Les Bažantnice

Tento les nalezneme na západ od Dolního Přímu mezi lokalitami "Velký", "Před Jehlicí", "Novopřímský" a "Pravý dvorský", přičemž na severu a ze západu ho obtéká Radostovský potok a ve stejném směru nalezneme i nejvyšší bod těchto míst, který dosahuje nadmořské výšky 261,6 m n. m a dříve býval rovněž zalesněn. Jedná se tak o pozůstatek mnohem většího lesního masivu, jehož plocha procházela značným vývojem, což lze zjistit na první pohled jen srovnáním indikační skici stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Antona Czernyho a geometra 4. třídy Karla Hartla (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA370018400).

Právě ve zmíněném mapovém díle vidíme, že na jihu Bažantnice se nacházelo stavení čp. 13 a panská hájovna čp. 14, v níž sídlil od dávna hajný, který spravoval nejen tento les, sloužící dlouhou dobu, jak sám název napovídá, jako bažantnice. Později bydlel v této hájovně lesní ve výslužbě Antonín Javůrek, za něhož tento objekt počátkem července 1929 vyhořel. Protože bylo toto stavení staré a nevíc roubené, zároveň ztratilo svůj původní účel, tak bylo rozhodnuto, že již nebude obnoveno. S chovem bažantů se v těchto místech přestalo až po 2. světové válce, i když často byla cílem různých pytláků a nenechavců, např. 13.-14. října 1935 byla zadržena dvojice pytláků z Těchlovic, jimž bylo prokázáno zastřelení 5 bažantů (od 10. do 13. října téhož roku).

Více známější je Bažantnice z událostí prusko-rakouské války, resp. bitvy u Hradce Králové, k níž došlo 3. července 1866. Zprvu byla Bažantnice pod pruskou nadvládou (předvoj Labské armády, viz https://chartaeantiquae.cz/cs/maps/82928), ale i přes silnou obranu byla dobyta saskou tělesnou brigádou, resp. jejími 3 prapory - 13., 15. a 16. (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/82926), která Prusy vypudila až k Novému Přímu a k Jehlici, ale brzy byla vržena zpět k Bažantnici, aby odtud byla následně Prusy s velkým nasazením vypuzena, neboť ti chtěli svým útokem dosáhnout až přímského návrší, takže v mnohém připomínaly boje v Bažantnici mnohem známější krvavé střetnutí o les Svíb. Všechny zdejší pomníky však byly později přeneseny pod Dolní Přím.

Z leteckého měřicího snímku z roku 1937 můžeme zjistit, že se lesu vyhnuly všechny katastrofy předchozích let, a to včetně známé vichřice 4. července 1929 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1937.HORI09.08540). Díky pozemkovým reformám ve 20. a 40. letech 20. století byl les rozparcelován mezi vícero vlastníků. Za 2. světové války měl les spolu s těmi dalšími v okolí sloužit jako úkryt uprchlých sovětských válečných zajatců, kteří se díky hladu mnohdy odvážili až přímo do vesnice a neobjevil se ani jeden případ, kdy by byli přijati nevlídně. Přitom v téže době se vyskytovalo na Královéhradecku množství konfidentů a provokatérů, kteří spolupracovali s gestapem a vydávali se právě za uprchlé zajatce či odbojáře.

Později obhospodařovalo les i okolní polnosti místní MNV, resp. JZD, které vzniklo sloučením původní dvojice místních družstev, jež byly založeny roku 1957 a v jeden subjekt sloučeny až o 3 roky později. Vedle toho však musíme dodat, že v roce 1953 musel být les předán Státním lesům, naposledy známým pod názvem Východočeské státní lesy v Hradci Králové. V letech 1961-1962 umístilo JZD k lesu novostavbu čtyřřadého kravína, kam byly svedeny všechny dojnice na podzim roku 1962. K jeho lokaci napsal obecní kronikář toto: "Je nutno poznamenat, že tato stavba vyrostla u lesa "Bažantnice", aniž by porušila malebný ráz naši krajiny, jak je možno vidět v mnoha okolních J.Z.D." Vedle toho byla na sever od zemědělského areálu při cestě do lesa vybudována v letech 1988-1989 ČOV, jejímž investorem byla místní sýrárna, ale byla na ni napojena též obecní kanalizace.

Velké změny pro Bažantnici a její okolí přinesly společenské změny po sametové revoluci. V roce 1990 zrušilo JZD Nechanice chov krav v místním kravíně a v provozu zůstala pouze dokrmna vepřů. V následujícím období došlo k restitucím státem zabaveného majetku, a tak se většina lesa navrátila do majetku obce a jen malá část v okolí dnes již neexistující hájovny náleží Lesům České republiky, s. p.

Roku 1995 převzala obec zdejší ČOV, která nefungovala od roku 1989, protože neodpovídala na ni se vztahujícím státním normám. Její rekonstrukce byla dokončena v roce 1997. Vzhledem k tomu, že se opětovně stala též majitelkou Bažantnice, rozhodla se o 2 roky později její okolí vylepšit zřízením vodní plochy, a to z důvodu zlepšení ekologického rázu krajiny. Mělo jít o rybník o maximální výměře 2 000 m2. Jako přítok mělo být využito vyústění hlavníku z meliorací a případně i přepad ze studny s vodou od Horního Přímu, z níž je zásobován jezdecký klub. Hráz měla být tvořena původním zachovaným valem, který prochází částí lesa. Obec na tento plán obdržela dotaci 50 000 Kč a rybník měla vybudovat vlastním nákladem se státní dotací. Tyto práce byly odhadnuty na 4-5 milionů Kč. Následně byl vypracován projekt a zahájena jednání s majiteli dotčených pozemků o jejich odkoupení či výměně. Situaci však komplikovaly nevyjasněné otázky kolem případné restituce majetku hrabat Harrachů. Nakonec byla roku 2013 předložena nabídka na zpracování dokumentace pro územní řízení od firmy Šindlar s. r. o. Hradec Králové, ale vzhledem k dalším vysokým nákladům byl projekt obecním zastupitelstvem odložen, neboť jen samotné zpracování projektové dokumentace by přišlo obec na 105 000 Kč. Změna nastala i v přímém okolí lesa, když byl kravín odkoupen Ivo Duškem, jenž ho zrekonstruoval a začal v něm chovat jezdecké koně. Z jedné stodoly se stala jízdárna a místo kolem ní bylo upraveno na výběh a tréninkovou plochu (viz http://www.jkdolniprim.cz), k nimž později přibyla krytá jezdecká hala. Ve druhé stodole pak vyráběl cementovou dlažbu Rudolf Vohralík a tak bychom mohli pokračovat.

Sám les má dnes něco přes 13,8 ha a je pestrým společenstvím různých dřevin, z nichž převažují duby, jasany a javory. Mnohé z nich tu podle svých obvodů rostou i několik století, takže mohou pamatovat i období, kdy se tu proháněli panští bažanti. Není to nic divného, protože i v blízkém okolí lesa najdeme několik unikátních stromů, jež byly již v roce 1998 vyhlášeny za památné. Jde o javor babyku s obvodem kmene přes 275 cm (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?SHOW_ONE=1&ID=8433), o 18 m vysoký dub letní s obvodem kmene přes 470 cm (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?SHOW_ONE=1&ID=8483) a o stejně vysoký dub letní s obvodem kmene přes 490 cm (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?SHOW_ONE=1&ID=8463). Přesto o těchto místech napsal velký znalec královéhradecké přírody prof. Antonín Hansgirg toto: "Leč i v lesích míchaných, jichž příkladem jsou rozsáhlé lesy kolem Přímu, Hrádku, Libčan a jinde rozložené, jeví flora málo rozmanitosti a s těží jen nalezne oko botanikovo mezi hojnými ostružníky, čilimníky, janovcem, babím hněvem, zlatobýlem, kručinkou, vřesem a pod. též některou vzácnější rostlinu." Každý však může na vlastní oči vidět, jak mnoho se mýlil!