb loveckých, ozdob, skvostných šatů a nábytku", získala královéhradecká jezuitská kolej, která se rozhodla v letech 1681-1714 pro její rozsáhlou přestavbu, takže z renesanční tvrze vznikl barokní zámek, na jehož vzniku se podílel též italský architekt a stavitel Carlo Lurago. Významným krokem bylo zejména založení kaple pro 150 lidí, jež byla roku 1714 zasvěcena sv. Františku Xaverskému. V letech 1770- 1773 zde fungovala rovněž lékárna. Královéhradecké jezuitské koleji náležel zámek až do zrušení jezuitského řádu v roce 1773, kdy zámek převzal studijní fond. 20. března 1775 byl zámek vypleněn selskými povstalci. Od studijního fondu koupili zámek roku 1806 bratři Václav Klement a Václav Slivenecký, kteří jej ale roku 1811 prodali Janu Riedlovi. Za jeho syna Františka v letech 1842-1843 proběhla přestavba zámku, z níž nejvýznamnějším krokem byla přístavba 2. patra na střední část zámku. Za prusko-rakouské války v roce 1866 byl zámek nejprve oporou saského vojska a následně v něm byl zřízen vojenský lazaret, zejména šlo o vyklizenou bývalou kapli. Obojí se negativně projevilo na stavu budovy, přičemž jako další neblahý krok musíme uvést to, že později byla z jedné části kaple zřízena kolna pro kočáry a z druhé části dřevník.

Roku 1879 koupil zámek Jan hrabě Harrach, který ho nechal opravit a umístil v něm lesní úřad, byty jeho úředníků a skladiště. Navíc došlo ke zrušení kaple sv. Františka Xaverského, jež byla vysvěcena v roce 1714. Její osud sdílela též zahrada a park, po jehož zrušení byly v letech 1882-1883 rozvezeny dochované náspy na jižní a západní straně a ponechány byly pouze severní příkopy. Část bývalého parku se následně proměnila na pole a pastviny, zbytek byl oplocen a roku 1885 byl přeměněn v oplocenou chmelnici, z níž se po 3 letech stal ovocný sad. V roce 1885 bylo též odbouráno 2. patro ve střední části zámku a ponecháno jen na severní a jižní straně. Roku 1936 byly opraveny zámecké fasády. V roce 1945 byl zámek Harrachům zkonfiskován podle dekretů prezidenta Edvarda Beneše a o 2 roky později byl ministerstvem zemědělství přidělen obci Dolní Přím do držby a užívání. Po jeho úpravě sem byly umístěny byty, místní národní výbor, pošta a jedna místnost byla vyhrazena místní lidové knihovně. Zároveň tu byl umístěn dětský útulek a veřejná prádelna. K dalším úpravám došlo na přelomu 60. a 70. let 20. století. Roku 1967 byly zarovnány zbytky severních valů a zavezena dvojice rybníků - "Prostředního" v bývalém parku a "Na place" uprostřed bývalého panského dvora. O 2 roky později došlo k úpravě prostranství před zámkem, zřízení nové příjezdové cesty a k opravě střešní krytiny, protože do objektu na mnoha místech zatékalo. V roce 1970 byla přestavěna kaple na byt a o 2 roky později byla na zámku vyměněna okna a dveře. Roku 1975 byla ze zámku přemístěna úřadovna MNV, a to do přestavěné hasičské zbrojnice. Zůstala zde tak jen pošta, jež se odtud oficiálně přestěhovala k 1. lednu 1978. Uvolněné prostory začaly po nutných opravách také sloužit k bydlení. Další významné změny nastaly v roce 1982, kdy bylo oseto trávou prostranství před zámkem a osázeno okrasnými dřevinami. K tomu byl na rybník vysazen pár labutí. Vedle toho došlo k dalším adaptacím přízemí zámku na byty.

Obec se péči o tuto obecní dominantu velmi důkladně věnuje i v současnosti. Roku 1991 byla opravena poškozená střecha a věž a došlo i k obnově čelní fasády, přičemž střešní krytina byla pořízena již v roce 1989. Roku 1992 byla provedena renovace severní fasády, o rok později byla zhotovena jižní fasáda a v roce 1994 došla řada na západní fasádu. Bohužel 3. července 1994 zámek částečně vyhořel (škoda byla odhadnuta na více než 1,5 milionu Kč), takže došlo k výměně celé střechy a statickému zajištění objektu. Jeho obnova probíhala i v následujících letech. Roku 1996 byl do zámku přestěhován obecní úřad a došlo k plynofikaci objektu. Největší výzvou byla rekonstrukce bývalé zámecké kaple, jež do té doby sloužila jako byt. Ten byl vybourán a následně došlo k obnově původního portálu. Během toho se našly na stěnách a na stropě pozůstatky původních fresek. Celkově rekonstrukce kaple vyšla na 795 000 Kč a poprvé byla využita v roce 1997 na vánoční koncert. Roku 1999 bylo vybudováno sociální zařízení pro návštěvníky kaple, zlepšena statika sklepů, zrekonstruovány jejich portály a vyměněny hlavní dveře a v roce 2001 vznikla kuchyňka pro občerstvení při pořádání kulturních akcí. Roku 2016 byl zase odbahněn a upraven přilehlý rybník. Ale různých oprav i stavebních úprav bylo mnohem více, že zde nejdou všechny ani vyjmenovat.

Dnes se v zámku nachází obecní úřad, knihovna a již zmíněné byty. Zámecká kaple zase slouží pro koncerty a různé společenské i kulturní akce. Škoda jen, že během staletých úprav, přestaveb a oprav ztratil zámek svůj stylový charakter. Na tuto věc bylo poukazováno již v dřívějších dobách, neboť v knize „Čechy. Společnou prací spisovatelův a umělců českých vedou Fr. Ad. Šubert a F. A. Borovský. Díl IV. Polabí“, jež vyšla koncem 19. století, se píše toto: „...Vstupujeme do výstavné vesnice Dolního Přínu na návrší velmi pěkně položené. Na levém konci jejím vypíná se zámek s velikým parkem, vlastně s místem, kde před krátkou dobou ještě rozkládal se divoký sice, avšak rozkošný park. Zámek, praobyčejná to stavba, v nejnovější době snesením druhého patra na straně západní ještě více znetvořená, opatřen jest kulatou, nahoře plochou výhlední věží a prozrazuje vnějškem svým na první pohled, že v podobu nynější přetvořen byl Jezovity...“ Více na: http://www.dolniprim.cz/zamek-1627.